Milan Rambous říká: Jsem písecký patriot!

Přemýšlel jste o svém odchodu dlouho?
„Samozřejmě. To nebylo nějaké unáhlené rozhodnutí ze dne na den. Už to zrálo delší dobu a jen tomu nahrálo, že se teď zúčastním ve škole různých kurzů. Definitivně jsem se rozhodl během prosince."

Jak jste své rozhodnutí oznámil týmu?
„Po Vánocích jsem na tréninku hráčům řekl své důvody, poděkoval jsem jim za spolupráci a myslím, že jsme se rozešli v pohodě. Je to možná pro někoho zvláštní, když trenér sám opustí mužstvo, které na tom navíc není bodově nějak příliš špatně. Spíše je to vždycky tak, že je trenér vyhozen kvůli výsledkům. Podle mě to ale není nic divného, postupovali jsme po dohodě s vedením klubu. Jsem rád, že mé důvody pochopili.“

Vraťme se k počátku – vy jste měl před sezónou nabídku i z Písku, ale rozhodl jste se pro Strakonice. To i přesto, že váš vztah k píseckému hokeji je dlouholetý…
„V Písku jsem dostal nabídku trénovat juniory, kterou jsem z různých důvodů nepřijal. Záhy se ozvaly Strakonice s nabídkou z A týmu, a já jsem se rozhodl pro ni. Takhle se to vyvinulo a písečtí junioři mají teď šanci bojovat o extraligu, takže já i díky tomu nijak svého rozhodnutí nelituji.“

Věděl jste do čeho jdete? Měl jste už nějaké zkušenosti s druhou ligou?
„Už je to hodně let, co jsem trénoval druhou ligu mužů. Když tak zavzpomínám, tak v sezóně 91/92 to bylo právě v Písku. Samozřejmě, ta soutěž se za tu dobu změnila a i tím, že vloni sestoupil Písek byl tenhle rok pro Strakonice nepříjemný, protože neměly odkud brát hráče. Zůstalo jich tam pár z loňského úspěšného kádru, ale hodně hráčů, zvláště dobrých útočníků, odešlo. Když jsem přišel, tak jsem se seznámil s touhle situací a je pravda, že jsem byl docela nepříjemně překvapený. To se ukázalo i v průběhu soutěže. Když se podíváme na zápasy, které jsme odehráli, tak všude jsme měli v základní sestavě minimálně jednu pětku juniorů. Byli jsme jediný tým, který takhle hrál. Na druhou stranu, na to, že mužstvo nebylo poskládané ideálně, v podstatě jsme vybírali jen z toho, co bylo k dispozici, jsme odvedli solidní práci, protože mančaft dostal svůj určitý základ a mladí hráči se ohráli, takže můžou pokračovat i nadále.“

Takže kdybyste měl zhodnotit svojí práci za zhruba polovinu sezóny, budete spokojen?
„Částečně ano, částečně ne. Samozřejmě, vždycky se může udělat víc. Každý trenér má nějakou představu a chtěl by dokázat co nejvíce, ale myslím si, že bych mohl říct, že za takové situace, jaká byla ve Strakonicích, s hráči, jací tam byli, jsem, dejme tomu, spokojený. Ovšem opravdu spokojený bych byl, kdybychom o Vánocích měli přes třicet bodů, což bylo podle mého názoru reálné. Bohužel se to nepodařilo. Nejvíce mě mrzelo v samém závěru, že jsme nevyhráli zápas ve Žďáru nad Sázavou, který jsme asi vyhrát měli.““

Jaké pro vás bylo stát v Písku na hostující střídačce?
„Byl to samozřejmě zvláštní pocit, protože vždycky jsem trénoval jen písecká mužstva. Ale díky tomu, že jsme tady v létě hráli přípravný zápas, jsem si tuhle premiéru odbyl už před sezónou. Přece jen hraje ve Strakonicích množství píseckých hráčů, kteří to určitě brali daleko víc prestižněji než já. Pro mě to byl nakonec zápas jako každý jiný. Spíše jsem byl rád, když jsme pak Písek i v mistrovském utkání porazili… Ale byl bych radši, kdybychom s Pískem třeba jenom remizovali a spíše vyhráli to následující utkání se Žďárem, protože bodů bychom měli, řekněme, stejně, ale větší odstup právě od Žďáru.“

Zmíněný zápas asi hodně zajímá písecké fanoušky – jak se to stalo, že Strakonice porazily Písek 2:0?
„Všechno je jenom sport. Hraje se od začátku za stavu 0:0 a až do šedesáté minuty. Myslím si, že někteří hráči Písku podcenili začátek toho zápasu. Určitě ale ne od druhé třetiny, kdy už se viditelně snažili hrát to, co umějí. Naproti tomu Strakoničtí podali velice bojovný výkon, dařila se nám hlavně hra v obraně, přišlo k tomu štěstíčko a my byli v závěru ti šťastnější, navíc jsme dali druhý gól při power play. Pro hráče, obzvláště ty původem písecké, i pro fanoušky, to bylo velice příjemné. Ale znovu opakuji, kdybych já mohl vyměnit nějaký zápas a body z něho, tak bych to udělal tak, jak jsem řekl.“

Vy jste si s sebou do Strakonic vytáhl z písecké juniorky útočníka Samka, v průběhu sezóny odtud přišel i Ervín Binder – to jsou hráči, kteří jsou tím pádem z hlediska posledních let Písku nejbližší. Co můžete říct o nich?
„Vašek Samek zpočátku platil takovou tu nováčkovskou a mladickou daň, ale díky své povaze a houževnatosti do mančaftu zapadl a ukázal se jako platný hráč pro druhou ligu, ačkoliv tomu málo lidí věřilo – i tady v Písku. Binder, to je zase jiný případ. Ten se ozval, že v písecké juniorce vůbec nedostává šanci a my jsme ho zařadili do kádru, protože jsme zkrátka jiné hráče neměli. Trénoval a v rámci možností i hrál. Ne, že by oba byli nějakými super posilami, ale potřebovali jsme je, abychom vůbec mohli hrát. Ovšem Vašek Samek svou kvalitu uplatnil a byl, a věřím, že i bude, platným hráčem toho mužstva.“

Jak to teď se Strakonicemi vidíte do konce sezóny?
„Já věřím, že motivací pro kluky je, že se dostali na dostřel Milevska, které zatím drží osmou příčku. Mužstvo svůj potenciál potvrdilo včera (4.1.) proti Pelhřimovu, kdy vyhrálo 4:2. Je to určitě povzbuzení pro sobotní utkání právě s Milevskem. Já jsem za ten výsledek moc rád, protože je tahle výhra prakticky zachránila z nejhoršího. Je to hlavně díky hráčům a oni teď mají velkou možnost zabojovat ještě i o play- off, což byla začátkem sezóny pro fanoušky, a možná i pro některé hráče, úplně utopie. Teď je hlavní, aby ti kluci byli zdraví a mohli všichni hrát, protože kádr je opravdu úzký a bylo by nepříjemné, kdyby se někdo zranil. Zvláště obránci. Obrana je zkušenější a v podstatě drží celý ten tým. Dobrou zprávou je, že už konečně začal hrát i Michal Kozma, který přišel v průběhu podzimu po zranění. Teď hrál první zápas a hned dal gól. Strakonice podle mého názoru mají na to, aby se o postup do play-off popraly.“

A co šance Písku? Poznal jste dobře všechny soupeře, takže jak vidíte možnost postupu?
„Písek má určitě ambiciózní tým a dá se říct, že i mladý. Základní část, i teď sudá-lichá, byly jen mezihrou, kde šlo o to se probojovat na určitou pozici a ustálit kádr pro play-off. Až tam se začne opravdu hrát. Já věřím, jakožto písecký patriot, že kluci postoupí až do baráže o první ligu. Pak doufejme, že se první liga vrátí. Bylo by to velice dobré jak pro Písek, tak i třeba právě pro Strakonice, které z toho mužstva vždycky těžily. Já přeji píseckým hráčům, trenérům i funkcionářům, aby jim sezóna vyšla tak, jak si přejí, a aby A mužstvo postoupilo do první ligy, nebo se o to alespoň do poslední chvíle popralo. Přál bych si hodně, aby se i junioři probojovali do extraligy, protože by to Písek potřeboval a bylo by to moc hezké.“

Když už teď nemáte trenérské povinnosti, budete se chodit dívat na zápasy Písku?
„Samozřejmě. Kdykoliv budu mít čas, tak se podívám na Písek, nebo pojedu i do Strakonic, protože, jak už jsem řekl, my jsme se nerozešli nijak nepřátelsky. Naopak.“

Jak to vidíte do budoucna s vaším trénováním?
„Vždycky je potřeba, aby do toho měl člověk chuť. Neříkám, že jí teď nemám, ale brzy bude konec sezóny a uvidí se až potom. Vůbec nezavírám kapitolu trenérství. I ve Strakonicích, když jsme se bavili o mém odchodu, jsme něřekli nic v tom smyslu, že už nikdy. Pro tuhle sezónu jsem se rozhodl takhle, oni to respektovali a já jim za to děkuju.“

My děkujeme za rozhovor…