Michal Peroutka nebude hrát ani v Písku, ani v Jihlavě. Stal se z něho Táborák
„Důvod byl docela jednoduchý. Když hrajete ve druhé lize, je nejlepší k tomu pracovat. Já jsem si tady pod panem Mazancem mohl zahrát první ligu a loni jsem pak doufal, že postoupíme zpátky. Bohužel se to nepovedlo a já bych tady zůstával hrát druhou ligu zbytečně. Mě se tady líbilo, o tom není pochyb, ale celé dny jsem jen trávil na hotelu a večer jsem chodil na trénink. Oproti tomu teď jsem doma a můžu normálně pracovat. Pro písecké kluky je to tady něco jiného, já jsem byl celý týden sto kilometrů od baráku.“
Svým rozhodnutím odejít jste zklamal trenéra Šperla. Prý jste se navíc nechal slyšet, že do Písku už se nechcete vrátit za žádnou cenu…
„Bylo to tak, že když jsem tady trénoval na kempu, dostal jsem nabídku odejít na zkoušku do prvoligové Jihlavy. A samozřejmě první liga je první liga, to musí podle mě každý pochopit. Počítal jsem s tím, že když se tam nechytnu, stejně půjdu pryč tady odsud. Ale to není proto, že by se mi tady nelíbilo, ale zkrátka kvůli zaměstnání a tím pádem i financím. Teď můžu být doma a hrát hokej tam, kde je to pro mě nejblíže.“
A v Jihlavě vám to nevyšlo proč?
„Šel jsem tam na zkoušku, ale jak víte, od příští sezóny je první liga uzavřená a nespadává se. Kluby proto nemají potřebu nakupovat a platit další hráče, když to mohou odehrát se svými mladými. Já jsem se bohužel neprosadil, holt to nevyšlo a já to beru jako zkušenost a jsem rád i za to.“
Dobrá. Takže teď jste v Táboře...
„Bydlím ve Veselí nad Lužnicí. Když jedu na trénink do Tábora, tak mi to zabere dvacet minut jízdy autem. Celý den pak můžu chodit do práce a k tomu dálkově studuju vysokou školu. Pro mě je to ideální stav.“
Jakou školu? A můžete říct, jaké máte zaměstnání?
„Ekonomku. Jinak rodiče mají soukromou firmu, kam jsem se já normálně zapojil v pracovním poměru.“
V Táboře tedy plánujete v nejbližší době zůstat.
„Určitě. Když jsem odcházel z Jihlavy, tak jsme se bavili ohledně nějaké další možné spolupráce, že mě budou nadále sledovat. Já ale zatím budu v Táboře a budu se snažit hrát co nejlépe. A uvidíme, co se bude dít dál.“
Takže do Písku zavítáte během sezóny ještě častokrát…
„Asi hodně lidí ví, že tady mám přítelkyni. To znamená, že když budu mít volno, tak sem za ní budu jezdit. Například jako dneska. Máme v Táboře volno, takže tady budu dva dny. Určitě se zajdu i podívat na kluky, když to vyjde, a budu jim držet palce, aby se jim dařilo. A v sezóně se čtyřikrát potkáme na ledě.“
Už jste proti Písku nastoupil dvakrát v letošní přípravě, v jednom případě navíc na píseckém zimáku. A zde jste dal gól. Měla v tom prsty nějaká pověstná speciální motivace?
„Samozřejmě to bylo jiné, hrál jsem tady čtyři roky a znám všechny kluky. Cítil jsem se trošku jinak, ale na druhou stranu to byl jen přátelák, takže aby to bylo nějak extra vypjaté, to určitě ne. Ani si nemyslím, že bysme po sobě s klukama nějak šli. Prostě to nebyl zápas jako každý jiný, ale zase něco úplně extra také ne. Třeba to přijde až v soutěži, uvidíme.“
A když jste třeba s někým na ledě šli do souboje, řekli jste si něco?
(směje se) „Samozřejmě! Před zápasem, po zápase i při střídáních jsme se s klukama bavili. Když jsme třeba nastoupili proti sobě s Ondrou Pošmourným, s kterým jsem v Písku trávil nejvíce času… Kdo hokej hraje nebo o tom něco ví, si to dovede představit.“
Vaší loňskou sezónu poznamenaly problémy se žebry. Teď už jste v pořádku?
„Válčil jsem s tím během sezóny asi měsíc a půl a už se to zdá být úplně v pohodě. Snad to vydrží i nadále.“
