David Bernad je odhodlán porvat se o play-off a místo v A-mužstvu Mladé Boleslavi!

Davide, na úvod celkem obecná otázka. Jak jste se dostal do Mladé Boleslavi?
Předloni jsem měl celkem vydařenou sezonu, byl jsem již druhou sezonu ve starším dorostu a už od konce sezony jsme jednali s Boleslaví a i dalšími kluby, které o mě projevily zájem. Na konci roku jsem dostal trest a stopku půl roku a jediná Boleslav to se mnou chtěla dál řešit. Postavili se ke mně nejlíp ze všech klubů. V tu chvíli jsem vlastně neměl co řešit a vybral jsem si jednoznačně Boleslav.

S Boleslaví jste se dostali do bojů o play-off, panuje v týmu spokojenost?
Musím říct, že jako tým musíme být spokojení. To, co jsme chtěli na začátku sezony, jsme maximálně splnili. Na začátku sezony jsme měli jednoznačný cíl, který zněl jasně – zachránit soutěž, nespadnout a nehrát baráž. To se nám teď podařilo a budeme bojovat o play-off. To je hlavní, co jsme dokázali a uvidíme, co s tím půjde udělat dál.

Strach o záchranu je tady v klubu takovou dlouhodobější záležitosti. Nejen třeba v soutěži juniorů, ale i v soutěži dorostu. Je to tady v klubu znát?
Myslím si, že je to hlavně způsobeno tím, že jsou tady kluci z celé republiky a trvá dlouho, než se dají dohromady. Nám se to povedlo docela rychle. Je to ale zásluhou především trenérů. S příchodem Borise Žabky a pana Křivohlávka přišel do kabiny neskutečný náboj. Oni dva dokázali stmelit kolektiv. Starší ročníky 93 a 94 se dokázali stmelit a nabalily k nim ty mladé kluky. Vlastně teď ke konci sezony je tam ta parta tak, jak by měla vypadat od začátku sezony. Takže ten hlavní problém vidím především v té nesehranosti. Je pravda, že boj o záchranu je problémem všech kategorií, ale důležité je, že my už s tím starosti nemáme.

Vy sám jste už zmínil výměnu trenérů, zhruba v polovině sezony došlo k výměně a na místo dvojice Potěšil-Vidner přišla nová dvojice Křivohlávek-Žabka. Jste spokojeni s touto výměnou?
Naprosto spokojení. Boris Žabka působí v kabině spíš něco mezi kamarádem a trenérem. Dovolí srandičky, ale zároveň po nás šlape. My si ho neuvěřitelně ceníme. Cokoliv se řeší, tak není problém řešit s ním nebo s panem Křivohlávkem. To co oni dělají a my nevidíme, to je pro nás moc cenné. Takže bych jim chtěl touto cestou opravdu moc poděkovat. Přinesli do šatny neskutečný náboj. Projevilo se to už na náladě v šatně. Zkrátka to bylo hned znát.

Během sezony boleslavskou juniorku trápila i velká marodka, v šatně panovala skepse. Jak jste se srovnávali s touto částí sezony?
To máte pravdu, v období, kdy nás trápila velká marodka, jsme museli dokonce přerušit soutěž, nehráli jsme, nebo nás hrálo jen velmi málo. Pak jsme vysoko prohráli dva zápasy za sebou a to byla ta poslední kapka. Výměna trenérů byla tím největším impulsem. Rozhodně si nemyslím, že by byl pan Potěšil špatný trenér, ale jeho praktiky si nesedly s charakterem většiny týmů. Navíc to chtělo vnést do kabiny něco nového a to se, díky výměně trenérů, povedlo.

Když se podíváme na vaše statistiky, jste vy sám osobně spokojen sám se sebou?
Já jsem naprosto spokojený. Po zápasu s Olomoucí dokonce vím, že jsem vyhrál kanadské bodování obránců. Takže jsem maximálně spokojený. Podařilo se mi to už ve starším dorostu, ale teď je to zase o kategorii výš, takže je to podstatně cennější. Ale vděčím za to celému týmu, není to jen moje věc, je to týmová záležitost.

Vy sám pocházíte z Písku, přičemž písecký a vůbec jihočeský hokej zažil v loňské sezoně velký propad. Sledujete stále dění v Písku?
V Písku hraje i pár mých bývalých spoluhráčů, co se mnou hráli ve starším dorostu. Sleduji veškeré dění kolem hokeje v Písku. Vím, že A-tým postoupil do druhého kola play-off, kde narazili na Strakonice. Tam už je to vyrovnanější. Je to vlastně takové malé derby u nás na jihu Čech. S klukama z Písku si píšeme, voláme, nebo když se potkáme někdy po večerech v Písku, tak je naším hlavním tématem právě hokej.

Jezdíte tedy často domů?
Musím se přiznat, že moc ne. Jsem rád, když se dostanu domů dvakrát do měsíce, ale tak nějak mi to ani nechybí. Já mám všechno tady, pro mě je hokej na prvním místě, školu jsem si dodělal.

Už jsme tu trochu zmínili tu krizi v jihočeském hokeji. Jak vy sám osobně třeba vnímáte ten propad jihočeského hokeje v Písku, potažmo v Českých Budějovicích?
Myslím si, že teď to ještě tak znatelné nebude, ale postupem času se ten úpadek určitě projeví. Když se na jihu Čech nebude hrát žádná kvalitní soutěž, tak ti hráči to uvidí a nebudou tam mít důvod a zájem chodit. Teď to tak tragické nebude, ale postupem času to bude horší a horší. Ale uvidíme časem. Může se stát, že Budějovice zpátky vybojují extraligu, nebo že Písek se dostane zpátky do první ligy. Zatím si myslím, že je to špatné.

V A-týmu Bruslařů máme dalšího rodáka z Písku, Tomáše Nouzu. Bavíte se s ním, radí vám?
Ano, s Tomášem se bavím. Když jsem byl v Áčku, tak hlavně on, Marek Loskot a Milan Toman, se kterými jsem hrál in-line hokej. Všichni tři pro mě byli největší oporou. Přišli za mnou a řekli „Hele, udělej to takhle, můžeš udělat tohle….“ Mám s nimi takový kamarádský vztah, za to jim hrozně moc děkuji. Za těch pár zápasů, co jsem tam strávil byli oni dva pro mě tou hlavní oporou.

Vy sám jste párkrát naskočil za boleslavský A-tým. Je to pro vás určitá motivace do budoucna?
Určitě, s tím mohu jedině souhlasit, je to obrovská motivace. Už jen to, když s nimi můžete jít jenom na trénink. Je to pro vás něco, co vás nakopne dopředu a vidíte, že máte pořád na sobě co zlepšovat. Když hrajete s hráči, jako je David Výborný, Milan Toman nebo Michal Broš. Takoví hráči vás tam dvě minuty motají v rohu, vy máte jazyk na vestě a oni se vám tam vysmívají. Je to motivace, jen když tam s vámi bruslí takoví borci a je jedno, že si z vás dělají srandu. Musíte na sobě zkrátka pořád makat, pořád je co zlepšovat.

Plánujete se někdy v budoucnu vrátit zpátky do Písku?
Kdyby tam byla nějaká kvalitní soutěž, nebránil bych se tomu. Já jsem odešel vlastně z toho důvodu, že tam juniorka hraje první ligu a v podstatě tam nebyla návaznost dál. Potom Áčko spadlo do druhé ligy, nebyly tam peníze, těch důvodů bylo víc. Mě tam nemohlo nic držet, když jsem se hokeji chtěl dál věnovat naplno a někam to dotáhnout. Ale nebránil bych se, kdyby tam byla kvalitní soutěž a Písek by o mě projevil zájem. Poté bych s návratem neváhal.

Na závěr se zeptám, jaké jsou vaše vyhlídky a plány do budoucna?
Jelikož jsem stále ještě hráč Mladé Boleslavi a mám s ní podepsanou smlouvu minimálně na další dva roky, tak plánuji zůstat tady a juniorce pomoci dostat se do play-off a potom se uvidí, co bude dál. Samozřejmě se pokusím odmakat letní přípravu a pokusím se probojovat do A-týmu, což bude určitě náročné. Ale chtěl bych to zkusit, zabojovat a dál už je to na trenérech.