so 2.12.2006 | František Suchan
Gajovskému vyhovuje, že v Nymburku dostává hodně prostoru
Odmalička byl zvyklý přetahovat přes hlavu žlutomodrý dres. Tentokrát udělal to samé, ovšem v šatně, kterou do té doby na píseckém zimáku nepoznal, a ačkoliv měl onen trikot stejnou barevnou kombinaci, patřil Nymburku. Právě tam totiž Nikolu Gajovského, devatenáctiletého odchovance IHC, posílá nabírat dospělé zkušenosti jeho nový klub z Mladé Boleslavi. V sobotu nastoupil poprvé na ledě, který jej hokejově vychoval, jako hostující hráč. „Je to něco nového. Na jednu stranu to je zajímavý zážitek, na stranu druhou nebylo zrovna ideální, že se s protihráči navzájem známe. I přesto se mi ale hrálo dobře,“ hodnotí.
Z týmu, proti kterému nastoupil, zná každého jednotlivce. Na nějaké srandičky přímo během utkání ale nebyl prostor. „Zezačátku tam padly nějaké řeči, ale nic víc. Hlavně všechno v kamarádské rovině,“ říká mladík, který pryč z mateřského oddílu odešel v létě. Občasné starty za druholigový Nymburk si nemůže vynachválit. „Určitě dostávám víc příležitostí, než jsem měl loni tady v Písku. Pomáhá mi i ten tlak, kdy tým po hráči něco chce. Mám to radši, než naskočit zmrzlý na poslední třetinu,“ tvrdí a jeho slova jsou podložena faktem, že na ledě tráví obrovskou porci času včetně přesilovek a oslabení, což jeho budoucímu vývoji viditelně prospívá. Na ledě vůbec nevypadá jako vyjukaný mladíček, nebojí se zkusit něco vymyslet, oproti dřívějším dobám umí i pěkně zrychlit. Navíc v zápase se na začátku poslední třetiny dokázal prosadit. V přesilovce za stavu 2:2 doklepl puk za Pinkasova záda. „V tu chvíli jsem se cítil krásně, to se nestává každý den. Zase na druhou stranu mi ale bylo líto píseckých hráčů,“ přiznává.
Lítost si však Písečtí schovali na jindy, dvěma brankami vývoj otočili a Gajovskému tak sebrali nejen radost z potenciální vítězné trefy, ale jeho týmu i všechny body. „O těch dvou gólech by se možná dalo i polemizovat, ale zkrátka byly uznané a teď už nemá cenu o tom diskutovat. Každopádně, takhle ztratit zápas, to nejde, to je chyba. Hrozně mě to štve. Měli jsme na to, abychom vyhráli,“ myslí si.
V Mladé Boleslavi nastupuje Nikola Gajovský hlavně za juniory, kde se mu viditelně hodně daří. „Jestli to někdo říká… Já se hodnotit nebudu,“ směje se. Ovšem statistiky svědčí o tom, že ze svého pověstného elánu pranic neztratil. Za dvanáct zápasů si na své konto stihl připsat devětadvacet kanadských bodů za čtrnáct branek a patnáct asistencí. „No, tak asi teda jo, no. Možná se mi hraje ještě o něco lépe, protože jsem více vytěžovaný a můžu říct, že jsem se dostal do takové té pohody,“ vysouká ze sebe nakonec.
Už po letní přípravě, kterou absolvoval pod trenérem Nelibou v mladoboleslavském áčku, prohlašoval, že dře více než kdy jindy. A stejně mluví i teď: „Jdu do sebe. Jestli je znát, že jsem zrychlil, tak musím přiznat, že si myslím, že oproti minulému roku asi ano. Potřebuju ale přibrat ještě nějakou svalovou hmotu, abych se mohl výrazněji prosadit i mezi chlapy,“ je si vědom. Je však určitě na správné cestě. Za prvoligový tým z města automobilů zatím nastoupil třikrát a zaznamenal jednu gólovou přihrávku.
