Jan Kudrna: Trenér se musí učit pořád. Chceme písecký hokej dostat tam, kde býval

Bývalý vynikající obránce Jan Kudrna je dalším respondentem seriálu rozhovorů s trenéry písecké mládeže. Jan Kudrna ve své bohaté kariéře zvládl postoupit do extraligy s Libercem, zahrál si nejvyšší soutěž v Karlových Varech a Třinci, slovenskou extraligu v Žilině a Nitře a po štacích v Písku a Táboře si na sklonku kariéry zkusil působení ve francouzském Gapu a týmu Nantes. Při začátku své trenérské kariéry u Otavy v sezóně 2014/2015 jako hráč vybojoval postup svého Písku do ligové soutěže. Své zkušenosti teď předává mladým hráčům z pozice kouče.

Jak jste se rozhodoval po konci kariéry o další budoucnosti? Měl jste jasno, že zůstanete u hokeje?
Na závěr své kariéry jsem šel do Francie, kde jsem strávil tři roky. Strašně se mi tam líbilo. Pro Čecha je to zase něco nového. Hlavní problém byl ale ten, že jsem tam byl bez rodiny. Starší syn pak začal chodit do školy, takže jsem se rozhodl, že se vrátím zpátky. Celý život jsem dělal hokej a chtěl jsem u něj zůstat. Tehdejší vedení v Písku mě oslovilo a tím začala i naše spolupráce. Začal jsem dělat trenéra, pak mi k tomu přibyla práce sekretáře.

Na kterou hokejovou štaci nejraději vzpomínáte?
Prošel jsem toho hodně, ale určitě nejvíc vzpomínám na Liberec, kde jsem zažil nádherné čtyři roky, které vyvrcholily postupem do extraligy. Ta sezóna byla neuvěřitelná. Jako první prvoligový tým jsme v baráži vyřadili extraligový tým, kterým bylo Kladno. Bylo to okořeněné tím, že rozhodující zápas jsme vyhráli 2:1 a jeden gól jsem dal já, druhý brácha. Musím říci, že ani Liberec nezapomíná – před dvěma lety nás pozvali na slavností akci, děkovali nám před plnou halou. Něco podobného jsem zažil v Ústí nad Labem, kde jsme také postoupili do extraligy. Byla tam skvělá parta, každý rok se scházíme. V kariéře byly i momenty, které bych nejraději vymazal z paměti – bylo to působení v Táboře. Kluci byli super, ale dopadlo to tam bohužel tak, jak to dopadlo.

A když jste se rozhodoval, že budete trénovat, neuvažoval jste i o tom, že zakotvíte v klubu, ve kterém jste dřív působil?
Musím se přiznat, že po konci hráčské kariéry jsem dostal konkrétní nabídku z jednoho z klubů, které jsem zmiňoval. Vzhledem k tomu, že jsem se vracel z Francie hlavně kvůli rodině, tak jsem nabídku nepřijal.

Jak vnímáte písecký hokej?
Myslím si, že za poslední roky Písek trochu ustoupil v jižních Čechách do pozadí. Snažíme se teď A-tým i mládež vrátit tam, kde byly. Je to těžké – dříve se lépe sháněli hráči do týmů, měli jsme tu sportovní třídu, hrály se tu jiné soutěže, než v okolních městech. Dnes je to nastavené tak, že v městech kolem Písku se hraje podobná soutěž a nemáme děti na co nalákat. Já si stejně ale myslím, že děti by měly do osmé třídy zůstávat ve svých klubech a o přestupu se rozhodovat kolem střední školy.

Jak je důležité vzdělávání trenérů?
Hokej letí dopředu a dnes se dělá spousta seminářů nejen ohledně hokeje. Trenéři jezdí na semináře o stravovacích návycích, o řešení konfliktních situací a jednání s rodiči…Trenéři se vzdělávají na všechny možné způsoby. Svaz trenéry nutí vzdělávat se, a proto jejich licence platí na nějaké čtyři roky. Trenér pak musí za to období absolvovat semináře a nasbírat určitý počet kreditů, jinak mu licenci neprodlouží. Trenéři by se měli učit pořád.

Jakou licenci máte vy?
Teď jsem udělal přijímačky a budu studovat licenci A. Budu jí studovat dva roky. Nikdo v klubu tady s áčkovou licencí není. Bylo to i přání klubu, aby se na studium někdo z klubu dostal.

Generální podporovatel

Partneři

Partneři ligy