Rozhovory
út 20.7.2004 | Pavel Kouba
Měl jsem sen a ten se mi vyplnil!
V pátek 16. července přiletěl do vlasti obránce letošního vítěze NHL Tampy Bay a odchovanec píseckého hokeje, Stanislav Neckář. Se svou manželkou, dvěma potomky a manželčinými rodiči přijel do Evropy strávit čtyřtýdenní dovolenou, která bude přesně po týdnu pro Neckáře osobně i pro celý hokejový Písek zpestřena významnou událostí: Do města na Otavě připutuje slavná hokejová trofej Stanley Cup!
A hned po příletu se mistr světa z Vídně a teď už i jeden ze sedmnácti českých vítězů slavné soutěže Stanislav Neckář sešel s manažerem IHC Písek Milanem Mazancem, aby společně doladili organizaci oslav, které připadají na 23. červenec, tedy na den, kdy bude legendární pohár na čtyřiadvacet hodin plně v Neckářově moci. K této příležitosti jsme položili urostlému bekovi několik otázek.
 |
Stanislav Neckář |
Každý hráč, který jde do NHL, tak o Stanley Cupu samozřejmě sní, ale nikdy nikdo neví, jestli ho dostane, protože šance ho získat je hrozně malá. Mnoho hokejistů o něj usiluje, hraje patnáct dvacet let a třeba se k němu nikdy nedopracuje. Já jsem si vždycky věřil, vždycky když jsem chtěl něco dokázat. Tak se mi to nyní povedlo, teď to přišlo…
Vystřídal jste už spoustu týmů NHL, věřil jste, že by to mohlo vyjít právě s Tampou?
Popravdě řečeno, s Tampou jsem to vůbec neočekával. Když jsem tam přišel před třemi roky, tak tam bylo velmi mladé mužstvo, až jsem si připadal, jako když jsme v lize juniorů. Tomu mužstvu chyběla disciplína, ani trenér nebyl nijak dobrý… Ale naštěstí přišel lepší a vlastně také ještě ruský gólman Chabibulin a manšaft se potom výrazně zvednul. Vydařil se také draft, přišli takoví hráči jako Richards a Lecavalier. Začali jsme hrát o hodně lépe, určitě i kvůli tomu, že jsme si začali víc věřit… To asi bylo to hlavní, proč se vyhrávalo.
Ve finále hrála Vaše Tampa proti Calgary s Romanem Turkem, komunikovali jste nějak spolu?
Abych se přiznal, tak jsem se s Romanem skoro vůbec nebavili Jen jsme se pozdravili, když jsme kolem sebe procházeli. Ale v Americe je to něco jiného než hokejové zvyky tady, protože kdyby mi trenér nebo někdo z oddílu viděl, jak se bavím s hráčem soupeře, tak by na to koukali úplně jinak než tady. Myslel jsem si, že si popovídáme po skončení série alespoň při podávání rukou, ale Roman po prohraném finále ani chuť na nějaké rozmlouvání neměl. Takže doufám, že se setkáme někdy teď během dovolené v Čechách.
Jak vzpomínáte na svoje hokejové začátky?
Vzpomínám si, jak mě přivedl k hokeji táta, to mě bylo osm let. Také si ještě pamatuji, že jsem tehdy neuměl vůbec bruslit, a tak mi bral na zimák každý den. Chodil jsem na veřejná bruslení, jezdil jsem mezi lidmi, a tak jsem se naučil trošku lépe. Vzpomínám na to rád, i když jsem toho měl někdy… Abych řekl pravdu, táta mi dával v něčem dost zabrat. (smích) Pomáhal mi také v normálním životě, třeba tím, že když mi bylo šestnáct sedmnáct let a moji vrstevníci chodili do barů a zajímali se o jiné věci, tak mi vysvětlil plno věcí, jak se co má. Bylo plno nadějných kluků, kteří ale museli s hokejem skončit, protože jim rodiče nepomohli, nepodrželi je v těchto věcech.
Chtěl byste touto cestou některému trenérovi zvláště poděkovat?
Samozřejmě nejvíce musím poděkovat tátovi, protože ten mi k hokeji přivedl a dal mi základ nejenom po hokejové stránce. Po něm by přišlo samozřejmě plno dalších trenérů, kterým by se slušelo poděkovat, jejich seznam by byl hodně dlouhý. Hodně mi pomohli Joun a Jágr, protože ti mě vytáhli do první ligy a o odtamtud jsem byl draftován, dál trenér Urban, který mi měl v nároďáku, oba dva Šrámkové, Franta Čech, Liška, i tady Mazanec…Já jsem prošel pod rukama spoustě trenérů, to se dá těžko všechno vyjmenovat. Chci si sem (do City hotelu – pozn. autora) při oslavách pozvat všechny, co jsem měl. To toho bude hodně, to aby tu zvětšili hotel. Zaslouží si to, protože se také podíleli na tom, kde jsem. Chci, aby se jich sem co nejvíc dostalo, protože to bude pro ně taková odměna, a rád bych si se všemi popovídal, protože jsem se s nimi neviděl třeba pět šest let. Bylo by hezké, kdybychom si mohli spolu trochu promluvit, pokecat o různých věcech.
Jaký byl podle Vás největší zlom ve Vaší kariéře?
Asi největší skok pro mě byl, když mi draftovali. Já jsem si vždycky přál, když jsem byl malý, abych hrál tady v Písku za dorost, když jsem hrál potom za dorost, tak jsem si zase přál, abych hrál tady za muže. A to se ale nikdy nestalo, protože jsem pak začal hrát v dorostu v Budějovicích. Nikdy jsem třeba v dorostu nepřemýšlel, že bych hrál rovnou za nároďák. Já jsem vždycky chtěl být o kus dál, když jsem byl v dorostu, tak chci hrát za muže, když jsem byl tam, tak chci hrát za nároďák. Vždycky jsem měl sen a ten se mi vždycky nějak podařilo vyplnit. Byly to po mě takovéhle body, které mi dovedly k cíli, co jsem si vytyčil. Ale samozřejmě, když mi bylo 18 let, tak asi to bylo vůbec nejlepší, draftovali mi a vstoupil jsem do NHL.
Nikdy jste za písecký A-tým nehrál, myslíte si že by se to mohlo na závěr Vaší kariéry podařit?
Dá se všechno, když se chce. Bylo by to hezké, kdyby se kluci, s kterými jsem hrál, vrátili a ještě si společně zahráli, protože jsme měli dobrý manšaft. Rád na to vzpomínám, ale jak říkám, plno kluků už s hokejem skončilo nebo hrají někde ve třetí čtvrté lize, takže by to bylo asi hodně těžké. V Písku bych si někdy určitě ještě rád zahrál… S bráchou, no to by bylo dobrý.
Můžete stručně popsat den oslav, 23. červenec?
Ráno z Toronta přiletí v 9 hodin Stanley Cup, potom bych se měl jít podívat za prezidentem Klausem. Odtamtud bych měl přijet sem do Písku navštívit postupně zimák, kde jsem vyrůstal, školu a akci na náměstí. Mělo by se to zakončit na soukromé party u Lály (v Lálově hotelu City – pozn. autora). Doufám, že to všechno vyjde hlavně po časové stránce, protože vím, že plno kluků mělo s časem problémy. Právě jsem mluvil s Kubim (Pavlem Kubinou), volal, že chce pohár už v osm ráno, ale já mu ho chci dát až v devět, tak uvidíme. Já ho dostanu v devět a měl bych ho mít přesně čtyřiadvacet hodin.
Proslýchá se, že s Vámi do Písku přijedou i někteří spoluhráči. Můžete to potvrdit?
Teď se na tom ještě pracuje. Měli by přijet určitě Pavel Kubina a Martin Cibák ze Slovenska. Rozjednáni jsou ještě ruský gólman Chabibulin a švédský útočník Frederick Modin. Já jsem je ani nezval, oni mi sami zavolali a řekli mi, že by měli zájem přijet. Chabibulin by přiletěl z Ruska, ale má nějaké problémy s vízem, takže jeho účast není nijak jistá. Ale říkal, že by rád přiletěl a že by se účastnili celého programu. Oni ví, že lidé v Čechách hokej milují. Co jsem tak slyšel, mělo by přijít na oslavu hodně lidí, tak asi i to je láká.
Na co se z oslav nejvíc těšíte?
Na co se nejvíc těším je to, abych se zde setkal s tím Stanley Cupem, s rodinou, s kamarády a se všemi trenéry, co jsem měl.
Určitě nebudete v Čechách jen slavit, co Vás tady ještě čeká?
Určitě nebudu jenom slavit. (úsměv) Přijeli s námi i rodiče manželky, takže je budu muset provést po Čechách. Ukázat jim, jak to tady vypadá, aby si udělali nějaký obrázek o tom, odkud pocházím. Budou se chtít určitě podívat do Prahy nebo také do Karlových Varů. Také se chtějí jet podívat do Vídně a do Itálie, tak asi pojedu s nimi. Také jsem pozván, abych si zahrál na koncertu bratrovy kapely, přes internet jsem se naučil co hrají, tak bych jim chtěl s tím trošku pomoci. Ještě uvidím, jak to dopadne.
