Musím se naučit vnímat hokej z jiného úhlu, říká o své nové roli Jiří Kudrna

Písek – Na konci dubna si doma sbalil tréninkové sportovní propriety a vydal se na písecký zimní stadion k zahájení letní přípravy. Svou obvyklou cestu si ale poprvé v životě o pár metrů zkrátil. Nezamířil na své místo v hráčské kabině, ale otevřel dveře trenérské kanceláře. A s ním i pomyslnou oponu zcela nové hokejové scény.
Šestatřicetiletý Jiří Kudrna bude od nové sezony prožívat radosti a strasti sportovního života z opačného konce – v roli asistenta zkušeného kouče Josefa Řeháčka. A fanoušci si mohou být jistí, že znovu vsadí na zbraně, které se mu tolik osvědčily v hráčské kariéře – svědomitost, bojovnost a profesionalitu. „Mohl jsem pokračovat, ale moje perspektiva v roli hráče se zastavila. Je třeba pohnout se dál,“ usmívá se dnes již bývalý útočník.

Jakými cesty kráčelo rozhodnutí ukončit hráčskou kariéru a zamířit k trénování?
„Bylo a stále ještě je to pro mne těžké,vždyť jsem hrál od pěti let. Pro hokejistu je to rozhodnutí zásadní. Navíc jsem byl i po všech těch letech pořád v dobré kondici a zdraví mi sloužilo.Vím, že jsem mohl pokračovat,ale i kdybych hrál do čtyřiceti, nebyl by to úspěch, spíš naopak. Uvědomil jsem si, že se moje perspektiva v roli hráče zastavila a je třeba pohnout se dál. Kariéru považuji za úspěšnou. Sehrál jsem nespočet bitev v play off, několikrát vyhrál první ligu a užil si i dva postupy do extraligy. Své jsem si odehrál, šanci ať dostanou jiní.“

Trenérské řemeslo byla jasná volba?
„Je vcelku logické, že si vyzkouším trenéřinu. Už když jsem před dvěma lety končil studium licence B, věděl jsem, že do toho půjdu. Po letošní sezoně pak přišla nabídka na post hlavního trenéra juniorů a zhruba o týden později i k áčku.Obě jsem přijal. Z juniorů pak nějak sešlo. Trochu mne to mrzelo, myslím si, že jsme si s klukama padli do oka.Teď se ale naplno věnuji áčku.“

Role asistenta trenéra u A-mužstva po boku Josefa Řeháčka bude především sběrem zkušeností, je to tak?
„Myslím si, že to přesně tak vyplyne. Josefa považuji za hodně kvalitního trenéra a výborného chlapa. A s ním jsem do toho prostě jít musel, to se neodmítá. Budu se učit novému řemeslu a sbírat nové zkušenosti. Musím se naučit vnímat a vidět hokej trošičku z jiného úhlu. Zároveň bych ale chtěl být pro Josefa plnohodnotným kolegou, na kterého se může spolehnout.“

Pro řadu členů kádru jste byl ještě před pár měsíci spoluhráčem. Co všechno se muselo změnit, aby jste vzájemně přijali novou situaci?
„Určitě to je změna, ale ne zas taková, aby mi někdo musel například začít vykat… Já kluky respektuji. Věřím, že i oni respektují mě. Že se naše vztahy nijak nezmění a bude nám to společně klapat. Samozřejmě jsem si ale vědomý, že vedle chvály přijdou i okamžiky, kdy budu muset svému kamarádovi říct i kritická slova. Vždycky jsem byl sám k sobě jako hráči náročný a budu náročný i jako trenér. Ale stejně jako chvála, tak i kritika k hokeji prostě patří.“

Co vám ukázaly první týdny v trenérském křesle?
„Určitě to, že trenér žádnou velkou pohodu nemá. Jako hráč si odtrénujete, a tím to končí. Trenéřina je ale hodně o přípravě; všechno vám musí klapat, a když ne, je třeba na to rychle reagovat. Patří k tomu navíc i spousta administrativy. My jsme v létě odtrénovali osmašedesát jednotek, což samozřejmě nějaký čas zabralo. Já jsem měl na starost posilovny a z důvodu znalosti okolí i cyklotréninky. Z celkového pohledu ale musím říct, že jsme všechny tréninky připravovali s Josefem společně a vzájemně se doplňovali. Prostoru jsem dostal opravdu hodně.“

Jaké hodnocení máte schované pro právě skončenou úvodní fázi přípravy?
„My trenéři jsme byli opravdu hodně spokojení s přístupem kluků. Makalo se tak, jak je pro tuto soutěž zapotřebí. Chválili jsme si i prostředí, ve kterém jsme se připravovali. Terény v okolí tu ale byly vždycky výborné…“

Objevila se během tréninku na suchu i nějaká negativa?
„Řekl bych, že žádná. Vyskytlo se pár drobných zranění, ale to je celkem běžné. Počasí nám nevyšlo snad jen v jediném případě. Bylo to v pořádku.“

Součástí přípravy se staly přátelské fotbalové zápasy, a také návštěva vybraných hráčů v Domově Petra Mačkov, kde se podle tradice z předchozích let zúčastnili sportovního odpoledne. Jak hodnotíte tato zpestření?
„Fotbal k přípravě patří a řekl bych, že si to kluci užívali. Co se týče zmiňovaného odpoledne v Mačkově, všude, kde jsem hrál – ať už v Liberci nebo v Ústí – se podobné akce konaly. Myslím si, že mají pro obě strany velký smysl.“

Jaký je další program mužstva? Už se těšíte na led?
„Teď máme tři týdny volno a na led jdeme 23. července. Kluci se ale i v těchto týdnech budou stále udržovat v aktivním režimu. No a led, na ten jsou samozřejmě všichni hokejisté vždycky hodně natěšení. Tam jsou doma…“

Prozradíte nám váš osobní cíl pro nadcházející sezonu?
„Mým přáním je, abych přispěl k výraznému úspěchu v sezoně. Aby se na ledě každému dařilo podle představ a my trenéři měli radost z dobře odvedené práce. Svými hráčskými zkušenostmi bych chtěl pomoct k rozvoji mladých kluků v týmu.“

Generální podporovatel

Partneři

Partneři ligy