Lidi, pojďte na hokej!
Nevadí mu, že nechodí na Sýkoru, Dopitu nebo Hlinku, ba dokonce ani na Říhu, Bakuse či Kaňkovského. Dovede si stejně užít i Pospíšila, Zadinu, Krále a Valka. Ale co hlavně, on si užívá bleskové výpady Miroslava Holce, dělové rány Jana Řehoře, suverénní zákroky Michala Pinkase nebo nevyprchávající hokejovou chytrost Milana Filipiho a Tomáše Květoně. Přijde se zase znova podívat na to, jak po ledě létají Petr Kica s Václavem Kašparem, jak bojovník David Míka opět dokazuje své střelecké umění a Ondřej Mikeska i ve svých letech bez přestávky dře pro tým. Těší ho, když Milan Kořánek, Martin Veselý nebo jeden z bratří Procházků někoho čistě sestřelí a když Tomáš Burkoň, popřípadě Lukáš Hauer na modré čáře vymyslí překvapivou přihrávku. A když se to někdy nepovede? Ten frajer na ledě je ale lempl! Ale budu mu fandit dál, však on to příště už udělá líp!
Jo, jenže ten chlap je nejspíš blázen, řeknete si teď. A já oponuji – nebyli jsme takovýhle blázni dřív my všichni také? Zkuste se zamyslet. Já, když se dnes rozhlédnu po prořídlých řadách modrých a žlutých sedaček našeho stadionu (stále hodně nadprůměrného, na to nezapomínat!), s nostalgií zavzpomínám na doby, kdy už od plavečáku bylo slyšet dunění bubnů a výkřiky zaplněných tribun, reagující na sebemenší dění během hry. Na doby, kdy si člověk musel hlídat své místo, aby mu ho někdo nezasedl. My jsme (byli) blázni úplně stejní!
Lidi v Písku o hokeji vědí, tady nejde o to, že by se více zajímali o jiné sporty. Ono totiž vždycky, když se daří, tak přes lávku a podél řeky se rázem hrne mnohem víc než tisícovka příznivců (Copak nevzpomínáte na play-off s Jihlavou, kdy se na jaře 2003 mačkaly tři tisíce fanoušků i na schodech, protože stadion byl po povodních v rekonstrukci, a v záplavě balónků v klubových barvách hnaly své miláčky vstříc úžasným výkonům). Chodilo nás hodně, když jsme hráli špičku první ligy v polovině devadesátých let, chodilo nás hodně i tehdy, když o pár sezón předtím tehdejší Jitex postupoval ze stejné soutěže, jakou hraje nyní IHC, a chodilo nás hodně i loni, když to mužstvu začalo jít.
Důležité je, že to všechno měla na svědomí současná generace. Nemluvím tady o žádných návštěvách na tehdejší Duklu, což by mohl leckdo – a poprávu – různě odůvodnit. Nabízí se proto otázka: Co nás přinutí jít zase na hokej? A co nás přesvědčí, abychom hokejistům trochu pomohli? Kdo nám vysvětlí, že když se jim něco nepodaří, není třeba jim hned co nejoriginálněji a nejhlasitěji vysvětlit, jaká že to jsou vemena? Jak pochopíme, že bez divácké podpory samotné mužstvo nic nedokáže? Správné odpovědi neznám a pochybuji, že někdo ano.
My Písečáci jsme prostě zvláštní národ. K tomu, abychom se zvedli a šli se podívat na zimák, zkrátka potřebujeme něco extra. Jasně, nikdy nebudeme takoví fanatici jako třeba fanoušci Vsetína, kteří nepřestávají dávat na odiv své sympatie a užívají si každé klání i přesto, že s tou jejich zdecimovanou partičkou by dneska plichtu uhráli možná i naši borci. „Aspoň tyčku,“ skandovali Vsetínští, když jejich hráči nebyli schopní trefit se do brány. Berou to zkrátka s nadhledem. A to by příznivci z toho valašského městečka měli být mnohem víc naštvaní na současné poměry. Oni totiž na rozdíl od Písku ještě nedávno slavili extraligové tituly. To my jsme o té extralize pouze chvílemi přemýšleli.
A tak - pojďme alespoň zkusit být trochu jako ten starší pán. Nebo se zajděme podívat do haly na basket, abychom viděli, že ani v dnešní době televizních seriálů z našeho okolí nevyprchává zápal pro sport. A uvědomme si, co vlastně od píseckých hokejistů čekáme a co nám můžou nabídnout. Já myslím, že poslední zápasy ukázaly, že to letos ještě není vůbec marné a že stojí za to kluky podpořit. S mým názorem se můžete ztotožnit nebo ho považovat za blábol. Špatně by bylo nechat ho bez povšimnutí. Můžete na něho reagovat kladně ale stejně tak mi ho můžete vyvrátit a dokázat, že se mýlím – to však jedině tím, že naše hokejisty poženete při každém zápase za vítězstvím.
Ubezpečuji vás, že mně osobně se jako Písečákovi také nelíbí chodit sledovat betonáře z Kolína, přetahovanou s Pelhřimovem nebo vypjatá derby s Milevskem. Ovšem to, co jako divák můžu udělat pro zlepšení situace je, že přijdu na hokej a budu si užívat ty jeho malé krásy, které i druhá liga bezesporu nabízí. A budu doufat a věřit, že se brzy dočkám kvalitnější podívané.
Já věřím. A ten pán, co sedává nad trestnou, věří taky.
František Suchan
