Nový trenér mládeže Karel Herr: Své svěřence bych rád naučil pokoře

Kdy a jak jste se k hokeji vlastně dostal a jak byste popsal své začátky, potažmo štaci napříč mládežnickými kategoriemi?
Naše rodina je celkově sportovně založená. K hokeji mě přivedl otec, nicméně věnoval se mu už i děda. Ačkoliv ne na profesionální úrovni. Začínal jsem v Chebu, kde jsem strávil zhruba tři nebo čtyři roky. Poté jsem pokračoval v Mariánských Lázních, kde jsem zůstal zhruba do mladšího dorostu. Od staršího dorostu výše jsem pak už byl v Plzni. Tam jsem mimo jiné studoval na sportovním gymnáziu. Později ještě přišly střídavé starty za Plzeň a Klatovy, za které jsem nastupoval i ve druhé lize mužů.

Právě po vašem působení v druholigových Klatovech se vaším novým hokejovým zázemím stala Univerzita Karlova. Ta je účastníkem Evropské univerzitní hokejové ligy, od jejíhož založení v roce 2013 se už čtyřikrát v řadě radovala z celkového triumfu. Vy jste toho všeho byl pochopitelně součástí. Co za touto skvělou bilancí stojí a jak byste na tato léta zavzpomínal?
V první řadě za tím vším stála určitě výborná parta, která se pokaždé během těch čtyř let sešla. Univerzita Karlova má totiž spoustu studentů, díky čemuž se z náboru hráčů vždy vytvořil perfektní tým. Šlo především o kluky z celé Prahy, z nichž už spousta odehrála velké množství zápasů ve zmiňované druhé lize nebo v nejvyšší soutěži juniorů. Celá ta liga má podle mého názoru a zkušeností bezvadný potenciál do budoucna. Ve své podstatě jde o obdobu americké univerzitní ligy NCAA. Neustále se posouvají směrem kupředu. Není to tak dávno, co byla liga rozšířena o další týmy. Určitě je velké plus, když si hráči vyberou studium na vysoké škole a mohou ho navíc skloubit s hokejem.

Jaká jsou podle vás specifika univerzitního hokeje? Kdo vás viděl na ledě, určitě zaznamenal, že mimo jiné i velice dobře bruslíte. Mohla by jedním z těchto aspektů být třeba rychlost?
To je dost individuální. Pokud bych ta specifika měl přeci jenom definovat, oproti ostatním ligám, ať už extralize juniorů nebo právě druhé lize, jsou tamější kluci možná trochu více vyspělí a hokejově chytřejší. Fakt je, že se tam i více bruslí, hra je celkově agresivnější a hraje se o poznání více do těla.

Co se vašeho studia týče, zvolil jste si obor tělovýchovy a sportu se zaměřením na trenérství. Co vás k tomuto rozhodnutí přivedlo? A znamená to, že s vaší aktivní hráčskou kariérou je tím pádem konec?
Poté, co jsem usiloval o angažmá v Karlových Varech, kam jsem se nakonec nedostal, jsem se zkrátka a dobře nechtěl potulovat někde po nižších soutěžích. Tak nějak jsem tušil, že jako vrcholový hokejista už kariéru neudělám. Je pravda, že trénování člověku nepřináší to samé, co hokej. Proto jsem byl rád, že se mi v tu dobu naskytla možnost nastupovat za výběr UK. Co víc, právě po přijetí na Fakultu tělovýchovy a sportu jsem se dostal k práci s mládeží v jednom z předních českých klubů, čímž se to vlastně celé vykompenzovalo.

Máte například nějakou ideu či vizi, kterou byste chtěl prostřednictvím této profese realizovat?
Mně osobně u kluků, které trénuji, poměrně dost záleží na tom, aby měli výbornou disciplínu. Aby se k sobě chovali takovým způsobem, že nebude nikdo vyčnívat svým egem. Nechci tu vidět žádné hvězdy a individuality. Rád bych, abychom fungovali jako jeden tým, protože jedině tak lze dosáhnout úspěchu. Takže mou vizí je naučit své svěřence pokoře a schopnosti potlačovat své ego ve chvíli, kdy o něco jde. Kluci, které mám na starost, jsou zrovna ve věku, kdy si budují svou osobnost. Mám za to, že právě z tohoto důvodu je potřeba je v tomto ohledu pozitivně ovlivňovat.

Už to tu zaznělo. Navzdory vašemu nízkému věku jste dostal příležitost pracovat s mládeží v jednom z elitních tuzemských klubů - ve Spartě. Nakolik cenná zkušenost to pro vás byla a jak byste se za tamějším účinkováním ohlédl?
Zkušenost to byla k nezaplacení. Poslední rok jsem tam dokonce působil jako hlavní trenér u třetích tříd. Ať už se jedná o mládež nebo dospělý hokej, Sparta je všude ve světě známá. To, že jsem mohl spolupracovat s elitními trenéry či kapacitami jako je například Jirka Kročák, Ríša Žemlička nebo Jarda Nedvěd, jenž je momentálně u jejich A-týmu, považuji za skvělou příležitost, které si opravdu hodně vážím.

Jak vlastně došlo k tomu, že se cesta mladého perspektivního trenéra stočila právě sem na jih Čech? A co vás nakonec přimělo přijmout zdejší angažmá?
Je to z toho důvodu, že na Spartě jsem byl u menších dětí. A přestože si té možnosti stále hodně cením, chtěl jsem být u starší kategorie. Když se mi pak ozval pan Tramba s tím, že bych tady mohl být u mladšího dorostu, oslovilo mě to.

Co vaše prozatímní dojmy z nového působiště?
Jsem tu něco málo přes měsíc, tudíž nemohu udělat nějaké velké zhodnocení. Na ledě jsme bohužel také byli zatím jen párkrát. Ale mám-li to shrnout z toho, co jsem doposud měl možnost vidět a vypozorovat, celkové zázemí klubu je určitě pěkné. Písek je hezké město a děti na tom jsou také relativně dobře, navíc se k sobě chovají tak, jak by měly.

Váš příchod by měl být jedním z prvotních impulsů, jež by mohly vést k zamýšlenému zkvalitnění mládeže. Máte již třeba po konzultaci s vedením jasno v tom, jakou konkrétní úlohu zde budete zastávat? Zajímavostí kupříkladu je, že tématem vaší bakalářské práce byla kondiční příprava. Je právě tato oblast tím, čemu byste se zde měl primárně věnovat?
Určitě ne. Bakalářskou práci na toto téma jsem psal čistě jen proto, že bylo volné. Je pravda, že jsem o tomto zaměření v minulosti také uvažoval, ale více tíhnu k tréninku na ledě, to mě zajímá a naplňuje mnohem víc. I vzhledem k tomu, že bych jednou do budoucna rád někde vedl tým mužů. Tady v Písku budu trénovat mladší dorost a šestou třídu. Co bych tak ještě maximálně mohl uvést je fakt, že mě někteří další trenéři odsud požádali, abych s nimi zašel na led, protože jak jsem říkal, hodně se zajímám o bruslení a v zájmu získání nových poznatků jsem už navštívil například Ameriku nebo Rusko, v dohledné době se pro změnu chystám do Číny. Mohl bych jim tak prý třeba něco nového předvést.