Menu Více
Ohlasy k zápasu
ne 15.10.2006 | František Suchan

Novic Müller: Zvedneme se a budeme tam, kde máme být!

Do zápasu se dostal až v jeho polovině, a to místo Holce, který byl nucen po jednom z nešetrných zákroků hostujících obránců odstoupit. Byla to pro Martina Müllera teprve třetí příležitost naskočit do letošního ligového zápasu. Do statistik se sice nezapsal, předvedl ale, že s ním mohou po zranění kolena trenéři bez problémů počítat. Utkání s Milevskem, kde ještě v minulém ročníku působil, se navíc vydařilo celému týmu, takže důležité tři body zůstávají v hlavním městě okresu. A Písek se snad konečně začne drápat tabulkou výše. „Nebudu lhát, nálada není optimální, všichni ale věří, že se to zvedne. Dnešní zápas třeba mně osobně náladu dost zlepšil a klukům určitě taky,“ tvrdí na rovinu za měsíc pětadvacetiletý Müller.
I proto, že velkou část zápasu nehrál, měl dost času sledovat jeho vývoj. „Hra byla docela vyrovnaná, řekl bych ale, že jsme měli více šancí, z nichž nám to tam pak začalo i padat,“ všiml si ze střídačky. Potom už i on zasáhl do scénáře... „Po zranění jsem se dlouho nemohl dostat na úroveň, na jaké jsem byl předtím a jsem šťastný, že jsem dneska mohl nastoupit. Navíc proti Milevsku to pro mě mělo zvláštní význam a moc jsem chtěl hrát,“ pochvaluje si písecký odchovanec, který ale po zdatné službě v mládežnických týmech IHC příliš šancí v tehdy prvoligovém áčku nedostal, tak až do letoška hájil barvy Strakonic a později právě sobotního soupeře. Proti němu naskočil krátce v prostřední třetině, pořádně si pak zahrál až po druhé přestávce, což není zrovna optimální pro dostání se do tempa. Müller však nezklamal. „Nikdy to není lehké, hned první střídání dneska jsem ale zjistil, že se mi dobře bruslí a věděl jsem, že to půjde,“ nechal se slyšet.

Müllera, jemuž spoluhráči neřeknou jinak než Papír, pak z míry nevyvedl ani fakt, že v přípravě na utkání s ním nebylo počítáno do hrajících třech formací. „Při tréninku většinou nenacvičuju, spíše bráním. Mám ale také něco ve druhé lize odehráno, takže to takový problém není,“ zavrtěl hlavou. Navíc s Petrem Kicou a Ondřejem Pošmourným si podle vlastních slov na ledě rychle porozuměl: „Oba jsou rychlí a já bych řekl, že já docela taky, takže jsme si snad vyhověli.“ To sice ano, v jednom ohledu mu ale jeho parťák Kica mohl vyhovět ještě více. Müller mu v závěru střetnutí chytrým pasem nabídl obrovskou šanci, jenže písecká sedmdesátka ji neproměnila. „Štve mě to hodně moc. Počítal jsem, že to bude gól, proto jsem ani nešel na dorážku. Možná kdybych šel ještě do brány, mohl jsem to dát já,“ smutnil pak autor skvělé přihrávky. A nemějte obavy, že svému kolegovi nevyčinil! „No to je jasné…“ směje se, což značí, že zase tak moc naštvaný na Kicu určitě není. Ovšem kanadský bod mohl Martinu Müllerovi pomoct v boji o základní sestavu, o níž si možná ale tak jako tak svým výkonem řekl. „To záleží na trenérech. Já doufám, že jo. Trenér mi říkal, že musím čekat a až se naskytne příležitost, tak týmu pomoct.“

Do Písku přicházel dravý křídelník určitě s tím, že míří do vítězného mužstva. Teď musí být z výsledků svého staronového klubu docela rozladěný… „Mrzí to nejen mě, ale celý tým. Já ale věřím tomu, že se to zvedne a my budeme tam, kde máme být,“ říká odhodlaně a viditelně to myslí upřímně. A třeba, pokud bude i nadále dostávat příležitost, pomůže i právě on sám IHC zpět na loni vybudované pozice. Potenciál na to má, zdravotně už s ním lze také naplno počítat. „Koleno už je v pohodě. První dva týdny jsem to ještě cítil, teď už je to ale stoprocentní.“

Hosté chtěli minimálně bod

Milevští si byli vědomi momentálních píseckých patálií, i proto si před vzájemným soubojem věřili na solidní výsledek. „Určitě jsme sem přijeli alespoň bodovat, příliš se nám to ale nepovedlo. I když si myslím, že jsme odehráli dobré utkání, akorát jsme zklamali ve vyložených šancích. A s jedním gólem se nedá vyhrát,“ láteří Zdeněk Šperger, letní posila z Jindřichova Hradce. On sám měl dvě obrovské příležitosti nějak výsledek poupravit. Pokaždé ale ztroskotal na připraveném Pinkasovi. „Měl jsem možná i tři ložené gólovky a holt jsem je nedal. Jde to i na můj vrub, že jsme dneska prohráli,“ sype si popel na hlavu zkušený hokejista. Při své první šanci, kdy se v oslabení octnul tváří v tvář píseckému brankáři, přitom zjevně udělal, co bylo v jeho silách. „Já jsem věřil, že to dělám dobře, protože jsem stál a nebruslil, pak jsem šel do kličky. Chtěl jsem to dát nahoru pod břevno, Pinkas to ale chytil bravurně. Vyhodil betony nahoru, což udělal moc pěkně,“ uznale přiznává milevský útočník.

Hlavně ve své druhé polovině mělo utkání docela spád a hra se přelévala z jednoho konce hřiště na druhý. S tím, že se nejednalo o nezajímavé přetahování souhlasí i Šperger: „My jsme hráli otevřeně, nebetonovali jsme to.“ Navíc dodává, že v porovnání s některými minulými výkony svého týmu se jednalo o posun kupředu. „Třeba minulý týden doma proti Žďáru jsme rychle vedli tři nula, jenže pak jsme hráli katastrofálně. I diváci na nás začali pískat, protože se jim hra nelíbila. Dneska jsme se předvedli v mnohem lepším světle. Všechny pětky dodržovaly to, co měly.“ O to více snad může Písecké těšit, že uspěli. Na druhou stranu, hosté chvílemi vypadali, jako by nepříznivý vývoj ani neměli zájem otočit ve svůj prospěch. „To potom asi zkreslovala ta vyloučení, kdy jsme hráli dlouho ve čtyřech. Možná jsme už také nemohli úplně naplno fyzicky, pak to mohlo vypadat, že nechceme tolik vyhrát. Já si to ale nemyslím. Podle mě spíše chyběly síly, vůli zvítězit jsme měli,“ odmítá Šperger podobné spekulace.

Pětatřicetiletý harcovník přestoupil ke vzduchotechnikům letos z jindřichohradeckého Vajgaru. „Stále si zvykám na nové spoluhráče. Ještě to není úplně ono, ale myslím, že se pomalinku rozehrávám a věřím, že to bude stále lepší,“ uvažuje ohledně svého sžívání se s týmem, který by vzhledem ke složení kádru měl pomýšlet na elitní osmičku ligy. „To minimálně! Kdybychom se nedostali do play-off, bylo by z toho v Milevsku asi velké rozčarování.“

Generální podporovatel

Partneři

Partneři ligy