Dominik Hašek: V Písku jsou dobré podmínky pro trénink

Fotografie z poloviny osmdesátých let z písecké hokejové kroniky

Tohle je ale fotka z Písku…
„Jo vida, to je dokonce tady z Písku! Tak to jsme tady dělali na univerzitě vojnu, poslední vojenské soustředění.“

Řekl byste tenkrát, že ještě v jednačtyřiceti letech budete v Písku trénovat?
„Takovéhle otázky jsem si vůbec nepokládal, vůbec nevím, co jsem si tenkrát myslel. Ale určitě jsem o něčem podobném neuvažoval.“

Co vás přivedlo po letech zpátky sem na jih Čech? Už tady trénujete třetí rok po sobě…
„Máme tady dobré podmínky pro to, co s trenérem a letos i s Tomášem Pöpperlem potřebujeme. Proto se sem rádi vracíme.“

Proč jste se ale rozhodli právě pro Písek?
„Když jsme to zařizovali poprvé, tak hlavní věcí byla možnost hodiny ledu jen pro sebe, dále střelci a tělocvična s bazénem v hotelu. Všechno je to tady po ruce, je to menší město. Vždycky jsme střídali trénink v Pardubicích a někde venku a Písek tam zkrátka zapadal. Vracíme se sem, protože se nám tady vždycky líbilo.“

Všichni letos věděli, že trénujete v Třinci a o Písku nikde ani zmínka. Proč?
„To já nevím, proč se něco zmiňuje a něco ne. Pro mě mají obě místa stejný význam. O Třinci se asi mluvilo více, protože jsem tam byl letos poprvé a možná také proto, že se jedná o extraligové město.“

V Pardubicích nemáte možnost stálého tréninku, proto cestujete?
„V Pardubicích jsme ob týden, ale spíše na suchu. Možnosti, které potřebujeme, tam jsou k dispozici také, ale já to rád střídám. Právě proto si hledáme různá místa po republice.“

V Třinci jste měl možnost bydlet v horské chatě. To v Písku nepřicházelo v úvahu…
„Tady jsme na hotelu, což není problém. A navíc jsme zdejší pobyt letos zkrátili, protože už koncem týdne odlétám a musím ještě zařizovat nějaké věci. Původně jsme měli zůstat čtyři dny, nakonec jsme to ale museli zkrátit jen na dva.“

Nevadí vám při tréninku lidé, kteří vás neustále sledují? Dokážete se soustředit?
(kroutí hlavou) „To není problém…“

Na ledě s vámi spolupracovali písečtí hokejisté. Jak na tom byli kvalitativně se střelbou?
„Technicky ti kluci nejsou špatní, ale je vidět, že síla střely není taková, jako v NHL. V tuhle dobu mi to ale stačilo, přece jen ještě nejsem v plné kondici.“

Jak vlastně probíhá váš trénink?
„Zpočátku to bylo pouze na suchu, postupem času jednou denně suchý trénink a jednou na ledě. Nejprve jsem musel nabrat fyzičku, teď už jde spíše o rychlost a zvykání si na led. Od příštího týdne už mě čeká kemp, během sezóny budu na ledě každý den, takže je důležité připravit se, aby si svaly zvykly.“

Máte od trenéra Bruka nějaká speciální cvičení jen pro vás?
„Tomáš i já děláme brankářské cviky. Hlavně na rychlost a obratnost. Zpočátku jsme trénovali kondici, abychom se, jak se říká, rozdýchali a teď už se snažíme udržovat si flexbilitu, což je pro brankáře strašně důležité.“

Čím vás obohacuje přítomnost Tomáše Pöpperleho?
„Je to dobré, že jsme dva. Hlavně na suchu, kde se hecujeme a pomáháme si v různých cvičeních. Na kole se třeba předbíháme a tak dále. Bylo to výborné, mít ho jako partnera. Myslím, že to prospělo jak mně, tak jemu.“

Je nějaká činnost, ve které Tomáš je, nebo by jednou mohl být lepší než vy?
„On je úplně jiný brankář. Má mnohem větší sílu v nohách, než já, což se třeba časem někde projeví.“

O vaší nové smlouvě s Detroitem se už napsalo dost. Ale příliš často nebyla zmiňována skutečnost, že se v jednom týmu opět sejdete se čtyřiačtyřicetiletým Chrisem Cheliosem. To je velká rarita, dva takoví veteráni v jednom týmu…
„Určitě jsme jediné mužstvo v NHL, které bude mít dva hráče nad čtyřicet let. Je to ale vedlejší, důležitá je výkonnost na ledě a já věřím, že Chris přijde stejně jako v minulosti dobře připravený. Také doufám, že oba odehrajeme celou sezónu a budeme platnými členy kádru. To je určitě nejen mým, ale i Chrisovým přáním.“

Jdete do další sezony s cílem vyhrát Stanley Cup. Co byste však bral jako úspěch, kdyby se to nepodařilo?
„Člověk nemůže brát nic jiného jako úspěch. Proto tam jde, v to věří a všechno tomu podřídí. Až po sezoně se uvidí, jak to dopadne, to samozřejmě nikdo neví. Nelze tam ale jít s jiným cílem, ještě navíc do Detroitu. To je tradice, město ve kterém trénoval Scotty Bowman a hráli Gordie Howe a Steve Yzerman.“

Právě jmenovaný Steve Yzerman letos na jaře ukončil kariéru. A dost hráčů se od vašeho posledního působení v Detroitu vyměnilo…
„Je pravda, že zhruba polovina mužstva je jiná, ale pořád je tam ta tradice a řada hráčů stále zůstává. Ať už jmenovaný Chelios, nebo Nick Lidström, Draper, Dacjuk, Zetterberg… K těmto tahounům přibyly nové tváře, které já rád poznám.“

Nebojíte se, že byste se v případě neúspěchu mohl v Čechách setkat s ostrou kritikou vašeho rozhodnutí pokračovat v kariéře?
„Když jde člověk někam hrát, tak na takovéhle věci nemyslí. Já tam jdu, abych chytal co nejlépe, chci uspět. Co bude, to jsou věci, které nemůžu kontrolovat a tím pádem se s nimi ani zaobírat.“

Stačíte sledovat výkony svého bratra Martina, fotbalisty Sparty Praha?
„Samozřejmě…“

Sparta změnila trenéra a podle médií nový kouč s Martinem už nepočítá. Víte o tom něco?
„My s bráchou pravidelně komunikujeme, ale jak to dopadne, to nikdo kromě Michala Bílka neví. Já jsem bráchovi říkal, že nerozhoduje věk, ale výkonnost. A ani ne tak talent, spíše to, co je hráč ochotný udělat pro mužstvo. V Detroitu vždycky platilo, že nestačilo, aby byl mladý hráč stejně dobrý jako ten starý. Aby dostal šanci, musel být lepší. S čím přijde Michal Bílek, to je otázka…“

V Písku pobývalo před několika dny švédské mužstvo z Växjö, v jehož kádru je i Brandon Nolan, syn trenéra Teda Nolana, pod kterým jste chytával v Buffalu. Od letoška bude tento kouč trénovat New York Islanders. Těšíte se na utkání proti jeho mužstvu, pokud tedy nějaká během roku sehrajete?
„Je to druhá konference, možná nás čeká jen jeden zápas. Nic zvláštního to pro mě ale nebude. Už jsem hrál proti řadě svých bývalých trenérů.“

S ním jste ale měl v Sabres jisté nepříjemnosti…
„Tak bych to nenazýval. Já s ním žádné problémy nemám a že se vrátil do NHL, je pro něho dobře.“