České juniorky kráčí za medailí! Máme obrovskou vůli, říká Tereza Vanišová
Hokejistky s českým znakem na hrudi už měly na šampionátu namále. V základní skupině prohrály nejprve se Švédkem 2:3 a poté se Spojenými státy vysoko 0:10. Svůj závěrečný duel nad Ruskem musely zvládnout vítězně v základní hrací době, jinak by je čekal jen boj o udržení mezi juniorskou elitou.
Cíl se nakonec týmu vydařil, i když to stálo hodně sil a nervů. Až branka z 58. minuty rozhodla o čtvrtfinálové účasti českých hráček. Do vyřazovacích bojů nastoupily hned následující den a ve finské Heinole je čekala domácí reprezentace. I té dokázaly Češky vypálit rybník! Nepříznivý stav 0:2 otočily na konečných 5:3, čekají je tak bitvy mezi nejlepší čtveřicí šampionátu.
Jak potvrzuje i Tereza Vanišová, bleskový úvod ze strany Finska byl hodně opařující. „Když jsme dostaly hned na začátku dva góly, vyvolalo to velkou paniku. Zvládly jsme to ale do konce první třetiny vyrovnat a pak jsme si věřily,“ popisuje pocity po rychlém comebacku do zápasu.
A právě písecká mladší dorostenka byla u prvních explozí české radosti! Nejprve v končícím oslabení zaútočila a její aktivitu dokončila povedená akce spoluhráčky Lédlové. Když pak znovu byla na hřišti v nevýhodném poměru hráček, přišla její další chvíle. Hned po vhazování v obranném pásmu ujela všem soupeřkám a nádherný slalom dokázala i v pádu zakončit gólem. Jen pár desetinek vteřiny před tím, než sama smetla finskou bránu.
Rozhodně to nebyla první podobná akce Vanišové na mistrovství. Naopak. „Většinou se mi nějak povede vzít soupeřkám puk a potom zkouším ujet,“ říká. Několik takových šancí si vypracovala už v předešlém zápasu s Ruskem. „Úplně se mi to nedaří dotahovat do gólu… ale občas to tam padne. Teď to přišlo v pravý moment.“
Vyrovnání ještě před první sirénou vlilo do českých žil víc než cokoli jiného obrovský klid. Od druhé části se obraz hry změnil, národní tým měl najednou vše pod kontrolou. A v poslední dvacetiminutovce přišly i góly. „Věřily jsme si. Máme obrovskou vůli a hrajeme opravdu týmově. To nás myslím hodně vyzdvihlo vzhůru,“ těší Vanišovou.
Podruhé ve dvou dnech si tak hokejistky doslova zařvaly českou hymnu a ocitly se blízko medailovému snu. „Co říct… je to paráda. Ale jak říkám, tyhle dva dny pro nás byly hodně těžké, musíme se zase zregenerovat a jít dál,“ velí Tereza Vanišová.
Teď je před ní a jejími spoluhráčkami nejtěžší možná výzva. Semifinále je svede dohromady s týmem Spojených států, který ve Finsku kraluje neochvějnou rukou. Zatím vyhrál všechny tři své zápasy s neskutečným skóre 25:0. Deset branek přitom nadělil i Česku v prvním vzájemném souboji. Nyní přijde druhý. „Bude to úplně něco jiného, hrát proti Američankám. Ale určitě to zkusíme a budeme doufat.“ Rozdíl mezi zámořskými a evropskými týmy je však stále velký, za pět let historie juniorského mistrovství světa pod hlavičkou IIHF ještě nemělo finále turnaje jiné složení než USA – Kanada.
Dva jmenované celky aspirují na zopakování tradičního souboje. Čtvrtým „do party“ je ale Švédsko, přes nějž vede cesta k medaili. Pokud se papírové předpoklady naplní, Češky se s ním střetnou o bronz. „Švédky jsou hratelné,“ uvědomuje si Vanišová, i když v otevíracím utkání turnaje Seveřanky náš tým zdolaly. „Když budeme hrát týmově, tak to myslím dokážeme. Hlavně musíme dávat góly.“
