Mladým hokejistům nabídneme téměř vše!

Vyhrál konkurz a stal se šéftrenérem písecké mládeže. Milana Mazance však není třeba představovat. Dlouholetý písecký hráč a nyní kouč dorostenců taky nepotřebuje žádný velký čas, aby se ve své nové roli rozkoukal. Plánů, a ne ledajakých, má totiž plnou hlavu a nyní již pilně pracuje na jejich uskutečnění. Přinášíme obsáhlý rozhovor o budoucnosti písecké hokejové školy, o budoucnosti snad plné Neckářů, Kašpaříků, Němečků či Mazanců…
Minulý týden jste se stal šéftrenérem písecké hokejové mládeže. Co vůbec tato funkce obnáší?
Být šéftrenérem mládeže znamená, že bych měl mít za úkol koordinaci práce mezi družstvy jednotlivých věkových kategorií. Každá kategorie má svůj cíl. Ty jsou nyní jasné. Juniory udržet v první lize. S dorostenci se co nejvíc snažit postoupit do extraligy. A samozřejmě pracovat se žáky, zlepšovat jejich výkon, udělat kontinuitu ve sportovních třídách a tím pádem dohlížet na jejich přechod z jednotlivých tříd do dalších.

Jak vidíte současnou úroveň práce s mládeží?
Jsem přesvědčený, že trenéři, co tady jsou, tak že jsou dostatečně vzdělaní, schopní a fundovaní, aby svojí práci vykonávali podle nejnovějších světových poznatků. Navíc ten zápřah práce, kterou tady s mládeží děláme, je obrovský. Je to prostě velké množství hodin, které trávíme na ledě. Ať jsou to školy bruslení, nábory, tréninky jednotlivých kategorií… A každý z trenérů je alespoň s dvěma kategoriemi na ledě. Trenéři se prolínají, máme tak možnost se učit od jiných kolegů, jeden od druhého, neustále můžeme konzultovat jednotlivá cvičení, a děje se to tak. Mým úkolem je naše styky ještě zintenzivnit. Ale co tak pozoruji tréninky, tak jejich kvalita je závislá nejen na trenérech, ale také na hráčích. Záleží to na jejich kvalitě. Pracujeme na tom, aby měli všichni chuť dobře a kvalitně trénovat a tím pádem se i zlepšovat.

Největším problémem jsou asi výsledky týmu osmáků, kterému se zatím vůbec nedaří…
U osmých tříd je to úplně něco jiného, tam je jenom deset hráčů. S tímto ročníkem se to vleče už od úplného začátku a nepodařilo se početní handicap odstranit. Problém trvá již od doby, co tahle kategorie postoupila do ligy žáků. A místo, aby hráči přibyli, tak ještě jeden hráč odešel. Tím pádem je to zatím takové, jaké to je, v deseti lidech se prostě hrát liga nedá.

O to pečlivěji se tak musí dbát na současné nábory, aby slabé ročníky byly výjimkami…
Ano, “náborujeme“. Právě proto se dělají školy bruslení, konají se různé akce, pořádají se nábory do prvních, druhých, třetích, ale bereme hráče ještě i do čtvrtých tříd. Snažíme se znovu kontaktovat hráče z okolí, se kterými jsme v kontaktu, ať již jsou z Milevska, Strakonic, Veselí nad Lužnicí i odjinud. Ale tuto činnost provádí i další kluby. My se naopak budeme snažit vyvinout snahu opačnou a to vůči Českým Budějovicím, aby nám naše hráče netahaly pryč. Je to boj a jde jen o to, kdo do toho dá víc.

To znamená obětovat hokeji veškerý možný čas. Jste na to připraven?
Jsem na stadionu den co den od rána do večera. Začíná to školou bruslení a končí to tréninky juniorů, dorostu, shlédnu i zápasy a tréninky áčka… To dělám ale celý život, takže žádná změna. Když se jdu náhodou s manželkou jednou za rok projít, stejně skončíme na zimáku.

Jakým způsobem chcete přivést do náborů nový vítr? V zahraničí jsou běžné propagační akce hráčů hlavního mužstva, kdy se hráči zapojují do charity, konají se besedy ve školách, navštěvují se nemocnice…
Nevím, jestli je nemocnice nejlepší místo na nábor. Akce tohoto typu jsou spíš propagace celého klubu. Tam je třeba velkých jmen, které si navíc mohou dovolit propagací něco i finančně věnovat. Hráči prvního mužstva nespadají do mé kompetence a já nemohu manipulovat s jejich časem. Hráči prvního mužstva již dnes věnují spoustu času trénováním brankářů, náboru, 2. a 3. tříd, takže jsme je také zapojili. Tyto propagační akce jsou ale jistě třeba a dělat je budeme, ale zaměřujeme se na něco jiného. Nechodíme zatím ze stadionu, ale zveme všechny ostatní sem. Děti tu mají možnost učit se bruslit, plní limity a úkoly na ledě a my třeba již podle toho vybíráme vhodné adepty do náboru hokejového klubu. My dnes máme všechny kluky a dokonce i holky z Písku a okolí tady na stadionu, zapůjčujeme jim hokejky, všechno jim ukazujeme… Daří se nám sehnat pro ně výstroje zadarmo, takže není pravda, že je hokej drahý sport, my pro ně máme všechno připravené…

Kdo pozoruje Vaší práci u dorostenců, jistě si povšiml Vašeho hodně aktivního přístupu, snažíte se hráče burcovat a povzbuzovat všemi možnými způsoby. Nechcete tyto trenérské metody implantovat i do jiných mužstev?
Rozhodně se tyto nápady snažíme realizovat ve všech kategoriích. Už mají fotky na nástěnce i druháčci, chceme všem udělat jednotné klubové oblečení, a přijde toho mnohem víc. To jsou právě věci, na kterých se pracuje. Mám v plánu i velké a dlouhodobé projekty. Především bych chtěl zapracovat v Písku na zřízení “Střední školy sportovního managementu“. Ta by umožnila, jak doufám, plnohodnotné studium a vrcholový sport v dorosteneckém a juniorském věku.

Chcete v Písku otevřít střední hokejovou školu?
My sami školu pochopitelně založit nemůžeme. Vedeme proto jednání s píseckou obchodní akademií, aby tuto možnost mladým hokejistům nabídla. Ředitel školy ing. Zdeněk Šmelhaus je tomu nakloněn, považuje to za velmi dobrý nápad. Škola by nám vyšla vstříc, připravila by nám speciální rozvrh a umožnila by, aby se sportovci i sportovkyně mohli vyvíjet jak po sportovní tak po studijní stránce. Protože pokud je někdo sportovec, tak mu rozvrh na běžných středních školách nevyhovuje.

Vycházíte ze zkušeností z okolních klubů?
Právě že ne, myslím, že něco podobného tu chybí. V Budějovicích mají sice Gymnázium olympijských nadějí, ale mají normální rozvrh a sportovec je uvolňován z vyučování. Přichází o výklad a to nechci. Další je gymnázium ve Vimperku, ale to je na lyžování a horská kola, v Plzni je taková podobná škola taky, ale ta nemá s hokejem nic společného a navíc je soukromá.

Střední škola by tak mohla navazovat na základní školu T. G. Masaryka, kde běží systém hokejových tříd….
Ano, tyto hokejové třídy na základní škole již nyní fungují a mám připraveno pár opatření, která jejich systém ještě více vylepší. Chtěl bych, aby taková třída fungovala již od první třídy. Již teď rodič ráno odvede dítě na trénink, po tréninku děti předáme ve škole vyučujícím, po vyučování si děti dojdou na oběd a mají volno, nebo opačně. Děti ze školy vyzvedneme a ve tři hodiny bude mít dítě odtrénováno, aniž by rodič musel na něco dohlížet a jen si potomka zase vyzvedne.

To zní poměrně náročně, je klub připraven všechno to zvládnout?
Klub to zvládá. Tenhle model už běží. A hlavně - podmínky pro tento systém jsou tu naprosto ojedinělé, škola T. G. Masaryka je hned u zimáku, nyní se opravuje zdejší výstaviště a vznikne moc pěkný areál, v blízkosti je hala ELIM, tenisová hala, tenisové kurty, pokud se udělá průchod pod železnicí, tak bude spojení i s fotbalovým areálem a to nám skýtá další možnosti využití. Takže škola T. G. M. by se mohla stát sportovní školou se vším všudy a může vychovávat nejenom hokejisty, ale i tenisty, fotbalisty a další sportovce.

Máte pro všechny tyto projekty od klubu podporu?
Z klubu podporu určitě mám a cítím ji i z města. Teď jde jen o to přesvědčit rodiče, že to jsou správné věci. Přesvědčit je o tom, že škola T. G. Masaryka je připravená, že výuka jazyků, matematiky a ostatních předmětů má úroveň a to samé bude platit při otevření zamýšlené střední školy. Rodiče musí poznat, že se o děti chceme starat, že nám není žádné dítě cizí a že má každý šanci, že se chceme každému malému hokejistovi věnovat a že do něj chceme dostat co nejvíc, jak toho sportovního, tak toho lidského.

Generální podporovatel

Partneři

Partneři ligy