Karel Mošovský: Zdraví riskovat nebudu!

Ve středu se po píseckém ledě v domácím dresu s číslem patnáct proháněl nový hráč. Kdyby snad některý z fanoušků nepostřehl informaci, která byla oznámena předem, jmenovka na zádech mu napověděla, že je právě svědkem jednoho návratu. Poprvé od léta 2004, kdy odehrál přípravu za tehdy extraligovou Duklu Jihlava, se totiž do zápasové výstroje oblékl Karel Mošovský, pětadvacetiletý odchovanec, kterého v roce 1999 draftovali Buffalo Sabres a který pak strávil tři roky na jejich farmě v nižší zámořské soutěži AHL. Šikovný útočník, jehož rozvíjející se kariéru zabrzdily vážné zdravotní problémy, se nyní představil ve druhé lize a i když na něm byl znát dlouhý herní výpadek, pro mužstvo IHC se zdá být nadějným příslibem. Konec konců, svědčí o tom mimo jiné i podíl na dvou důležitých brankách týmu. "Nejsem tu kvůli penězům nebo bodům, ale proto, aby se vyhrávalo," podotýká navíc sympaticky sám Mošovský.

Karle, jak dlouho jste nehrál soutěžní zápas?
„Tři roky.“

Jak se tedy cítíte po takové době opět po utkání? Jak jste to zvládl fyzicky?
„To vidíte, jak jsem vyřízený! Ale ne, vážně... De facto jsem celou tu dobu nedělal vůbec nic, nechodil jsem ani do posilovny, jen jsem si byl párkrát sklouznout s ledařema. A až ani ne před týdnem jsem začal trénovat. Proto je vidět, že fyzičku nemám prakticky žádnou. V danou chvíli se cítím hrozně, protože jsem odehrál celý zápas a je znát, že ani na druholigové úrovni to není žádná sranda. Na tuhle soutěž je taky potřeba trénovat.“

Co vás vlastně přimělo k návratu?
„V průběhu roku mě kamarádi přemluvili, abych šel hrát okres. Zahrál jsem si dvě třetiny, zrovna jsme ale hráli proti Pavlovi Horažďovskému (člen vedení IHC Písek), který mi tři dny nedal pokoj, než mě přesvědčil, ať to jdu zkusit na trénink. Nechal jsem se ukecat tím, že kluci tady potřebují nějakým způsobem zvednout, takže jsem řekl, že to zkusím. A když to půjde, můžu tady pokračovat. Kdyby to ale nešlo, jsem soudný a nechal bych toho. Zdravotně nemůžu úplně na sto procent, budu hrát jen co budu moct. A když budu nějak platný, ať už v šatně nebo na ledě, tak tady v tom budu participovat a budu se snažit klukům nějak pomoct.“

To, že jste takovou dobu nehrál způsobily problémy po otřesech mozku?
„Prodělal jsem otřes mozku několikanásobně, naposledy asi před dvěma a půl lety. V nadměrné zátěži mám problémy s bolestí hlavy a únavou, kterou navíc tělo nesnáší dobře. Všechno mě pak bolí. Můj organismus už by nesnesl návrat na vrcholnou úroveň, kde bych musel třikrát denně trénovat.“

Už v létě jste s píseckým týmem trénoval, právě kvůli bolestem hlavy jste nakonec nenaskočil ani do přípravy. Teď už je to tedy lepší?
„V běžném životě jsem se cítil celkem dobře. Když člověk normálně vstane ráno do práce a něco dělá, tak byla hlava relativně v pohodě. Řekl jsem si, že to zkusím na ledě, protože mi hokej chyběl. Druhá liga je navíc dobrá v tom, že se při ní dá dělat zaměstnání. V létě to k tomu ale opravdu nebylo, bolesti byly silné a nestálo mi to za to. Uvidíme, jak to bude pokračovat. Kdyby to bylo jako teď, tak by se s tím hrát dalo, kdyby ale ty komplikace byly větší, zdraví kvůli hokeji riskovat nebudu.“

Takže momentálně jste zdravotně v pořádku?
„Dá se říct. Když si to udělám tak, jak potřebuju, tak jsem zatím v pořádku.“

Čím si myslíte, že po hokejové stránce pomůžete píseckému mužstvu?
„Těžko říct, to se uvidí. Třeba nepomůžu nijak, to ukáže až budoucnost. Dneska tam z mojí strany byla spousta nedostatků. Když bych se rozehrál, určitě bych mohl přispět nějakými góly a pomáhat otáčet v náš prospěch takové těsné zápasy, jako byl ten dnešní. Třeba i tím, že to v kabině s klukama budu řešit, protože nějaké ty zkušenosti už mám. Můžu na to koukat s nadhledem, neženu se nikam na vrchol, spíše mi jde o to, aby se to tady nějakým způsobem zvedlo.“

Hned ve svém prvním zápase jste zaznamenal dva body, trenéři vás chválili, měl byste být tedy spokojený s tím, že jste týmu platný…
„Abych pravdu řekl, mě nějaké moje body vůbec nezajímají. Nejsem tu kvůli penězům nebo bodům, ale proto, aby se vyhrávalo. Spokojený určitě nejsem. Jsem samozřejmě rád, že jsem neudělal nějakou vyloženou chybu, že mě lidé nevypískali, ale i kdybych měl bodů pět a výsledek byl stejný jako ten dnešní, budu naštvaný také.“

Býval jste známý svým důrazným stylem. Myslíte, že budete v podobné hře moct pokračovat?
„Já jsem v kabině říkal na rovinu, že hrát do těla prostě nemůžu. Je pravda, že jsem takhle hrál, přivodil jsem si tak ale spoustu zranění. Co si budeme povídat, dvakrát třikrát někoho trefím a on si na mě pak někde počká a bude mě chtít za každou cenu sundat. Takhle jsem to hrál ve Spojených státech, tady ale budu těžko lítat po rozích a srážet se. Můj zdravotní stav mi to prostě nedovoluje. Moje role bude spíše v přesilovkách a v útočném pásmu, kde bych snad měl nějakým způsobem pomoct.“

Proto k vám trenéři nasadili Holce s Kašparem, kteří jsou rychlí bruslaři?
„Přesně tak. To jsou kluci, s kterými se mi hraje dobře, protože oni toho hodně obruslí. Hlavně si také nechají poradit a já myslím, že by nám to společně mohlo klapat. Je třeba do té lajny přidat trošku klidu na hokejky - to bych mohl přinést já - oni zase obstarají tu práci v rohách hřiště. Dneska jsme dali dva góly a kdyby to takhle pokračovalo, bylo by to super. Musí se také přidat i ostatní lajny a hlavně nesmíme dostávat zbytečné branky.“

Začal jste pracovat jako hokejový agent. Nebude vám v tom vaše aktivní hraní vadit?
„Já myslím, že ne. Tahle liga tolik osobního času nesebere a já se budu svým aktivitám mimo led – kterých je víc - věnovat dál. To mě totiž živí. Hokej je jen zábava, která mi chyběla. Agenta dělám už přes rok s firmou pana Henyše. Myslím si, že spolupracujeme velice dobře a že to má nějakou budoucnost. Hlavně mě ta práce hrozně baví a myslím si, že mě nijak limitovat nebude. Své kluky můžu neustále sledovat, jsem s nimi pořád v kontaktu. Vedení klubu to ví a nijak mi nebrání. Třeba v neděli letím na deset dní do Ameriky, což oni akceptují, chápou to. Problémy v tomhle směru určitě nenastanou.“

V Rochesteru, na farmě Buffala, jste hrával třeba s Alešem Kotalíkem nebo Jiřím Novotným, kteří v současné době září v dresu Sabres. Myslíte někdy na to, že kdyby vás nelimitovalo zdraví, mohl jste dnes hrát s nimi?
„Takové myšlenky co by bylo, kdyby bylo, jak by bylo, si člověk může říkat, ale ničeho tím nedocílí. V životě se stávají daleko horší věci a je třeba se na to dívat s nadhledem. Říct si, že takhle to prostě je, takhle to osud chtěl. A svazovat si kvůli tomu ruce a brečet, že já mohl být támhle nebo támhle, to nemá cenu. Nevyšlo to mně, tak to třeba vyjde jiným, třeba mému synovi. Samozřejmě, první půlrok, rok to mrzelo, dneska už to jsou tři roky a už jsem se s tím smířil. Není to konec světa, člověk si musí uvědomit, že hokej není všechno. Teď jsem si zařídil život podle svého a myslím, že si nemůžu stěžovat. Jinak s klukama jsme pořád v kontaktu. Teď právě za nimi letím. Mám v Americe nějaké pracovní povinnosti, už dva roky jsem je ale neviděl a chtěl bych se podívat na nějaké zápasy.“

Generální podporovatel

Partneři

Partneři ligy

bahis siteleri