Menu Další Zavřít Zavřít
REPORT ZÁPASU
     18.02.2018       Kateřina Němcová

Jako v ringu? Starší dorostenci pány vyostřeného duelu se Zbraslaví

Soudit knihu podle obalu se nemá, avšak v případě kteréhokoliv přesvědčivého výsledku se člověk podobnému jednání ubrání jen stěží. Nedělní triumf 9:3, jehož v rámci šestnáctého nadstavbového kola své soutěže nakonec dosáhli starší dorostenci proti hokejistům Zbraslavi, se sice sám o sobě zdá být skvělým a suverénním počinem, ovšem cesta, která k němu vedla, tedy rozhodně žádnou procházku růžovou zahradou zdaleka nepřipomínala. Druhým ze dvou spolehlivých ukazatelů, díky nimž si lze o průběhu celého střetnutí utvořit nějaký souvislejší obrázek, se totiž vedle množství vstřelených gólů stala statistika vyloučení: hlavní sudí během celého klání dohromady udělil hned devatenáct trestů, ledová plocha tak místy připomínala spíše bojiště. Pohledného kombinačního hokeje si dnes přihlížející příliš mnoho neužili, na své si tentokrát přišli více příznivci fyzické a kontaktní hry či milovníci pěstních soubojů. Atraktivitu a dojem nedovolenými zákroky a důrazem prošpikovaného duelu tak po celou dobu úspěšně zvedala alespoň šikovnost a herní převaha, jež domácí průběžně prokazovali v úsecích smíru. Hosté se dlouho snažili držet se svým vyzyvatelem krok, v závěru zápasu jim ovšem viditelně došly síly a spíše než ke hře svou pozornost začali upínat ke střetům nejrůznější povahy. Tím si však Středočeši sami podepsali ortel, jelikož Písečtí se s touto jejich formou vzdoru pokaždé vypořádali po svém. To bylo patrné zejména ve vyhroceném závěru zápasu, během něhož žlutomodří rozpoutali na úkor okolností střeleckou vendetu, jíž si své vítězství definitivně pojistili.
16.kolo, neděle 18.2.2018, 16:20, Zimní stadion Písek
(3:1, 2:2, 4:0)

Komentář

O nastolení nějakého herního řádu a určení nepsaných pravidel pro nedělní střetnutí usilovali domácí již od začátku klání. Výrazné lobbisty, kteří pak aktivně prosazovali žlutomodré zájmy, našli Písečtí zejména ve svých zadních řadách. Jako první se pokusil zjednat si respekt u mantinelu Tampier, na kterého obratem navázal i důrazný Lang. Jejich zdánlivě bezvýznamné hity však měly na vývoj utkání poměrně velký vliv, zápasu totiž udaly poměrně surový ráz. Ukázat ostré lokty se brzy zachtělo i hostům, ti to ale s důrazem poněkud přehnali a šli okamžitě za katr. Tuto jejich takřka mladickou nerozvážnost pak nesmlouvavě potrestal další dnes mimořádně se činící písecký aktivista - Jakub Kopenec, jenž svůj velký zápas zahájil přizvednutou střelou zleva, jíž ostříleně našel mezeru u Šindelářovy pravé tyče. Na čerstvě zřízený střelecký účet hráčů IHC zanedlouho putovala další platba, tentokrát z hole Matěje Novotného. Ten svižně objel soupeřovu klec a nakonec snad i silou vůle procpal puk za brankovou čáru skrze změť hráčů, kteří zaskakovali za kdesi se zapomenutého zbraslavského gólmana. Svého Godota v podobě seriózní příležitosti se posléze dočkali i dosud herně se hledající Středočeši, za které se jednoduchou ránou z osy hřiště po Gnusinově svižné a přesné přihrávce na modrou dokázal prosadit Mansúr Káninský. K samostatnému úniku měl zakrátko více než dobře našlápnuto za vyhozeným kotoučem uhánějící Šuhaj, toho však při přechodu hranice vlastního pásma neuváženě podrazil Koliš, jenž tak zároveň pohřbil probíhající početní výhodu svého celku. Co hůř, jeho tým při následné hře ve čtyřech opět inkasoval: po necelých deseti vteřinách totiž přispěl Píseckým na vrub i Adam Novák, jemuž se po vhazování podařilo prudkou jedovkou, jež šla navíc relativně z úhlu, mazácky vymést všechny pavučinky v levém rohu zbraslavské svatyně - 3:1.

Přestože není pochyb o tom, že jedním z primárně diskutovaných bodů při přestávkovém programu obou výběrů bylo i kání se za dosavadní nedisciplinovanost, dalších nesmyslných faulů se hráči stejně nevyvarovali. Drtivou většinu útočných trumfů sice drželi v ruce i nadále Písečtí, že by však byli nějak extrémně suverénní se ale rozhodně říci nedalo. Jejich výkon navíc hned počátkem prostředního dějství na dvě minuty upozadil Jakub Kopenec, který si ovšem na lavici hříšníků utřídil myšlenky a alespoň na chvíli se znovu rozpomněl na dobré mravy. Svůj přečin totiž vyžehlil ihned po návratu na ledovou plochu a učinil tak přinejmenším stylově: po dobruslení puku do levého rohu kluziště hledal, komu by nahrál, pozice nikoho ze spoluhráčů ho ovšem příliš neoslovila, pročež z velkého úhlu zkusmo nahodil směrem na bránu a k překvapení všech opět vysondoval mezeru mezi tyčí a Šindelářovým ramenem - 4:1. Zhruba na přelomu dvacetiminutovky ušil osud šanci na míru Vojtěchu Šuhajovi, jenž využil soupeřovy chyby v rozehrávce. Před modrou čarou se zmoncil puku, proti gólmanovi se vyřítil jako uragán a v závěru své akce ho ještě navíc vykoupal povedenou kličkou, po níž už jen zasunul hrací předmět za jeho pravý beton. Od tohoto okamžiku už ale (co do počtu přesných zásahů) úřadovali pouze hosté. Boží mlýny nejprve domlely pro provinivšího se Pechláta, jehož vyloučení potrestal sklepnutím puku do sítě před bránou nebezpečně operující Matyáš Hrubý. Na korigování stavu mohl dále neprodleně zareagovat žlutomodrý Přibyl, tomu nicméně při takřka učebnicovém brejku nesedlo bekhendové zakončení. Periodu pak další výstavní trefou uzavřel a všechny přihlížející přesvědčil o tom, že jeho příklep zkrátka píše, ze středu pravého kruhu pálící Daniel Vávra, díky němuž hosté snížili na naději vzbuzujících 5:3.

Závěrečná dvacetiminutovka byla hodně roztříštěná, zejména v několika jejích úvodních minutách bylo na píseckém zimním stadionu možno slyšet píšťalku nepoměrně častěji nežli na nádraží. Hru nepoznamenávala jen estráda zakázaných uvolnění, ale i řada názorových výměn, které postupně gradovaly. To, co pak také tento poněkud fádní úsek utkání rozseklo, bylo právě vyústění jednoho z hráčských sporů - do vzájemné potyčky se dostali hostující Hrubý a písecký Kopenec, jenž k nelibosti svého rivala nakonec učinil z celé záležitosti svou žlutomodrou one man show a poskytl tak svým spoluhráčům vítaný impuls. Ten poté zapůsobil především na jeho kolegy z obrany - Kuklovu dělovku od modré sice stačil hostující gólman i s trochou štěstí vyrazit před sebe, proti pohotové dorážce Václava Brože, který zakončoval zprava do prázdné klece, už ovšem vůbec nic nezmohl. Další průběh zápasu hodně ovlivnila houstnoucí atmosféra, o níž se postaral kontrast sílící zbraslavské frustrace a relativní herní pohody domácích, kteří už jen chtěli dovést klání do zdárného konce. Poté, co hráči IHC přidali zásluhou Matěje Novotného ještě další dva přesné zásahy, jako kdyby hosté na hokej dokonce úplně rezignovali a pokoušeli se již jen udržet nervy na uzdě. Ovšem když už se zdálo, že k ničemu zásadnějšímu nedojde, oheň na střeše znovu rozdmýchal dosti nevybíravý zákrok zbraslavského Štefana, po němž zůstal na ledové ploše ležet značně otřesený Pechlát. Roli jakéhosi mstitele pak na sebe stihl solidárně vzít Ondřej Hora, jemuž k překonání statického Šindeláře stačilo pouze šikovně nahodit na bránu. Vyjma na první pohled jasně vyznívajícího konečného výsledku 9:3 se tak stalo naprosto zřejmým i to, že někam spolu posedět hráči těchto dvou celků s největší pravděpodobností jen tak nepůjdou.