Pierre Pochon sní o Olympiádě a NHL, zná se s Gerberem a v Písku nemůže najít holiče

Proto jste odešel?
„Ano. Potřeboval jsem nějakou novou výzvu. Zkoušel jsem to měsíc ve slovenských Piešťanech, ty mi ale nenabídly dost peněz. A poté jsem se dostal sem do Písku.“

Jak jste přišel právě na Písek?
„Díky Jiřímu Koluchovi. Bavili jsme se spolu na kempu a on mi to tu zařídil na letošní sezónu. Když se bude dařit a postoupíme do vyšší soutěže, tak bych možná zůstal déle, ale spíše se budu snažit, abych další sezónu mohl odejít do české extraligy nebo do nejvyšších soutěží v Německu či Rakousku. Záleží na tom jestli bude příležitost. Teď jsem na úplném začátku.“

Řekl jste, že Piešťany na vás neměly peníze. Písek je má?
„Písek je schopen zaplatit můj přestup, který je docela drahý, a tento týden bych měl podepsat roční smlouvu. S Koluchem jsem navíc domluvený tak, že když se nějakému lepšímu týmu z Evropy například zraní gólman, tak bych tam v případě zájmu odešel.“

Máte nějaké reprezentační zkušenosti?
„Ano, chytal jsem jako jednička ve francouzské dvacítce, ale před mistrovstvím světa jsem se zranil. Jinak jsem odehrál všechny turnaje v sezóně.“

Francie startuje v nižší skupině mistrovství světa, že?
„Hrajeme skupinu, která je hned pod tou nejvyšší. Tady je Česká republika (názorně ukazuje) a tady je naše první divize.“

Tak třeba vás jednou uvidíme i v seniorském reprezentačním dresu…
„No, v to doufám. Moc bych chtěl hrát na olympiádě. Myslím, že pokud se tam náš národní tým dostane, mám šanci. Je tu však Cristobal Huet, který září v Montrealu Canadiens a Eddy Ferhy. Ten zase chytal v Kanadě juniorskou soutěž, kde byl vyhlášen nejlepším brankářem a podepsal smlouvu s Anaheimem. Nastupoval ale stále jen za farmu a navíc si zranil koleno, takže se vrátil do Evropy. Za těmito dvěma bych mohl být jako trojka. I to by mi stačilo, byl by to pro mě velký úspěch.“

Ještě nějaká další zajímavost ve spojení s vámi?
„Snad jen, že od deseti let spolupracuji s Francoisem Allairem, trenérem brankářů, jako jsou Patrick Roy, Martin Gerber, Roberto Luongo, Curtis Joseph, Jose Theodore, David Aebischer…“

Zkrátka, těch nejlepších brankářů na světě…
„No, asi tak. Každý rok jsem čtrnáct dní na jeho kempu spolu právě s Gerberem, Aebischerem nebo Luongem, ale i jinými gólmany ze Švýcarska, Německa a dalších zemí. Od Allaira mám hodně informací a rad. Doporučil mě třeba do QMJL, juniorské soutěže v Kanadě. Tam jsem chtěl, ale hráči z Evropy musejí projít speciálním draftem. A v Chicoutimi, kam jsem měl jít, raději sáhli po Slovácích nebo Rusech, než po brankáři z Francie. (hořce se pousměje).

Trénujete v takové společnosti, to přece musíte věřit, že byste si mohl někdy zachytat i v NHL, ne?
„Tak to je sen, který ale asi není reálný. Budu nadmíru spokojený, když budu pravidelně chytat v dobrém evropském týmu. Ovšem Martin Gerber (Letošní vítěz Stanley Cupu, v současnosti brankář Ottawy.) mi vyprávěl svůj příběh. On ve dvaceti chytal třetí nejvyšší soutěž ve Švýcarsku a se svým mužstvem postoupil o ligu výše. Tam hrál dvě sezóny, než si ho vyhlédl tým z NLA, tamní nejvyšší ligy. Po dvou letech přestoupil do švédského Farjestadu a až někdy v devětadvaceti se dostal do NHL. To je pro mě to skvělý příklad toho, že nikdy není nic ztracené a i z nižších úrovní se dá vystoupat až na vrchol. Podobnou cestu si prošel i Huet.“

Bude určitě zajímavé, nadále vás sledovat. Teď pojďme do Písku. Zde jsou dva velice dobří brankáři. Věříte, že si v sezóně zachytáte?
„Teď určitě nastoupím proti Klatovům. Bylo mi řečeno, že v lize bude chytat vždycky ten, kdo se bude na tréninku jevit nejlépe připravený pro ten který zápas.“

Co říkáte na váš nový tým?
(pokyvuje hlavou) „Je dobrý, sledoval jsem už několik přípravných zápasů. Na druhou ligu má velice profesionální přístup i vybavení a šatnu. Zatím jsem byl jen na jednom tréninku, chodil jsem na led s juniorkou, takže toho o spoluhráčích moc říct nemůžu. Ale ve Francii by tohle mužstvo zaručeně bylo nejlepší i v nejvyšší soutěži. Hráči dobře bruslí a kvalitně střílejí.“

Baví se s vámi v šatně někdo?
„Ano, umím anglicky, takže s těmi, kteří tuhle řeč zvládají, se domluvím. Bavil jsem se třeba s brankářem, tím mladým (Filip Kubiš), pak s klukem, co hrál v Americe (zřejmě Zbyněk Neckář) a ještě s jedním ze starších.“ (podle následné domluvy to vypadá na Ondřeje Mikesku)

Je vám dvacet let. Kdybyste se do brány nedostal v áčku, byl byste ochoten chytat i za juniorku?
„Jasně. Když budu moct chytat za juniory, nebude to pro mě problém.“

Jak se vám líbí Písek jako město?
„Velice pěkné, opravdu. Akorát nemůžu najít žádného kadeřníka. Chtěl bych se nechat ostříhat, ale stále nevím, kam mám jít.“ (dostává příslib brzké navigace do nějakého píseckého kadeřnictví)

Co víte o českém hokeji?
„Hlavně znám řadu českých hráčů. Loni jsem hrál v Rouen s Janem Mikelem z Brna, znám i brankáře Radka Lukeše. Vím, že z Písku jsou Radek Hovora a Jiří Jelen. Proti nim jsme s Rouen hráli. Do Francie se sem tam dostane nějaká zpráva z evropského hokeje, tedy i z Česka.“

Jinak tam ale hokej moc populární není, že?
„Ne, ale lepší se to. Dříve nebyl ani v televizi, ale poslední dobou už dávali finálové zápasy z ligy. Navíc se teď finále hraje ve Berci, což je velká aréna asi pro patnáct tisíc lidí, kde se pořádají třeba i koncerty. To je velice pěkné.“

A přenáší televize například mistrovství světa?
„Ano, ale ne celoplošné stanice. Mistrovství nebo NHL se dá sledovat třeba na kanálech kabelové televize nebo satelitu.“

Sledoval jste světový šampionát ve fotbale, kde skončila Francie stříbrná?
(usmívá se) „Jo, jo, sledoval. Byl jsem zrovna ve Švýcarsku blízko italských hranic na kempu. Kromě Švýcarů tam byli i dva Italové, s kterými jsme na hotelu koukali na finále. Já jsem tvrdil, že je to jasné, že vyhrajeme. Ale potom, co jsme prohráli, mi to ti dva dali pěkně sežrat…“ (rozesměje se)

S tím souvisí další věc – proč jste se dal právě na hokej a ne na u vás mnohem populárnější fotbal?
„Kvůli mamince.“

Mamince??
(usmívá se) „Přesně tak. Nelíbilo se jí koukat na fotbal v zimě, když pršelo nebo sněžilo. Chtěla, abych dělal sport, který se hraje na krytých stadionech. Tak jsem vyrazil s tátou na zimák, kouknul, jak vypadá trénink, a řekl jsem - OK, jdu do toho. A protože mě to baví, vydržel jsem u toho. A k té popularitě - ve Francii je hodně oblíbené i ragby. Máme jedno z nejlepších mužstev v Evropě.“