Začnu víc střílet, slibuje Tomáš Květoň
Nemuselo také zůstat jen u osobního výsledku 1+2. Řada akcí skončila buďto nezdarem samotného forvarda číslo čtrnáct anebo jeho parťáků. A možná až příliš často také Květoň zbrzdil rozvíjející se protiútok. Sám to ví… „Jsem hráč, který většinou jde do kombinace. Několikrát jsem dostal puk spíš do stoje a protože nejsem žádný rychlík, radši jsem někoho hledal,“ vysvětluje.
Přidává i vlastní charakteristiku: „Něž abych desetkrát střílel, to radši osmkrát nahraju. Měl bych začít střílet víc. Ono když se povede pěkně přihrát, tak je to hezké, lidi to pobaví, ale mnohdy to nepřinese ten správný efekt,“ nešetří sebekritikou, což je v jakékoliv činnosti kladné znamení. V tomto případě by to mohlo znamenat, že se můžeme těšit na trošku sobečtějšího Tomáše Květoně. S přihlédnutím k jeho střeleckým schopnostem to ale jistě nebude na škodu věci.
Konec konců, „Kytka“ o svém zničujícím švihu přesvědčil i nymburského brankáře Romana Matouška, s nímž dříve působil v Táboře. Během středečního zápasu jej propálil v poslední minutě první třetiny při domácí početní výhodě. „Oni čekali, že to jen odstojíme, ale my jsme v přesilovce udělali situaci tři na dva. Miky mě tam perfektně našel a já jsem tentokrát už nikoho nehledal a střílel,“ poznamenává Květoň s další dávkou nadsázky a neopomene vyzdvihnout práci svých kolegů z formace. „Mikešovi a Kolcovi patří hlavní dík, protože na sebe natáhli všechny tři hráče a já jsem se mohl v klidu podívat a zamířit. To, že to tam spadlo už je věc druhá.“
A zase ten samý problém...
Tomáš Květoň vinou pracovního vytížení chyběl při minulém utkání ve s.n.o.p. areně proti Chrudimi. Tehdy se po střele jednoho z hostí udála situace naprosto totožná s tou, jejíž hlavním aktérem byl tentokrát technik se čtrnáctkou. Stejně jako hostující útočník před týdnem našel z pravé strany z úhlu skulinu pod gólmanem a puk se podivně od opačné strany klece odrazil zpět do hřiště. Minule sami Písečtí uznávali, že soupeři měl být připsán regulérní zásah a i tentokrát oplýval střelec jistotou. „Byl to gól,“ prohlásí Květoň bez váhání. „Potvrdil mi to Fíla, který to viděl přes celé hřiště, i ostatní kluci. Bavil jsem se i s Matym (Matouškem) a i on to přiznal. Ale je to úplně jedno, hlavně, že jsme vyhráli. Něco jiného je, že to rozhodčí neuznal,“ říká.
Jak je z jeho povahy vysledovatelné, nejde mu tolik o vlastní úspěch. Spíše o princip. Květoň totiž přišel na celý problém zakleté písecké brány. „Zarazilo se to o ten molitan, co je za tyčkou. On to brankář neviděl, protože před ním přejel Kolec, a prošlo mu to pod nohou. Nebyla slyšet tyčka, lidi křičeli, takže si myslím, že to gól byl. Ale nebudu to řešit,“ mává nakonec rukou. Vždyť přece hlavní je vítězství…
