Box mladíků okořenil hokejový zápas

Vyvrcholením drobných strkanic v zápase Písek – Hradec Králové bylo pěstní vyřizování účtů mezi mladými hráči - domácím Tomášem Nouzou a hostujícím Petrem Průchou. Zpočátku se mlelo více hráčů, ale právě tito mladí kohouti to spolu “dotáhli“ až do konce. Prvně jmenovaný sice přišel o svůj dres, což podle nepsaných hokejových pravidel znamená jasnou porážku, ale zápasnicky vzato, zády k ledu skončil druhý bojovník a ten tedy prohrál. Rozhodčí výkony obou borců ohodnotil osobními tresty do konce utkání, Nouza si navíc podle Mazancových slov přivodil zranění – pomyslný trest možná až do konce sezóny!

„Byl to vyrovnaný zápas, ve kterém jsme 1:0 vedli. A myslím si, že jsme to mohli v pohodě dotáhnout i do vítězného konce,“ říká k průběhu utkání Petr Průcha. „Kdybych jen proměnil svoji šanci ve druhé třetině,“ litoval po zápase svoji promarněnou příležitost z 35. minuty. „Písek potom vyrovnal a šlo o to, kdo bude mít větší štěstí… Nakonec to skončilo zaslouženou remízou.“ Ta vydržela celou třetí třetinu i následné pětiminutové prodloužení.

Hradečtí dostali od soupeře minimum prostoru ke tvoření či kombinaci, oba dva týmy si nedarovaly ani metr ledu. „Byl to určitě hodně tvrdý zápas. A hlavně si myslím, že i dost nečistý,“přibližuje mladý centr. K vidění bylo velké množství důrazných soubojů, jak takováto hra sedí dravému útočníkovi reprezentace, jemuž ale ve středu Škodův útok notně přistřihl křidélka? „Mě nevadí důrazná hra, ale vadí mi sekery přes ruce. To je o tom, abych na čtvrt roku skončil s hokejem, protože zlomená ruka je pro hokejistu dost vážná věc,“naráží na hru Písku a dodává:„Místy šlo už opravdu o zdraví, rozhodčí to trochu nezvládal. Určitě je znát rozdíl mezi rozhodčími v extralize a první lize.“

O nebezpečnosti pardubického dua Průcha – Koukal písečtí trenéři moc dobře věděli a své hráče na to opět připravili tak, že se jmenovaní výrazněji neprosadili. Trenéra hlavního, Milana Mazance, jsme se zeptali, jestli měli jeho svěřenci také v popisu práce “zpříjemňovat“ hru mladým hvězdám hostů. „Je známa zkušenost, že hráči, kteří sem přijdou z vyšší soutěže nota bene z reprezentace, se cítí ukřivdění, myslí si, že to půjde samo. A ono to nejde, jsou potom hektičtí, vznětliví…,“ vyhýbá se přímé odpovědi trenér, ale nakonec naznačí: „Pokyn byl, že pokud dojde na pěsti, tak aby to už dotáhli do konce...“

A na pěsti skutečně došlo čtyři vteřiny před druhou pauzou. "Do konce" to dotáhla jen dvojice Nouza – Průcha, Koukal utkání dohrál, i když i on si s píseckým Vokatým krátce zaboxoval. Nouza ze šarvátky vyšel nejhůř, jak dokládají Mazancova slova: „Stínem zápasu je, že si Tomáš Nouza vymkl rameno a zřejmě nebude k dispozici do konce sezóny. Což je škoda, protože se skutečně dostal do velice dobré formy a byl hodně platný hráč. Stalo se mu to během té rvačky, jak tam asi spolu s Průchou padli na led...“

„Já se neperu skoro vůbec…“ potvrzuje Průcha svými slovy známé rčení o výjimce potvrzující pravidlo. Šarvátce předcházela přetahovaná o puk u mantinelu, potom se to začalo mlít, hlavní role byly určeny téměř okamžitě, i když Nouzovi s Průchou ze začátku zdatně sekundoval Koukal s Vokatým. „…ale když mi někdo po odpískání dal kroček do zad," pokračuje Průcha, „..tak to jsem už fakt psychicky nezvládl...“ a pustil jsem se do autora krosčeku, zbývá dodat.

Zápasnické zpestření vyvolalo samozřejmě značný zájem v publiku, to drželo palce svému hráči a nakonec bouřlivě zaburácelo, když písecký kapitán Jelen na znamení vítězství svého vysvlečeného spoluhráče zvedl jeho levici ke stropu haly. Obecenstvo tak odcházelo do svých domovů i díky tomuto “přídavku“ spokojeno, předvedená hra jejich oblíbenců byla také dobrá, jen to štěstí v koncovce scházelo…