Pád do druhé ligy možná, ale Vajgar se porazit musí!

Trochu jako Sysifos si musí připadat Písečtí. I oni musí jako on odvést stoprocentní výkon, válet svůj kámen, porazit Jindřichův Hradec. Ale nikdo jim nezaručí to, že kamen nespadne z kopce dolů, že výhra bude stačit. Pokud Opava nezmobilizuje své síly a nebude chtít v baráži alespoň jednou vyhrát, může být zítřejší i čtvrteční výhra nad Prostějovem nanic. Písek by měl nastoupit v podobné sestavě jako proti Opavě, žádná další zranění nejsou hlášena. Není žádný větší hokejový soupeř než Jindřichův Hradec, domácí porážka hodně bolela. Žádá si odplatu. Ovšem tu hokejovou, častým střetům fanoušků se minule díky výbornému výkonu písecké ochranky podařilo zabránit. Spolu s hradeckým spolupracovníkem jsme pro Vás připravili velmi komplexní historii vajgarského hokeje, snad pomůže k vzájemnému poznání a respektu. V úterý však na ledě jakákoliv úcta stranou, Písek musí Vajgar bezpodmínečně vypustit!
Klub byl založen v roce1929 pod názvem VBK Vajgar (veslařsko - bruslařský klub). V zimě se hrál hokej a v létě se veslovalo. Největšího úspěchu tehdy klub dosáhl v roce 1934, kdy skončil druhý v mistrovství Jižních Čech za vítězným Táborem. Po válce se klub přejmenoval a připojil k Slovanu Jindřichův Hradec. tehdy pod Slovan spadali všechny sportovní kluby ve městě. klub nesl název HC Slovan Jindřichův Hradec. V roce 1952 vedle dnešního ZS na tenisových kurtech vyrostl přírodní led. Mužstvo bylo pravidelným účastníkem krajského přeboru.

Na konci roku 1973 se začalo s výstavbou umělé ledové plochy a o rok později měl Jindřichův Hradec svůj zimní stadion ovšem bez střechy. Celkové náklady na výstavbu se vyšplhaly až na číslo 1200000 Kčs,-. Stadion měl kapacitu 3 500 diváků. Slovan byl stále účastníkem krajského přeboru. V roce 1985 došlo k kompletnímu zastřešení zimního stadionu a město nad Vajgarem se mohlo chlubit jedním z nejmodernějších stadionů v ČSSR. Tým Slovanu hrál v přeboru jižních Čech lepší polovinu tabulky, ale výraznějšího úspěchu nikdy nedosáhl.

V roce 1989 nastal zlom. Hokej se odtrhl od mamutího podniku Slovan a přešel na samostatnou dráhu pod názvem HC Vajgar Jindřichův Hradec. Tehdejší zakladatel Milan Kašpárek byl zároveň trenér a prezident. Následujících 5 let se zapsalo do historie klubu zlatým písmem. Do sezóny 1989-1990 vstoupil Vajgar s cílem vyhrát kraj a postoupit do II. ligy, což se podařilo. Ve II. lize strávil Vajgar dvě sezóny a v sezóně 1991-1992 postoupil do I. ligy.

Cíle v první lize byli v celku pochopitelné – zachránit se. Vajgar hrál, ale v celku překvapivě špičku tabulky. Po základní části skončil na 4. místě a po nadstavbě na 3. místě. V prvním kole play off zdolal na zápasy 3:2 Hodonín a postoupil do semifinále. V něm se utkal s Královopolská Brno, v sérii ze které vítěz postupoval do Nejvyšší soutěže. Po třech zápasech vedl Vajgar 2:1 na zápasy a byl krůček od postupu, ale čtvrtý zápas doma prohrál a tak se muselo na rozhodující zápas do Brna.

Infarktový zápas skončil v normální hrací době 5:5, v prodloužení se hrálo opatrně a utkání dospělo do samostatných nájezdů. V nich bylo určeno pět hráčů na každé straně a ti jezdili až do rozhodnutí. Prvních pět nájezdů, nerozhodlo, druhých pět také ne. Nutno podotknout, že v obou pětičlenných sériích se trefila legenda Vajgaru Václav Pitel. V poslední sérii si puk postavil již po třetí a i tento nájezd proměnil. Posunul tím Vajgar do nejvyšší soutěže a krátce po té se začalo hovořit o největší senzaci.

Před extraligovou sezónu musel Vajgar řešit jeden problém. Stadion neměl dostačující kapacitu. Přes léto začala vznikat za brankou tribuna na stání, která měla po dokončení kapacitu 1 000 diváků. To byla zatím poslední úprava zimního stadionu a kapacita byla na potřebných 4 500 diváků.

Sezóna 1993-1994 skončila špatně a Vajgar na konci sestoupil zpět do I. ligy. Na jedinou extraligovou sezónou se však vzpomíná dodnes. Každý zápas chodilo minimálně 4000 diváků a na utkání se Spartou Praha, kterou Vajgar porazil 3:1, se tehdy přišlo podívat rekordních 5 500 diváků!!!

Od sezóny 1994-1995 hrál Vajgar stabilně první ligu a sezónu po sestupu postoupil znovu do semifinále. Před sezónou 1996-1997 došlo k přejmenování klubu na SHC Vajgar Jindřichův Hradec. Sezóna 1999-2000 byla poslední, (snad jen zatím) kterou Vajgar v první lize odehrál. Vajgar byl celou sezónu u dna tabulky a v baráži obsadil poslední příčku a sestoupil do třetí nejvyšší soutěže ČR – II. ligy.

Před sezónou 2000-2001 došlo k výměně vedení klubu. Do prezidentského křesla usedl MUDr. Viktor Kotalík a na místo technického ředitele osoba, která pro jindřichohradecký hokej udělala za svůj život nejvíce práce a stále ještě dělá - Ing. František Dvořák. Mužstvo mělo za cíl návrat do I. ligy. Po základní části skončil tým na 4. místě, ale v play off skončil už v prvním kole, kdy ho vyřadil Most (4:0, 1:2 a 2:4).

Do následující sezóny 2001-2002 vstoupil tým katastrofálně - prvních pět zápasů prohrál a vedení pro finanční problémy chtělo „A“ mužstvo odhlásit ze soutěže. Naštěstí město poskytlo klubu finanční dar v hodnotě 870 000 Kč.- a krach se nekonal. Mužstvo nakonec postoupilo do play off a v něm postoupilo přes Děčín (2:1 a 3:0) do druhého kola, kde vypadlo s pozdějším vítězem baráže o I. ligu, týmem HC Mladá Boleslav.

Před sezónou 2002-2003 vznikla spolupráce s HC České Budějovice a tým měl za úkol vybojovat baráž. Základní část Vajgar vyhrál, ale v posledním kole play off vypadl a cíl zůstal opět nesplněn.

Před Sezónou 2003-2004 se vrátil odchovanec a vynikající hráč Jaroslav Kocar, který v průběhu celé sezóny dokazoval jak je velký hokejista a za jeho účasti vybojoval tým postup do baráže o I. ligu, ve které skončil Vajgar na třetím místě a I. liga mu těsně unikla.

Před letošní sezónou se vrátili zkušení hráči, kteří by rádi viděli Vajgar o soutěž výš. Jako Zdeněk Šperger, Jiří Cmunt nebo Vladimír Domin. Letošní cíl vedení klubu stanovilo stejný jako loni, tedy postup do baráže o I. ligu ČR. Mezi opory patří: Jaroslav Kocar (C), Zdeněk Šperger, Vojtěch Mrkvička, Vladimír Domin, Jiří Cmunt, David Kupec a Tomáš Ulman. Před play off tým navíc posílili z HC ČB obránci Ladislav Kolda, Ján Mucha a Petr Macháček a útočníci Lukáš Květoň, Tomáš Mertl a Vladimír Škoda (nemůže nastoupit v baráži).

Jindřichův Hradec ovšem vychoval spoustu hráčů, kteří působí v reprezentaci, zámoří a v nejvyšší soutěži ČR. A jsou to třeba Jan Marek, Vladimír Sičák, Zbyněk Michálek, Milan Michálek, Jakub Kraus, Aleš Kotalík, Petr Sailer, Zdeněk Ondřej, Michal Havel, Jiří Novotný nebo Petr Fical.

Generální podporovatel

Partneři

Partneři ligy