Na svou maturitu jsem hrdej!

A můžete prozradit, jak jste dopadl?
„Bez problémů, já jsem na to hrdej! (směje se) Původně jsem do toho šel s tím, že když neudělám jeden předmět, tak to bude ještě v pořádku a dodělám to v září. Nakonec jsem to na zvládnul na dvě čtyřky a tři dvojky, takže spokojenost!“

Je těžší jet rozhodující nájezd zápasu nebo maturovat?
(směje se) „Pro mě určitě ten nájezd…“

Takže teď už máte základ do života, až jednou skončíte s hokejem.
„Určitě. Je lepší, když člověk něco má. V hokeji může přijít zranění nebo cokoliv jiného, takže teď je to pro mě taková úleva.“

Když už jste narazil na zranění - ta se vám zatím naštěstí velkým obloukem vyhýbají, že?
„Musím to zaklepat, žádné těžké zranění jsem zatím neměl. Dokonce ani nic zlomeného. To je dneska taky už takové neobvyklé. (usmívá se) Doufám, že to vydrží co nejdéle. Samozřejmě, něco se stát může, je to náhoda. Pak bych se s tím musel nějak poprat.“

Zpátky k maturitě. Vy jste neměl zrovna klid na přípravu, když jste týden před samotnou zkouškou musel absolvovat soustředění „dvacítky“.
„Je to tak, byl jsem tam o svaťáku. První dva dny jsem se zkoušel učit aspoň hodinu před spaním, ale pak jsem pochopil, že to nepůjde, protože přece jen to tam bylo hodně fyzicky náročné a únava byla znát. Když jsme přijeli, zbyly mi na učení čtyři dny. Něco jsem se snažil zachránit ještě pak přímo ve škole, než jsem přišel na řadu. Věřil jsem si na nízká čísla otázek.“ (usmívá se)

Na soustředění nehrozilo, že by vám trenér Hořava dal nějaké úlevy?
„Vůbec. (pousměje se a kroutí hlavou) Pan Hořava řekl jasně, že kdo tam nechce být, tak v reprezentaci být nemusí. Tam to bylo jen o hokeji.“

Jak na vás vůbec trenér Hořava zapůsobil?
„Sice jsme s ním byli jen týden, ale asi na všechny udělal dojem. Zakládá si na tom, aby měřil všem stejně. Třeba slávisty hned nechal odjet domů, protože řekl, že kdo tam chce být, tak tam bude do konce.“

Jakou vidíte šanci, že byste se podíval na finálový turnaj mistrovství světa dvacetiletých?
„Netroufám si odhadovat. Věřím, že když budu hrát první ligu, tak svou šanci dostanu. Nemyslím si ale, že se na mistrovství světa dá jet z extraligy juniorů.“

Máte za sebou svou čtvrtou sezónu v Českých Budějovicích, kde jste táhl juniorku, a zejména vaše spolupráce s Jakubem Matušíkem vynesla týmu hodně bodů.
„S Matušíkem jsme si hodně rozuměli, a to nejen na ledě. A myslím si, že se na to i dalo koukat. Že jsme hráli pěkný hokej.“

Řadu zápasů jste rozhodli a vy sám jste dvakrát proměnil vítězný nájezd po remíze. To pomáhá sebevědomí, ne?
„Když víte, že v týmu máte nějakou pozici, tak je to určitě příjemnější, než pořád bojovat o místo. Je dobré vědět, co se od vás čeká.“

Byl jste také koncem sezóny dopsaný na soupisku píseckého áčka. Proč jste se tady neukázal?
„Měl jsem podepsaný střídavý start, ale vlastně ani nebylo kdy tady hrát. Vycházelo to asi jen na dva zápasy. A co jsem slyšel, tak budějovický trenér Černý rozhodoval, koho pustí. Asi byl zájem pouštět do chlapů spíš starší hráče, aby se ohráli.“

Teď je ale na spadnutí vaše hostování v Mladé Boleslavi. Takže si snad už za muže zahrajete.
„Měl bych se tam prát o místo v áčku. Ale musím počítat s tím, že budu hrát i za juniory, kde můžu být ještě rok.“

Jak na vás Boleslavští přišli?
„Mého agenta kontaktoval pan Šindel (sportovní ředitel BKMB) s tím, že mě zná a že chtějí omladit kádr.“

Vy sám chcete jít do Boleslavi riskovat, že se neprosadíte do kádru?
„Chci se o to pokusit. (důrazně) Já vím, že v Budějovicích bych prostě hrál za juniory a já chci zkusit první ligu.“

Nevidíte v Budějovicích žádnou šanci?
(zapřemýšlí) „Právě že nevidím, no. Nejsem s áčkem ani na letní přípravě, trénuju normálně s juniorama.“

Ono na tom asi něco bude, protože do jiných klubů míří řada loňských juniorů. Třeba Slavík, Matušík, teď vy. To si Budějovičtí nechávají svoje naděje docela rozutéct.
„Tak to chodí asi už delší dobu. Mladí kluci se musejí ohrát v první lize. Málokdo se dostane přímo z juniorů do chlapů. Teď je to navíc ještě těžší, protože kádr tam je opravdu nabitej.“

A nelitujete teď zpětně, že jste v dorostu odešel právě do Budějovic? Že například v Plzni byste měl větší šanci přejít z juniorů přímo do áčka?
„Ne, to rozhodně nelituju.“

Když vám to v Boleslavi vyjde, jak na tom budete s bydlením a dojížděním?
„Takovéhle věci zatím vůbec nezařizujeme. Měl bych tam jít na led a o nic jiného se nestarám. Nejdřív jsem se soustředil, abych dodělal školu, teď přemýšlím o přípravě a takovéhle věci budeme řešit až potom.“

To vás ani nezajímá, kde tam budete spát? Navíc pro vás jako Písečáka je Boleslav přece jen trochu z ruky oproti Českým Budějovicím.
„Nevím přesně, jak to tam chodí, ale co jsem slyšel, tak tam hokejisty vždycky nějak ubytují. Ta vzdálenost pro mě nehraje roli, pro mě je hlavní, abych dostal šanci v první lize.“

Ještě jedna záležitost s Boleslaví – v jejím kádru jsou hned tři odchovanci Písku. David Všetečka, Nouza a Gajovský, v juniorce navíc ještě Maršík. Takže nejdete tak úplně do neznáma.
„Určitě je to lepší, když tam přijdu a budu znát tyhle kluky. Třeba mi pomůžou.“ (usmívá se)

Vzpomínám si na vaše hokejové začátky, kdy jste mohl dát klidně pět gólů za zápas a ani jste se nezaradoval, kdežto třeba váš vrstevník Miroslav Holec při podobných příležitostech v euforii házel rukavice na tribuny. A vypadá to, že jste se moc nezměnil.
„Teď už se občas raduju. (směje se) Většinou to víc prožívám v těžších zápasech. Když ale dám góla třeba na pět jedna, tak to se mnou nic nedělá. Je to tím, že mě moc nebaví zápasy se slabšími soupeři…“

Nebaví?
(usměje se) „Tak baví. Ale nedovedu se tolik vyhecovat.“

Dokážete zkrotit pozitivní emoce. Pomáhá vám to i tehdy, když vás naopak na ledě něco naštve?
„Určitě. Nepropadám tolik euforii a když se pak nedaří, tak se snažím si z toho tolik nedělat. Ale taky to není pravidlo. Někdy se třeba zbytečně rozčiluju na spoluhráče, když bych měl hledat chyby v sobě.“