Kotalíkovi byla v Písku vždycky zima!

Akce jako tato s dětmi na píseckém kempu pro vás byla ojedinělá, nebo toho absolvujete přes léto více?
„Ojedinělá určitě ne. My už jsme například na konci července pořádali s otcem a s bráchou exhibici v Jindřichově Hradci. To bylo také vyloženě pro děti, protože součástí byla autogramiáda podobná této. Jinak pro místní ProCamp tohle děláme rok co rok a s lidmi, kteří to tady organizují, mám dobré vztahy. Pro mě není problém, abych sem z Budějovic přijel, když je zájem.“

Z Ameriky jste navíc na podobné záležitosti zvyklý, že?
„Samozřejmě. Tam je to součást naší práce, věnovat se dětem, charitě nebo nemocnicím. Je to určitě dobrá věc nejen ve spojení s hokejem.“

Ptal jsem se Zbyňka Michálka, zeptám se i vás. Protože jste z jižních Čech, jako malý jste často hrával v Písku. Jaké na něj máte vzpomínky?
„Byla tu vždycky velká zima. (usměje se) Hráli jsme tady opravdu hodně zápasů, ať už s Hradcem, nebo pak s Budějovicemi. Já tu mám i mimo hokej spoustu přátel a vždycky sem rád zajedu. Kdy jsem tu hrál naposledy, to už si pořádně nepamatuju, ale myslím si, že na písecký zimák se ještě vrátím.“

Ale zřejmě ne v dresu Písku…
„To asi ne, ale určitě si tady ještě zahraju.“

Mluvil jste o jindřichohradecké exhibici. Tam se ukázalo, jak moc výborných hokejistů odtud pochází. Proč ale klub samotný není na vyšší úrovni?
„To je spíše otázka pro někoho jiného, na lidi, kteří tam hokej vedou. Kdybych znal odpověď, tak se budu snažit něco dělat. Já ale do toho problému nevidím a momentálně ani nemám čas se tomu více věnovat. Hradecký hokej už není nahoře, už několik let není na úrovni, na jaké by měl být. Jestli jsou v tom osobní nebo jiné zájmy, to já nevím. Mám nějaké dílčí informace, o kterých ale nebudu mluvit. Momentálně to ani vlastně není moje věc, abych to jakkoliv řešil. Já hlavně věřím, že se hokej v Hradci zvedne, kvůli čemuž jsme také trochu dělali tu exhibici. Aby se zvýšil zájem a začali opět chodit lidé, což pak kráčí ruku v ruce se sportovními výsledky.“

Sledoval jste přes rok zdravotní stav vašeho kamaráda Václava Nedorosta, který se zranil během vašeho společného působení před dvěma lety v Liberci?
„Teď trénuju s prvním týmem v Budějovicích a Vaška tak vidím každý den. Co jsem ho pozoroval na ledě, tak se mi ani nezdá, že by marodil celý rok. Vypadá velice dobře, ale jak je na tom zdravotně si netroufám hodnotit, to bychom se museli zeptat jeho.“

Teď za sebou máte hektické dny spojené s vyjednáváním o nové smlouvě…
„To už je více jak týden nazpátek. Dohodli jsme se den před arbitrážním soudem, takže jsem spokojený a mám tak nějak jistotu na další tři roky. Navíc za solidních podmínek, jaké jsem žádal. V téhle nejisté době platových stropů člověk nikdy neví, co se může stát, proto jsem zvolil cestu jistoty a spojil svou budoucnost s Buffalem. Roli hrálo i to, že klub ukázal v loňském roce neskutečnou kvalitu a chce i nadále hrát o ty nejvyšší příčky.“

Sabres ale měli nejvíce hráčů přihlášených k arbitráži. Počítal jste i s tím, že byste mohl tým opustit?
„Já jsem letos nebyl v pozici, kdy bych mohl vyjednávat s jinými kluby. To by nastalo až v příštím roce. Kdybych letos šel k arbitrážnímu soudu, dostal bych roční smlouvu, a až po jejím vypršení bych byl volný hráč. To jediné bylo předmětem mých spekulací a nejistot - jestli letos jít k arbitráži a za rok podepsat kdekoliv jako volný hráč, nebo vzít teď to nabízené. Nakonec, po úvahách s agenty a lidmi kolem mě, jsem se rozhodl přijmout nabídku Buffala. Chtěl jsem jim navíc vrátit to, že mi tam dali šanci hrát NHL. Já se nikam stěhovat nemusím, mě se v Buffalu líbí. Teď jen doufám, že klubu pomůžu k nějakému dalšímu úspěchu podobně jako v minulé sezóně.“

Hrál při vašem vyjednávání nějakou roli fakt, že máte bronzovou medaili z olympijských her?
„Tam se na to moc nekouká. Oni ani pořádně nesledují, kdo kde koho reprezentuje na mezinárodních akcích. Rozhodují výsledky, body. Za to vás podepíší. Já jsem ty výsledky loni měl, udělal jsem nejlepší sezónu jak z osobního, tak z týmového hlediska, a proto se rozhodli dát mi pozici jednoho z členů jádra mužstva. A já si nemůžu na nic stěžovat.“

Myslí se v Buffalu po loňském úspěšném play-off už i na Stanley Cup?
„Určitě, mysleli jsme na něj už loni, kdy jsme vypadli v sedmém zápase semifinále. A to naprosto smolně, Carolinu jsme úplně v klidu mohli vyřadit. Ještě patnáct minut před koncem posledního utkání jsme vedli 2:1 a kdybychom se dostali do finále my, tak si myslím, že bychom Edmonton porazili také. Jenže to jsou kdyby. Letos se podařilo udržet tým pohromadě a ještě ho doplnit několika hráči, takže si myslím, že budeme ještě silnější. Chceme minimálně obhájit pozice, na které jsme se dostali v minulém roce.“

Jednou z posil je Jaroslav Špaček. Kromě toho, že se jedná o výborného hráče, vás spolu s Jiřím Novotným určitě potěšilo, že budete mít dalšího českého parťáka…
„No to je jasné. Ve více lidech se to lépe táhne, což je sice fráze, ale je to tak. S Jirkou jsme dlouho byli sami. Dříve tam hrálo pár Slováků, letos se k nám zase připojil Thomas Vanek, což je Rakušák s českými rodiči. S Jardou Špačkem to bude fajn a já jsem jenom rád, že nás bude více.“

Špaček je pověstný svou vášní ke golfu. Vezmete ho v Buffalu někam na green? A hrajete vůbec také?
„Golf hrajeme všichni. Já si třeba zrovna teď jedu zahrát do Kestřan. Ovšem v Buffalu jsou super podmínky jen v létě. Vzhledem k tomu, že zima tam začíná brzy, není pro to prostor jako například na Floridě nebo v Kalifornii. Jarda je sice vášnivý golfista, ale přes zimu na to asi bude muset zapomenout.“

Sabres plánují pro příští sezónu změnu dresů a loga, které se ale fanouškům vůbec nelíbí. Co na to říkáte vy?
„Barvy se vrací k těm starým, čemuž sice fanoušci naklonění nejsou, ale není to až zas tak jejich záležitost. Rozhodlo se vedení klubu a podle mě to bude trvat maximálně několik měsíců, než si lidé zvyknou. Potom už to bude bráno jako naprosto normální věc.“

A vám se nové logo líbí?
„Mě nepřipadá nijak zvláštní.“