Archiv
Třeťáci dostali pamětní medaile a pohár
V pátek odpoledne se v VIP prostoru píseckého zimního stadionu nadělovalo a oslavovalo. Se svými rodiči tam totiž přišli hokejisté třetích tříd IHC Písek, kteří se prvním místem v krajském přeboru postarali o jednu z mála letošních radostí píseckého hokeje. Za úspěšnou reprezentaci klubu i města jim nad pohoštěním poděkoval a poblahopřál za výbor klubu jeho místopředseda ing. Zdeněk Mikl, poté došlo na předání poháru do rukou kapitána mužstva Jiřího Bendíka od předsedy klubu Bedřicha Malého, který společně s trenérem týmu Liborem Bendíkem obdaroval mladé talenty pamětními medailemi. Ke gratulantům se připojuje i naše redakce, v článku najdete fotografie z oslavy a rozhovory se čtyřmi strůjci tohoto úspěchu.
Už to nezáleží jenom na nás…
Jde ještě zachránit zpackanou sezónu? Fanoušci už moc nevěří. Na zápas s Opavou jich přišlo třikrát míň než proti Brodu a Vajgaru. Předtím mohli vidět dvě prohry, teď paradoxně Písek vyhrál. Ale moc se neradoval. Když v zápase s Vajgarem vstřelil Polák vedoucí gól, přejel radostí celé hřiště a jako s prvním se obejmul s brankářem Svobodou. Nyní jen zvednutá ruka, poplácání, spíše úšklebek než úsměv. I mnozí diváci se ironicky posmívali, teď jim to střílí, když už o nic nejde… Písek vyhrál, jestli mu teď něco nechybí, tak pokora, respekt k soupeři a hlavně vnitřní sžírající odhodlání, ještě to všechno, všecičko zachránit. „My už nemáme co ztratit,“ ví bojovník Jirka Jelen.
Co bude dál? Nevím, nikdo neví...
Opava se loučí. Po několika tučných letech na hokejovém výsluní přišla krize, která už určitě vyústí pádem do druhé ligy. A nemusí zůstat jen u toho. Na otázku, co bude s opavským hokejem dál, krčil každý Slezan na píseckém zimním stadionu rameny. Písek byl tradiční soupeř, vzájemné zápasy nepobraly obvykle moc krásy ani gólů, nicméně vždy byly velmi vypjaté a bojovné. Minimálně na jednu sezónu se oba soupeři teď rozejdou, zápas byl rozlučkou, atmosféra před hrstkou diváků byla mrazivá. Zkrátka střetnutí dvou týmů, zaskočených silou soupeřů z druhé ligy. Písek vyhrál, ani on však příliš nejásal. Jako by s Opavou soucítil, vždyť kdo ví, nečeká-li ho podobný osud.
Vyhrajem a dokážem všem, že na to máme!
Mnoho hráčů se letos vystřídalo v Písku. Nové posily většinou brzy ztratily lesk novosti a brzy okaraly a poslaly se o zimák dál. Petr Chvojka zůstal. A svými výkony dokazuje, že oprávněně. V zápase proti Hradci zaujal hlavně precizním bráněním při oslabení, nebál se ale i rozehrávky a důrazného napadání hluboko za červenou čárou. Přesto ale i on jednou zaváhal, to když spolu s Lupačem nechal na začátku zápasu ujet při vlastní přesilovce Špergera. „Doufám, že se probudí naši střelci,“ posílá do kabiny vzkaz mladý obránce.
Náš cíl byl bod a teď máme dva!
Dežaví zažil písecký hokejový fanoušek. Jeho tým opět prohrál, opět nešťastně, opět byl lepší, opět nedával branky, opět dostal zbytečné góly a zase se nadávalo na rozhodčí. Jen slavící soupeř byl jiný. Havlobrod vystřídal Jindřichův Hradec. Derby mezi Pískem a Vajgarem bývají hlavně díky nevraživosti obou fanouškovských táborů hodně vypjaté, šéf písecké ochranky již několik týdnů dopředu plánoval bojové akce právě na sobotní zápas. Každopádně na ledě proběhlo vše v mezích regulí, žádné nehokejové okamžiky se nekonaly. V článku najdete vyjádření k zápasu střelce první branky soupeře Zdeňka Špergera a trenéra Jaroslava Pařízka (na obr.).
K rozhodčím se nechci vyjadřovat…
Písecké bušení na zavřené brány. Tak vypadaly dva dosavadní barážové zápasy. Jak brodský Neruda, tak vajgarský Kučera otevřeli své klícky pokaždé pouze jednou, jinak měli zavřeno na pevnou petlici. Tu navíc vydatně podpírala kvalitní obranná hra hráčů v poli a tak se nelze divit, že nad produktivitou Písku nyní kroutí kdekdo hlavou. Nejvíc asi trenér Setikovský, který se na vše dívá z lavičky přes modré helmy svých svěřenců. Ví tak asi nejlíp, co se jim pod nimi v hlavách honí. A po zápase s Hradcem to bohužel nebylo nic pěkného…
Hokejový svět bratří Procházků
Jeden je znám jako klidný sympaťák, druhého zase provází pověst neohroženého bojovníka. Rodilí Písečáci Filip a Michal (na obr.) Procházkové totiž už nějakou tu sezónu patří k hokejovému dění města na Otavě. Oba hrají spolehlivě na pozici obránce, možná jsou to vůbec nejlepší beci zdejších juniorů. Starší Filip často úspěšně podpoří útok, Michal se zase nebojí sem tam ručně vyřešit nějaký ten konflikt na ledové ploše. Ani jeden z nich neuhne před fyzickou hrou a sledovat jejich styl bruslení je prostě nádhera. I když je od sebe dělí jen jediný rok, spolu si v jednom týmu zahráli až letos. A moc si to pochvalují…
Chybělo nám trochu štěstí
Po prvním barážovém utkání s Havlíčkovým Brodem se hráči hnali do kabiny doslova úprkem, na vybavování se o nepovedeném zápase nebyla chuť ani klidná mysl. Nezáviděnihodnou úlohu tak na sebe musel vzít kapitán. Petr Mainer předstoupil před novináře a zklamaně hodnotil průběh utkání. „Já nevím, co se stalo, vždyť v úvodu jsme začali hrát dobrý hokej,“ vzpomínal Mainer na první třetinu, která však byla poslední, která se nesla ve znamení převahy domácího týmu.
Až v Písku jsem začal pořádně hrát
Začalo to někdy v šesté třídě. Vimperský školáček Petr Pankratz si sbalil hokejovou výstroj a šel zkusit štěstí do věhlasnějšího Písku. A ono se zadařilo a po úspěšných sezónách za žáky se jako hráč ročníku 1988 zabydlel v sestavě dorostu, kde toho času nastupovali hlavně hokejisté s datumem narození končícím 87‘ a 86‘. Jeho výkony byly nadprůměrné, takže od léta se už spolu s píseckým Tomášem Rodem hlásili na zimním stadionu v Českých Budějovicích. Dnes jsou oba hlavními postavami tamních dorostenců. Na písecký led se letos už podruhé podíval oblečen do červeného, nikoliv do žlutého dresu. Tentokrát dal gól, byl hodně vidět, ale přesto i podruhé České Budějovice u Otavy pohořely. Centr jejich prvního útoku byl ale v dobré náladě a při rozhovoru hýřil úsměvy…
Už jsem ani nedoufal…
Pro písecké dorostence nastala koncem sezóny nemilá událost. Hlavní strůjce všech dílčích úspěchů, fantom brankoviště Jakub Kovář se v domácím zápase proti Pardubicím zranil. Jeho místo zaujmul nenápadný chlapík, do té doby střežící branku devátých tříd, Jiří Víšek. A vede si nad očekávání. S Pardubicemi uhlídal s čistým štítem remízu 3:3, v Plzni dostal čtyři góly, když jeho spoluhráči v poli nebyli schopní využít svou obrovskou převahu, a ve vyhecovaném střetnutí doma s Českými Budějovicemi pomohl k výhře 7:4. To není špatná vizitka. Navíc dostal možnost vyzkoušet si dorosteneckou extraligu a to se také ještě může někdy hodit.
Hokej hraju pro zábavu
Málokterý obránce si dovolí to, co on. A málokterý obránce je tak produktivní. Odchovanec strakonického hokeje Jan Kašpar z toho ale nedělá velkou vědu. “Je to jen štěstí!“ říká jako vždy s úsměvem. Na ledě připraven vytočit soupeře, v šatně ‘zhlásit‘ některého ze spoluhráčů – to je jeden z tahounů píseckého extraligového dorostu, sympaťák ‘Casper‘. Ve vyrovnaném utkání s Pardubicemi se sice neprosadil, i tak je ale momentálně se sedmnácti body za osm gólů a devět asistencí na pátém místě týmové tabulky produktivity, mezi beky vede o čtyři body.
Hráč sezóny po základní části
Kdyby Písek nehrál baráž, stal by se nejlepším hráčem Písku v sezóně Tomáš Nouza. Nyní již hráč Mladé Boleslavi si vybudoval dostatečný náskok před svými pronásledovateli, a tak mu ani neúčast v posledních několika zápasech nevzala pomyslnou korunku pro vítěze. Ovšem baráž může ještě všechno změnit! Nouzovi totiž šlape na paty druhý Lukáš Zika. On jediný může svého bývalého spoluhráče o trůn připravit, protože třetí a čtvrtí jsou brankáři Mensator a Masalskis, které už v píseckých barvách neuvidíme, ostatní jsou již hodně pozadu. Jak to tedy zatím - po 52. kolech - vypadá?
Hraju to, co po mě trenér chce
Jako kometa vlétl do píseckého A-týmu osmnáctiletý mladík Petr Kica a svými výkony si hned získal publikum. Ve chvílích, kdy týmu právě jako by scházela šťáva a nadšení, působil mladý junior jako zjevení. O to větší, že se s ním příliš nepočítalo, za trenéra Mazence příležitost nedostal, až trenér Setikovský si ho vytáhl do Áčka a objevil ho tak pro hokejový svět. Dnes už se o Petrovi šušká v mnoha zákulisích. A co na to vimperský odchovanec? Má jasno - „…chci se dostat co nejvýš!“
Mám v týmu několik až moc velkých sólistů
Přinášíme dozvuky k zápasu s Ostravou. Utkání se domácím poměrně povedlo, jeden inkasovaný gól svědčí o lepšící se obraně, bylo vidět větší nasazení a celkově větší touha po vítězství. Zápas však již nemohl nic ovlivnit, Písek jde spolu s Opavou do baráže. Takže základní část skončila, ale - show must go on!
Je celkem jedno, kdo bude chytat v baráži, hlavně že se zachráníme
Jedním z kladných hrdinů pondělního duelu dvou týmů ze dna tabulky se stal gólman Petr Svoboda, který v jedenáctém zápase za Písek vychytal čisté konto, čímž se zařadil po bok stejněkrát úspěšných kolegů Šmída a Mensatora. Statistici mu v zápase napočítali osmnáct úspěšných zákroků proti pokusům opavských střelců. Po zápase si jeho výkony z posledních utkání pochvaloval i trenér Písku Miroslav Šperl.
