Líbí se mi být Ocelářem!
Tím, že přišli hráči z NHL, byl a je kádr hodně nabitý, proto jsem rád za každou šanci, co na ledě dostanu. Každý by si přál, aby hrál víc, ale zatím jsem spokojený. Chci se v Třinci uchytit, ale jsem rád za každý zápas. Teď se nám zranil obránce Peter Podhradský, takže bude asi na mně, abych ho nahradil.
Na začátku sezóny to však vypadalo, že budete neúspěšný, byl jste dokonce poslán do Opavy, do první ligy...
Tam mě trenér poslal na rozehrání, protože kvůli přebytku kvalitních beků jsem dlouho stál. A já potřeboval hrát, je těžké skákat do série zápasů nerozehraný. Uvítal jsem to, byl jsem rád, že můžu hrát první ligu. Když je člověk rozehranější, hraje se pak snáž.
Pak si Vás skutečně trenér Marek vytáhl zpět a zdálo se, jako by od té doby začal Třinec vyhrávat...
(smích) To asi není tím, že jsem začal hrát já, byla prostě jen otázka času, kdy se tým zvedne. Hrajeme dost pod psychickým tlakem, vždyť naše vedení si přálo být do čtvrtého místa...
Vy se na ledě potkáváte s největšími světovými esy, kolik jich máte v Třinci?
Je tam Radek Bonk, Michal Rozsíval a Braňo Mezei. Všichni tři jsou super kluci, zapadli do party a mají obrovský přínos pro tým, to bezpochyby.
Přesto asi nejsledovanější třineckou postavou současnosti je Richard Král, který se zatím prosazuje jen velmi obtížně....
No, to je nejenom v Třinci hodně sledované téma. Richard si tam za těch deset let vybudoval neotřesitelnou pozici, je to lídr mužstva, a proto to bere těžce, že se na něj, když se mu nedaří, neberou větší ohledy... Má to těžké, hodně se od něj čeká. Ale věřím tomu, že je to určitě jen otázka času, forma u něj určitě ještě přijde.
Sledujete vůbec z dalekého Slezska výkony Písku?
Jasně, sleduju, s klukama si volám, fandím jim, je na posledních výsledcích vidět, že se zvedají. Zápas s Kadaní – to byl přeci docela pěknej hokej, akorát ten rozhodčí...
