Jan Rybáček: Udělám, co bude v mých silách!
„Začnu trochu obšírněji. Dlouho jsem byl ve Strakonicích a už jsem potřeboval změnu. Naskytla se možnost převzít zdejší juniory, kterou jsem velmi rád přivítal, a někde v koutku duše jsem si říkal, že by mohla přijít nabídka z chlapů, která by mě mohla posunout ve zkušenostech i v celé práci zase někam dále. Teď se mi u juniorů dařilo, byl jsem tady velmi rád a najednou ta nabídka skutečně přišla. Hodně jsem o tom přemýšlel a rozhodl jsem se ji přijmout.“
Jistě jste si uvědomil, že odcházíte od juniorky, která se pod vaším vedením dostala do úžasné formy, k mužstvu trápícímu se ve spodních patrech tabulky.
„Je to pro mě docela srdeční záležitost, asi by se mi odcházelo lépe, kdyby se nám teď tolik nedařilo. Pro každého trenéra by ale měla být čest a měl by mít motivaci dostat se k prvnímu týmu. Mě se neodchází s lehkým srdcem, to vůbec ne. S těmi kluky byla práce výborná, chovají se velmi slušně a jsou super. I když je neustále kritizuju a dostávají od mě kapky - bez čehož to ale nejde - tak jsou to príma lidi. Dá se s nimi mluvit a pracovat a hlavně je to super parta. Neměl jsem s nimi jediný problém, což je výborné. A takhle bych si to představoval i u áčka. Aby se ten kolektiv nějak semknul, táhl za jeden provaz a dokázal se rvát. Tomu bych já měl být nápomocný. Je samozřejmě mnohem lepší si tým před sezónou připravit, být s ním, vědět o hráčích všechno, než takhle naskočit. Není to jednoduchá situace, ale poperu se s tím.“
S čím tedy nastupujete do nové funkce?
„S tím, abych byl úspěšný, to je samozřejmé. Aby se nám dařilo, abychom se zlepšili, získali nějaké body a aby se mužstvo zvedlo. Já si totiž myslím, že hokejisti jsou tady velmi dobří, stoprocentně kvalitní, a že z hlediska kondiční přípravy je to mužstvo připravené dobře. Je třeba zapracovat na psychice.“
Psychika je tedy to, co stojí za současnými výsledky Písku?
„Určitě. Je třeba to nabudit, pozvednout.“
Jak na tom hodláte pracovat?
„Povzbuzovat ty kluky, komunikovat s nimi a pokavaď bude za co, tak je vždy pochválit. Když to půjde, tak i udělat nějakou legraci. A samozřejmě je potřeba psychiku naladit výkonem, je důležité vyhrát některá utkání. Psychiku zvedá každé vítězství, každá povedená akce, na níž můžou navázat na ledě další lajny.“
Vy jste sledoval řadu zápasů áčka…
„Sledoval. Pokud jsem měl čas, tak jsem pořád jezdil dívat se. Ta soutěž mě stále zajímá.“
…jakých chyb jste si tedy všiml v jeho hře?
„Víte, ono není fér, abych to teď kritizoval…“
Nemám na mysli ani tak práci trenérů, spíše jestli hráči zkrátka nedělali něco špatně.
„Hokej je hra chyb, chyby tam vždycky budou. Něco bude špatně a něco dobře. Každý trenér má na hru jiný pohled. Některá věc, kterou já kritizuju, se může jinému trenérovi líbit. Já teď třeba budu chtít jinou organizaci, jinou přesilovku, rozestavení hráčů a tak dále. Opakuji ale, že kritizovat nikoho nechci.“
 |
Budete mít s některými hráči osobní pohovory?
„Chtěl bych s nimi mluvit, to určitě.“
Jak dlouho vám bude trvat, než všechny hráče poznáte?
„Výhodou je, že řadu jich už znám. S Michalem Pinkasem jsem prožil krásná léta ve Strakonicích, a na tento vztah, který byl podle mého názoru velmi dobrý, bych chtěl navázat. Velmi dobře znám třeba Martina Müllera, Honzu Marouška, Míru Holce nebo teď i Petra Kicu a co se týká těch ostatních, myslím, že to nebude nijak dlouhá záležitost. Předpokládám tak týden, čtrnáct dní, než se vzájemně nějak solidně poznáme.“
Jak vás noví svěřenci přijali?
„Nemůžu to hodnotit po prvním tréninku. Myslím si, že dobře, ale třeba to tak není. Bude třeba těm klukům dokázat, že o hokeji něco vím, aby mi věřili, že to s nimi myslím dobře. Oboustranná důvěra je obrovsky důležitá.“
Vaším asistentem bude pan Malý?
„Ano. Musím říct, že on moc nechtěl, vzhledem k tomu, že lidé ho příliš neuznávají. Je to ale jen jeden úhel pohledu…“
Vy jste si ho tedy vybral sám?
„Ano, vybral jsem si ho s sebou, protože už jsme spolupracovali u juniorů. Chtěl bych využíti pana Šperla ohledně informací o soupeřích a tak podobně. Protože ačkoliv druhou ligu sleduju, už jsem z ní přece jen trochu vypadl. Stejně tak bychom my chtěli být dále nápomocní u juniorů, kde bude pan Šperl hlavní trenér, a nějaký kontakt a návaznost by z obou stran měly být“
Nechtěl byste přivést nějakou posilu?
„To víte, že mám nějaké hráče vytipované, ale je to problém.“
Finanční nebo tkví v tom, že je rozjetá sezóna?
„Jde o tu sezónu, která je už v plném proudu. Znám hráče do nepohody, jenže ti jsou ve svých týmech hodně cenění a teď by odtud asi nešli. Moje první myšlenka by bylo třeba získání Richarda Pitla. To je další kluk, s nímž jsem spolupracoval ve Strakonicích, a je to super člověk, který bude bojovat do roztrhání těla. Je to hokejista na tuto soutěž úplně špičkový, jehož bych v týmu určitě chtěl. Ale jeho pozice je v současnosti kapitán v Milevsku, takže by odtud asi těžko odcházel. A zase na druhou stranu, jak už jsem řekl, já jsem přesvědčen, že tady jsou hráči dostatečně kvalitní a není potřeba někoho přivádět. Je hlavně potřeba, aby stávající kádr dokázal, že hokej hrát umí.“
Nebojíte se reakcí fanoušků, kteří v jsou v poslední době spíše proti Písku?
„Nebojím se jich. Chtěl bych jim dokázat, že to děláme dobře. Že se můžou přijít na hokej podívat, že je to bude zajímat a že můžou i zatleskat. Bohužel, místní fanoušci se nedají srovnat s těmi ve Strakonicích. Tam fandí neustále. Taková vlna kritiky a nevole, jako je tady, tam vůbec neexistuje.“
Třeba je to tím, že v Písku jsou z dřívějších let zvyklí na něco trochu jiného…
„Třeba to tak je, ale tam jsou úplně jiní i teď, když se nedaří.“
Věříte, že mužstvo pod vaším vedením vrátí lidi na tribuny?
„Věřím, jinak bych do toho nešel. Chci pro to udělat, co bude v mých silách. Je otázka, jestli se mi to podaří nebo ne. Za měsíc můžu být pryč, protože se nemusí dařit. To je riziko trenéřiny.“
Plánujete v áčku vyzkoušet nějaké juniory, s nimiž jste pracoval?
„Uvidíme. Je úplně něco jiného, když se mužstvu daří a je nahoře, zapracovat do něho juniora. Za současné situace je to mnohem těžší. Jsou tady (v juniorech) čtyři pětky, kterým já chci hrozně moc dát šanci, ale teď, když se nedaří, se každý bojí udělat chybu a pro ty kluky by to bylo hodně stresující. Šli by tam s úplně jiným respektem a nervozitou, než kdyby mužstvo bylo rozjeté. Pokud to ale půjde, chci, aby se tam dostali, aby to měli jako motivaci.“
Vše se seběhlo docela narychlo. Už v neděli vás čeká zápas ve Žďáru, potom ještě dvě domácí vystoupení před vánoční pauzou. Co od nich čekáte?
„Chtěl bych co nejvíce uspět, to znamená vyhrát. Je hrozně málo času, ale věřím hráčům, že jsou natolik zkušení a disciplinovaní, abychom si s tou situací dokázali poradit. Před Žďárem máme schůzku, kde si musíme vyříkat, jak si představuju hru. Máme chvíli trénink a hned jdeme do zápasu. Teď to bude spíše o malování, protože je skutečně málo času.“
Chcete nadále pomáhat juniorům, musíte dojíždět, navíc máte své povolání učitele. Jak to tedy vše budete stíhat?
„Bude to sice náročnější, ale jsem přesvědčen, že to nebude žádný problém.“
Na závěr ještě taková zajímavost - budete si s hráči tykat jako třeba s Michalem Pinkasem?
„Ve Strakonicích jsem si s řadou hráčů tykal a měli jsme tak korektní vztah, že to vůbec nebylo na škodu. S Michalem, ale i s Honzou Marouškem, si budu tykat i nadále, protože víme, co od sebe můžeme očekávat. Celkově to ale vůbec nehraje roli.“
