Menu Další Zavřít Zavřít
Rozhovory
     27.03.2006       František Suchan

Martin Malkus: Chtěl jsem se předvést!

V letošní baráži o první ligu nelze nalézt tým, který by ve svém kádru neobsahoval alespoň jednoho hráče s píseckou minulostí. Po Richardu Cachnínovi, Petru Chvojkovi a Vladimíru Škodovi, končíme náš seriál (či spíše minisérii) rozhovorem s útočníkem Techniky Martinem Malkusem, Strakoňákem, jehož hokejový osud zavál až do dalekého Brna. Vytáhlý sympaťák přijel na jihočeský led podporován početným zástupem kamarádů a známých, kterým se představil, mimo jiné, gólovou asistencí a skvělou ránou z křídla, po níž se rozezvučela tyč Kubišovy brány.
Martine, jak se vám hrálo zase po letech v Písku?
„Já můžu říct, že dobře. Jen nám to tady nevyšlo, jak jsme si představovali. Udělali jsme úplně zbytečné chyby, po nichž jsme dostali góly.“

Měl jsem na mysli vás osobně. Co se vám dnes vybaví při zmínce o hokejovém Písku?
„Vybaví se mi špatné věci a vybaví se mi i dobré věci. Vždycky tady byla dobrá parta a suproví fanoušci, kteří mě tedy dneska zklamali, protože klukům vůbec nefandili. Začali povzbuzovat, odhaduju tak dvě a půl minuty před koncem, což je docela špatné.“

Jak jste se vy vůbec dostal na druhý konec republiky do Brna?
„Mám přítelkyni, která tam studuje, a jelikož jsem dostal nějakou nabídku z Moravy, což se mi nejprve zdálo jako trošku daleko, tak jsem si řekl, že to zkusím tam jít, abychom to měli k sobě blíž. Šel jsem do Olomouce, kde mi to nevyšlo tak, jak jsem si představoval, a pak jsem skončil v Brně, kde mě oslovili už před sezónou, když zaslechli, že jsem na Moravě.“

Dneska ten váš osobní fanklub, ten s vámi jezdí všude?
usmívá se „Ne ne, Brněnští přijeli jen čtyři, zbytek byli kamarádi ze Strakonic a rodina.“

Chtěl jste se v Písku trochu víc ukázat, když vás tady lidé znají?
„Ukázat jsem se chtěl, ale přiznám se, že ani ne tak Píseckým, jako spíše těm mým kamarádům a známým, z nichž většina se vloni chodila dívat na hokej do Strakonic, kde to bylo úžasné. Dneska tu byli právě i spoluhráči ze Strakonic, takže jsem se chtěl předvést spíše jim.“

A víte, že píseckou juniorku trénuje váš bývalý trenér ze Strakonic, Jan Rybáček?
kývá „Vím, vím…“

A spojil jste se i s ním, aby se na vás přišel podívat?
pro změnu kroutí hlavou „Ne ne…“

Sledujete na dálku své bývalé spoluhráče z Písku, jako jsou například Pavel Kašpařík nebo David Všetečka?
„Určitě. Koukám na to pořád, kdo kde hraje. Je to příjemné, když vidím, že plno hráčů, s kterými jsem hrál, je dneska v extralize nebo první lize.“

Při dnešním zápase jste si často povídal s Tomášem Květoněm. Bylo to v přátelském duchu?
„To ani nebylo nic zvláštního, možná až pak ke konci…“

A nenaštval jste ho nějak před tím jeho gólem na 3:2? To jste si povídali ještě před vhazováním…
opět se vesele usmívá „To myslím, že sotva…“

Dnešní utkání nebylo v první polovině moc záživné, jestli se mnou budete souhlasit…
„Určitě budu…“

…S gólem na 2:2 se váš tým herně zvedl, ale paradoxně uspěl Písek. Čím to bylo?
„Bylo to tím, že jsme začali hodně tlačit a nebyli jsme schopní dát gól. Bylo to takové mlácení ale žádné velké šance. Střely většinou končily na Kubišovi nebo mimo bránu, a to se těžko hraje, když neustále nejde dát gól. A to se projeví i na psychice.“

Filip Kubiš chytal velmi dobře, že ano?
„Určitě. Naše střely šly hodněkrát i přes hráče a on to s přehledem pochytal.“

Ze dvou barážových zápasů s Pískem byl hokejovější zřejmě ten první…
„Těžko říct. Popravdě, oba byly po herní stránce dost mizerné. Dnes jsme to navíc z naší strany zezačátku dost podcenili. Byla tam vidět taková zbytečná nervozita z toho, že bychom mohli vyhrát a mít postup jasný. Bohužel…“

Dařily se vám i přesilovky, dobře jste při nich kombinovali a rozhodně jste si zasloužili dát z nich více, než jen dva góly. Proč se vám to nepovedlo?
„Je pravda, že tam bylo dost přesilovek, dávali jsme si to dobře, ale všechno většinou končilo střelami, které prostě nespadly do brány. I když se občas stínilo, měli jsme tam před bránu chodit víc, aby gólman neviděl. Pak jsme mohli dát gólů víc.“

Máte řadu beků s velmi dobrou střelou. To musí být pro útočníky radost, tečovat a dorážet po takovýhle ranách.
„To je samozřejmě naše výhoda, obránci na modré jsou strašně důležití. Dneska to bylo zase vidět, že oni to dovedou přidržet, vystřelit. Že to tam prostě nespadlo, to je už pak jiná otázka…“

Dnes jste si připsal asistenci na druhý gól. Ta situace z vašeho pohledu vznikla jak?
„Byl tam puk, o kterém jsem si už myslel, že je ztracený, ale za každou cenu jsem ho ještě chtěl udržet ve třetině, tak jsem tam skočil a tomu bekovi ho vypíchnul. Pak se to dostalo k Haluzovi, který ho prostrčil mezi betony. To už bylo spíše štěstíčko, které je při gólech potřeba.“

Jestli se nepletu, tak v baráži jste ještě letos gól nedal. (Martin přitakává) Mrzí vás o to víc ta tyčka, po vaší fantastické střele?
„Mrzí mě hodně, protože celý zápas pak mohl být úplně jiný.“

Který z týmů, na které jste v baráži narazili, byl pro vás nejtěžším soupeřem?
„Nejlepší ze všech byl Havlbrod. Hrají dost důrazně a hodně si hlídají obranu.“

Dnešní prohrou jste si možný postup sice zásadně nezkomplikovali, ovšem mohli jste si jej už pojistit. Pořád máte ale velkou šanci…
„Já v postup samozřejmě stále věřím. Máme ještě dva zápasy, z kterých nám, dá se říct, stačí tři body, takže to prostě musíme udělat.“