Nejtěžší bylo finále s David Servisem, ohlíží se za postupovou cestou David Mazanec

Dnes jste si stěžoval na bolest nohou. Je to z posledního zápasu, nebo z celkového sezonního vyčerpání?
Neřekl bych, že to bylo ze sezony, spíš mi nevyhovovaly dlouhé přerušení uprostřed zápasu. Pro nás starší hráče už je každá pauza a výpadek tempa stěžující. Ztuhnou nám nohy a kvůli tomu je cítím ještě teď.

Vyvíjel se dnešní zápas plně podle vašich představ, nebo vás něco překvapilo?
Ani nás dnes nic extra nepřekvapilo. Čekali jsme, že přijedou a pokusí se otočit výsledek z prvního utkání. Stejně tak jsme my museli absolvovat cestu k nim a bylo vidět, že jsme se pomalu rozjížděli. Jejich úzké kluziště jim vyhovovalo, vlétli na nás. Ovšem v Písku na širokém hřišti takhle hrát nejde a také se to ukázalo.

Jak byste porovnal zápas v Lomnici s tím dnešním?
V Lomnici jsme spíše čekali na soupeře, seznamovali jsme se, protože to pro nás byl neznámý soupeř. Dá se říct, že jsme tam dostali z prvních dvou šancí dva góly a podle toho se ten zápas také vyvíjel. Dnes jsme ten výsledek měli pod kontrolou. Rozhodující byla vyrovnanost naší sestavy, kdy náš soupeř měl v nohách páteční zápas a cestu k nám, a my jsme ho fyzickou připraveností přehráli.

Jakou prožíváte po postupové sezoně euforii? Co se teď hráči promítá v hlavě?
Nevím jak ostatním hráčům, ale mně se promítá, že ukončím kariéru. Je to samozřejmě krásný pocit takhle hned po postupu. Písek si určitě zaslouží druhou ligu. Hlavně je to důležité pro naše mladé hráče, kteří hráli výborně a v krajském přeboru se nemohou tak hokejově ukázat, jako ve druhé lize. Z druhé ligy už je to jen krůček do první ligy, nebo kamkoli jinam, kam se budou moci dostat. Proto ten hokej od mládí hrají.

Konec kariéry už je tak nevyhnutelný?
Nevyhnutelný určitě není, ale věk samozřejmě letí a letos jsem prodělal spoustu zranění. Mám už teď jiné priority, musím se věnovat práci a rodině. Ještě uvidíme, není to úplně definitivní, ale zatím jsem rozhodnutý, že skončím. Nevím ještě, jestli úplně pověsím brusle na hřebík, ale druhou ligu už určitě hrát nebudu.

Když byste své rozhodnutí s koncem kariéry naplnil, pokračoval byste dál u hokeje?
Určitě bych chtěl trénovat malé děti, protože v tom vidím největší budoucnost tady v Písku. To co bude potom, to se uvidí, zatím to ještě neřeším.

Co bylo v té dlouhé a táhlé sezoně, přes vyčerpávající play off a dvě kvalifikace, nejtěžší?
Řekl bych, že nejtěžší chvíle jsme zažívali ve finále s David Servisem. Oni měli tým hodně vyrovnaný, byly to velmi fyzicky náročné zápasy. Hrálo tam dost zkušených hráčů, kteří ve své kariéře lecčím prošli a dokázali nám být zdatnými soupeři a řekl bych že nám pomohlo i štěstí, že jsme přešli přes David Servis.

Písek vyhrál play off a dvě kvalifikace. Kdo podle vás nejvíce Písku k postupu dopomohl?
V žádném případě nechci mluvit o jednotlivcích. Letos se tu sešel tým, ve kterém hrály tři vyrovnané pětky. Jako klíčovou věc bych označil zapojení juniorů do sestavy už od začátku sezony. Ti se ukázali ve výborném světle. Hrají trochu jiný styl hokeje, než my starší hráči. My hrajeme víc techničtěji, ale jsme pomalejší, zatímco ti mladí do toho vnesli takové oživení, navíc jsou dost šikovní, takže mají svou budoucnost před sebou. Pokud bych měl opravdu někoho vypíchnout, tak asi juniora Cibocha. Ten hrál rychlý a agresivní hokej. Navíc je ještě skvěle technicky vybavený a má skvělé hokejový myšlení. Pokud bych měl tedy jednoho hráče vypíchnout nad ostatní tak určitě "Cíbu", protože ten má určitě budoucnost.

Jak hráči vnímali diváckou atmosféru? V jaký fázi sezony byla nejlepší?
Já bych řekl, že diváci fandili celou sezonu. Samozřejmě každý divák se chce chodit dívat na svůj tým, který vyhrává a my jsme neměli ten úvod sezony úplně ideální, takže lidi z toho byli trochu otrávení, ale když jsme začali zase vyhrávat tak se diváci začali nabalovat a těšili se na ten hokej. Hokej se hraje hlavně pro lidi.

Začátek sezony nebyl úplně ideální. Co způsobilo takový výsledkový obrat?
Na to mám úplně jednoznačnou odpověď. Paradoxně nám pomohl zápas v Humpolci, který jsme prohráli asi 5:2 a tam nás těžce vyvedli z omylu. Mohli jsme tam prohrát o deset branek a ani bychom si "neškrtli". Po zápase v Humpolci jsme si v šatně sedli a bavili jsme se jak od teď budeme hrát, abychom začali makat a chodit na tréninky, i když to je také těžké, když chodí hodně hráčů do práce. Ale jak říkám, pomohl nám nejvíce tento zápas v Humpolci, kde jsme dostali přes prsty a uvědomili si, že to takhle dál nejde.