Doufám, že se do týmu vrátí vítězný duch!

Nové koště dobře mete, v pravdivost otřepaného přísloví věří i písecký jednatel. „Slibuji si od nových trenérů, že se naše situace vylepší v tom smyslu, že budeme dávat nějaké góly. Když budeme dávat góly, tak budeme moct uhrát výsledky. “ říká a shrnuje dosavadní patálie Píseckých: „My jsme postupně hledali problémy v gólmanech, pak v obranné řadě, což už se nějak vyřešilo. V poslední době bych řekl, že chytal slušně Pinkas, teď zase Špiler. Čili tam problém není, obránci už také nedělají tolik chyb jako na začátcích, dokonce i naše oslabení se zlepšily, už v nich nedostáváme tolik branek. Tomuto týmu nechybí fyzička, nechybí mu bojovnost, ale chybí mu góly, góly, góly….“

Trenérům dal jediné, zato razantní ultimátum: „Náš cíl v současné pozici není nijak vysoký - chceme se udržet! Chceme se dostat z toho místa, na kterém nyní jsme, abychom nehráli baráž. To je hlavní cíl.“

Milan Mazanec je spojen s píseckým hokejem dlouho řadu let. S hokejem na Otavě začínal, s hokejem u Otavy končil, stihl zároveň hrát i trénovat, nyní již jen trénuje. Není tedy žádnou neznámou, tuto sezónu byl jedním z trenérů písecké mládeže. Velmi dobře ale zná i písecké seniory – většinou bývalé spoluhráče.

Stal jste se jedním z nejmladších trenérů v první lize. Svoje nové svěřence dobře znáte, loni jste nastupoval vedle nic, jak vás hráči přijali?
Myslím, že mě hráči přijali dobře. Nemám vesměs s nimi žádné velké problémy a ani jsem nikdy neměl, přivítali to jako změnu, někteří z nich i jako změnu nutnou. Za ten týden jsme se snažili vytvořit takové pracovní prostředí, navodit takového pracovního ducha, pracovní atmosféru a snad jsme vyvolali v hráčích chuť pracovat a ne zabývat se tím, kdo je vede, s kým hrají a takovými těmi vedlejšími problémy.

U týmu jste už několik dní. Jak jste změnil poměry v něm, liší se třeba nějak tréninky…?
Tak to já těžko mohu posoudit, protože já jsem tréninky sledoval pouze zvenku, takže já tu situaci, jaká tam byla, zevnitř neznal. Zatím se mi zdá, že to odpovídá tomu, že byla přestávka, potrénovali jsme, kluci mají chuť a těší se na zápasy.

Týmu chybí vítězný duch, jak ho chcete do týmu přivést zpět?
To je právě ono, čím jsme se hodně zabývali. Ten vítězný duch bylo to, co týmu určitě chybělo. Zápasy nebyly prohrané žádným velkým rozdílem, bylo to štěstíčko, co chybělo, a na manšaft potom padla deka...

A nové vedení klubu to vyřešilo výměnou trenérů…
Už jenom to, že přišla tato změna, kdy se vyměnili trenéři, ustálila se situace i ve vedení klubu, to vše by mělo přinést hráčům klid. Chtěli bychom, aby hráči měli pocit, že mají naši důvěru, a stejně to čekáme i opačně. To, že my budeme mít důvěru jejich. A o to se budeme snažit.

Na lavičku jste si k sobě přizval Píseckým neznámého asistenta. Mohl byste ho představit?
Přivedl jsem do Písku Vaška Baďoučka, tedy kolegu, který není zatížený vztahy v klubu, čímž se myslím, že bylo to dlouhodobé působení mých předchůdců tady u mužstva. To mužstvo tím bylo poznamenané. Navíc je to člověk, který už má nějakou zkušenost a rozumí obranné hře. Takže z tohohle důvodu jsem zvolil právě kolegu Baďoučka a doufám, že tam společně ten vítězný duch vneseme.

Jak jste se s panem Baďoučkem seznámili?
Hráli jsme spolu v Německu, hráli jsme dlouhá léta proti sobě, nakonec i při nějakých těch seminářích na vysoké škole, co vedu, jsem ho tam potkával, on totiž nyní právě studuje vysokou školu - trenérskou licenci A. Často jsme byly v kontaktu ohledně nějakých hráčů a tak dál. Kolega totiž právě pracuje pro firmu Teleaxis, která se zabývá agentstvím, obstarává místa pro hráče, takže on má přímo přehled, kde jaký hráč je, a proto se nám budou i snáze dělat i trejdy apod.

Dají se čekat nějaké razantní změny sestavy?
Chtěli bychom nechat vytvořené formace ještě nějaký čas při sobě a dát jim prostor, aby se sehrály, aby si řekly sami něco mezi sebou, aby si našly svojí cestu. Nejde hrát dogmaticky jeden systém, který jsme mimochodem také trošku změnili. Chtěli bychom ten vítězný duch do týmu nacpat.

Písku se nedařilo především střelecky, gólů dal nejméně za všech. Čím to je?
Je to určitě psychikou, protože těch šancí bylo dostatek, alespoň co jsem viděl já. A to je ta psychika, že se neproměňují. To je věc, kdy ten hráč musí vědět, že se do těch šancí bude dostávat a že si může dovolit i něco, co není standardem, jako je prosté vystřelení, nebo to zakončovat jedním způsobem… Prostě ten hráč musí vědět, že má prostor na to, aby tvořil i v té koncovce.

Novou posilu do útočných řad tedy hledat nebudete?
Já si myslím, že nového střelce Písek shánět nemusí, ty problémy jsou totiž spíš v obraně než v útoku. Takže na postech střelců - útočníků změny dělat nebudeme, když změny a útočníka, tak by to měl být hráč, který má výrazně defenzívní úkoly a má vysokou úspěšnost zákroků v obraně.

Mohl byste být konkrétnější k chystaným změnám?
Ano, změny chystám, ale jak jsem řekl, chceme doplnit spíše hráče do zadních řad, už jsme uvolnili Volrába, teď se nám bohužel zranil Veselý. Také jsme řešili situaci s “pendly,“ chtěli jsme, aby pendlové z Budějovic mohli trénovat s námi. Podařilo se, že David Nedorost je ode dneška na tréninky tady. Chci ještě sehnat jedno bránící levé křídlo a určitě posílit post obránce o jednoho či o dva. Pravděpodobně také uvolníme dva lidi.

Vy nevstupujete na pole neorané, v Písku jste již u seniorského týmu jako trenér působil, tehdy jste byl ale stále ještě aktivní i jako hokejista…
Ta sezóny, kdy já sám jsem poprvé trénoval, byla jiná. Když jsem tady působil jako hrající trenér, tak jsem měl pocit, že to v podstatě uhraji sám a to, co nepůjde trenérsky, tak odčiním na ledě. Bohužel se mi to vymstilo, navíc jsem neměl tu možnost vidět to tak nějak svrchu jako trenér. Dneska se na to dívám úplně jinak. Pro mě to tenkrát byla obrovská zkušenost a pochopitelně všech těch posbíraných zkušeností chci využít. Navíc teď ten vztah k těm hráčům bude jiný.

Takže hrající trenér, to Vás znovu neláká?
Tak to vůbec ne…Už vůbec ne hrající… (smích).

V Písku je tedy jasno, týdny plné změn jsou snad již u konce, k uplynulým perným dnům se Václav Šrámek již vrací s úsměvem: „Bylo to strašně hektických sedm dní, vždyť jsme nedělali nic jiného, než že jsme jezdili a obvolávali. A to tedy nejen já, podílelo se na tom více lidí. Když už byl sedmý trenér a skončilo to na panu Augustovi, bývalém trenéru nároďáku, tak to naše snažení vyvrcholilo. Rozhodlo se tedy, že to budeme muset vyřešit z vlastních řad. Teď už jsem klidnější.“