Filipimu řekli: Zkus to! A on zařídil tři body

Je to pro vás určitě velké povzbuzení do dalších utkání.
„Hlavně doufám, že mi začnou věřit trenéři, protože ještě nemám ani podepsanou smlouvu. Jsem zatím pořád jen na zkoušku. Tohle je pro mě takové uklidnění. Chtěl jsem hrát, chtěl jsem se znova vrátit a vůbec nebylo jisté, jestli tady budu. Proto doufám, že jsem tomu dnes dal nějaký směr.“

Začínal jste ale opět až ve čtvrtém útoku a kdyby se nezranil Mikeska, kdoví, jak by to s vámi dnes večer bylo.
„Byl jsem ve čtvrté lajně, ale už minulý zápas, kdy se dohrávalo na tři pětky, mi trenér věřil a dával mě tam. Dneska když to redukoval - a to i předtím, než se Mikeš zranil - mi dal důvěru taky. Bavili jsme se spolu a já jsem mu říkal, že bych nějakým způsobem potřeboval hrát zápasy, aby se vidělo, jestli na to budu mít, nebo ne.“

Podle gólů to vypadá hodně dobře. A jak to s vámi je po fyzické stránce?
„Jak už jsem říkal, překvapilo mě, že se cítím opravdu úplně v pohodě. Když jsem delší dobu na ledě, tak cítím, že mě nohy bolí a tuhnou, ale stačí mi minuta odpočinku a jsem zpátky ve hře.“

Milan Filipi v dresu Pardubic v první polovině devadesátých let.

Co vás vlastně vůbec přivedlo na myšlenku vrátit se k hokeji?
„Začal jsem trénovat dorost a na ledě jsem se cítil dobře. S celým vedením se velmi dobře znám, a protože se klukům v áčku nedařilo, řekli mi - Zkus to! Nebudeme to lámat přes koleno. Když to půjde, tak to půjde, když ne, tak to nepůjde. Když to ale půjde, tak chci pomoct klukům i sobě. Musím mít radost ze hry a zároveň být prospěšný týmu. Hokej jsem dělal pětadvacet let, takže za ten rok a půl, co jsem nehrál, jsem snad nic nezapomněl.“

Když vám trenéři dají důvěru, zůstanete určitě do konce sezóny. A co potom?
„Pak by se uvidělo podle situace.“

Chuť do hokeje ale pořád, zdá se, máte?
„Chuť mám. Mě teď bylo třicet čtyři a vidím, že pořád hrají i čtyřicetiletí kluci. Pokud mi bude držet ruka, budu chtít dál hrát. Rok a půl jsem v podstatě nic nedělal a teď jsem si ověřil, že pokud bude zdraví, bude o mě zájem a budu platný týmu, nevidím důvod, proč bych nehrál.“

Čím myslíte, že jsou způsobené letošní špatné výsledky píseckého mužstva?
„Těžko říct. Určitě v týmu není taková pohoda. Kluci špatní nejsou, máme tady výborné hráče. Já jsem vždycky říkal, že mančaft je tady dobrý, v tom to není. Ti kluci mají na to hrát do třetího místa ale nějakým způsobem se jim nedařilo, začali zmatkovat a nedali do toho ten klid a pohodu. Musejí to sladit i trenéři.“

A co tedy říkáte na nového trenéra Rybáčka?
„Tréninky jsou výborné, plná rychlá cvičení. Má to tempo. Trenér dává hráčům užitečné pokyny, ví, kde kdo má hrát a neustále vymýšlí cvičení na věci, které je třeba zlepšovat. Myslím, že to má úroveň. Takovéhle tréninky jsem zažil v extralize.“

Takže co se týká blízké budoucnosti hokejového Písku, jste optimista?
„Byl bych hrozně rád, kdyby se to začalo zlepšovat, protože nic ještě není ztracené. Na to, jak se nedařilo, máme furt na páté místo ztrátu asi jen čtyři body. Nechci to zakřiknout, ale mohlo by se to ještě hodně zvednout.“

Na druhou stranu, dnes vás i poslední Pelhřimov dokázal v některých fázích zápasu dostat pod tlak. To by se nemělo stávat…
„To ne, ale souvisí to s tím, co už jsem říkal. Ten tým zkrátka ještě není v takové pohodě, navíc tady před domácím publikem. Já nevím, čím to je, ale já za sebe - když jsem tu hrál předešlá léta - můžu říct, že se mi také hrálo líp venku. Určitě to není lidmi, že by byli nějak špatní, prostě jen tou zodpovědností. Ostatní sem přijedou bránit a my čím víc chceme, tím více to nejde. Potom zbytečně plýtváme silami tam, kde není třeba, a nezbývají nám pak už na takové věci jako je zakončení. Každý hráč si tohle musí uvědomit. Zbrklost je v hokeji špatná.“