Mám pysk jak havajskej bubeník

A to není všechno. Ještě totiž pořádně nezjistil, co má vlastně se zuby…

Jakto?
„Byl jsem u zubaře a ten se mi na ně nemohl dostat přes ten nateklej ret. Takže mám nástup, až budu vypadat trošku jako člověk. Ale cítím, jak se přední kývou a jak jsou některý zaražený dozadu. Možná to mám vyvedený ve tvaru puku.“

Bolelo to hned od první chvíle?
„Nejdřív převládal šok. Každej kolem mě chodil a děsil se. Opravdová bolest pak přišla až při šití na ošetřovně.“

Proklínal jste v tu chvíli hokej?
„Neéé. To je prostě riziko. S tím se do toho jde že se něco takového může přihodit. Je to sice nepříjemný, ale klidně bych druhej den šel hned trénovat, kdyby to jen trošku šlo.“

Vlado Novák z toho byl asi taky špatný, když vás pak viděl, ne?
„Tak to nevím, špatnej jsem byl hlavně já sám ze sebe. Byl jsem tak zmatenej, že jsem to ani nevnímal. Až pak pár dní nato se na mě Vlado přišel podívat. Shodou náhod ten zápas točila na tribuně jeho mamka na kameru. Takže to budu mít asi ještě nejspíš pěkně zdokumentovaný.“

Jak vám bylo, když jste se na sebe poprvé po té ráně podíval do zrcadla?
„Ani jsem to nechtěl vidět, ale nakonec na to stejně došlo. Horní ret měl asi pět kilo a všude ze mě koukaly nitě. Před zimákem na mě už čekaly vystrašená máma s přítelkyní. Ty měly asi taky radost.“

Co na vás říkaly?
„Samozřejmě mě uklidňovaly, že to bude všechno dobrý. Můžou se stát i horší věci. Byly určitě vyděšený, protože každej na tribuně plašil a říkal něco jinýho. Samý poplachy. Nejdřív se říkalo, že jsem přišel o dva zuby, ale ve skutečnosti jsem tam nechal akorát chránič na zuby. Díky němu jsem vlastně zuby zachránil.“

Můžete teď vůbec spát?
„Akorát tu noc po tom přešití jsem nemohl, jinak spím snad ještě víc než dřív. Ale hrozně slintám.“

Tak to se vám kamarádi docela smějou, ne?
„Jasně. Furt slyším, ať si vyndám z pusy ten tabák. Nebo že mám pysk jak havajskej bubeník. Ale úplně nejčastějc: ‚Co? Co jsi říkal? Tak nám to radši napiš.‘

Mluvit taky pořádně nemůžete, co?
„Ti, co jsou se mnou častějc, už si trošku zvykli a rozumí tomu mému slangu. Ale ostatní docela koukaj, jsem spíš takovej břichomluvec.“

Co teď jíte?
„Přesnídávky, tekutý jogurty, občas si tam vzadu nechám rozpustit čokoládu. V úterý jsem vlastně měl krupicovou kaši. Ale hrozně mě provokuje, když je doma k večeři třeba smažák nebo maso na grilu. Nebo když zajdu na fotbal a všichni tam olizujou ty voňavý klobásy. To jsem v tu chvíli hrozně nešťastnej člověk.“

Kdy si tohle zase budete moct dát?
„Nechtěl bych to nějak zakřiknout, aby se mi zase něco nestalo. Další šití a chirurgický zákroky, to už bych asi neunes. Ale tak za týden snad už bych mohl mít trošku rozšířenější jídelníček, než jen stravu přes brčko. Akorát pak ještě budu muset lítat po zubařích. No, uvidíme. Hlavně abych už nasadil košík a vyjel na led.“

To plánujete za jak dlouho?
Příští týden, možná koncem tohohle týdne. Měl bych jít na kontrolu, tak se na to optám. Mám do pátku antibiotika, tak asi zkusím trénink o víkendu, protože už mi to docela chybí.“

Košík z juniorů jste tedy moc dlouho nenechal odložený…
„Přesně tak, ten je ještě teplej. Už si myslel, že dostal trvalý volno, ale bohužel pro něj, teďka ho budu muset zase využít.“

Nezkazilo vám zranění šanci prát se o místo v áčku?
„Snad ne!“

Před zraněním se vám docela dařilo. Na to určitě budete chtít rychle navázat, že?
„Budu doufat, že jsem z toho nijak nevypadnul. Mám teď ještě větší motivaci trénovat a dohnat to všechno. Snad se do toho znova zase dostanu. Je to škoda, ale je to riziko tohohle sportu. Někomu se to může stát v play off o Stanley Cup nebo na mistrovství světa. Sice je to nepříjemný trápení, ale furt lepší, než zlomenina, která by mě vyřadila na delší dobu.“

Vidíte reálně, že byste mohl v sezoně hrát stabilně druhou ligu za Písek?
„Myslím, že šance je. Budu se o ní prát, stojí za tím dřina. Ti starší už ví, kde a kdy mají být, já při mém věku bych si to musel vynahrazovat bojováním a bruslením. Ale hrát se to dá. Každý střídání pro mě bude velká výzva. Dám do toho maximum!“