Písečtí mění trenéra, hlavním koučem se stává Vladimír Caldr!
Jaké bylo rozhodování? Jak dlouho jste si vše rozmýšlel? „Popravdě to nebyla otázka jednoho týdne. Prozradím pouze, že to byla dlouhodobá záležitost.“
Ovlivnilo vás v konečném rozhodnutí, že jste v Písku sám s hokejem začínal? „Jednoznačně, Písek pro mě stále zůstává jedním z nejkrásnějších měst. Navíc jsem zde s hokejem začínal, prožíval první rande, chodil do školy, zažil jsem zde mnoho krásných chvil. Okamžitě si vybavuji starý odkrytý zimák, veřejná bruslení, plné hlediště při zápasech Dukly a Jitexu, bufet s vynikající koninou a točenou kofolou. Zapomenout však také nejde ani na situaci po povodních v roce 2002. Kdybych měl žít někdy v jiném městě, než jsou Budějovice, rozhodně by to byl Písek.“
Řeč byla krátce o škole… Vy sám jste jedné takové ředitelem, mám pravdu? „Přesně tak. Od srpna 2004 pracuji jako ředitel základní školy v Českých Budějovicích. Je to škola, ve které jsou mimo jiné i třídy se sportovním zaměřením. Našimi partnery jsou HC Mountfield, SK Dynamo a Bruslařský klub České Budějovice.“
Máte za sebou první trénink, při kterém jste hráče pozoroval. Jak na vás vše v Písku prozatím působí? Nebylo to úplně poprvé, co jsem hráče viděl. Jak už jsem jednou říkal, nerozhodoval jsem se ze dne na den, takže jsem již stihl několik utkání shlédnout. Ještě zítra (ve středu - poznámka redakce) bych rád více poznal hráče a zázemí. Pak již jen každodenní práce – tréninky, zápasy.
 |
Vladimír Cladr (vlevo) sledující své nové svěřence |
Profil Vladimíra Caldra
Narozen: 26. listopadu 1958 v Písku Pozice: univerzální útočník Bilance v nejvyšší soutěži: 13 sezon / 185 branek / 509 utkání Reprezentační bilance: 85 utkání / 20 branekVladimír Caldr se narodil v Písku, bruslit se však učil na zamrzlém rybníčku v malé jihočeské obci Dobev pod dohledem svého otce. Na základní škole v Písku chodil do hokejové třídy a ihned se stal nejlepším střelcem žákovských týmů místního Jitexu. V jedné sezoně nastřílel přes 200 branek. Nebylo proto divu, že v roce 1974 přešel do dorostu do jihočeské metropole.
Klíčovým obdobím pro Caldra byla sezona 1976 / 1977. Spolu s Jiřím Lálou si vybojoval juniorský reprezentační dres. V Českých Budějovicích přesídlil do ligové kabiny. Premiérový zápas v československé nejvyšší soutěži sehrál v úvodním kole ročníku 1977 / 1978 na ledě Plzně, kde Jihočeši prohráli 8:7. Za další dvě střetnutí už Caldr slavil i první gól. Svou trefou zajistil remízu 1:1 s Pardubicemi. V té době se zúčastnil dvou MS hráčů do 20 let, kde získal bronzovou medaili.
Na jihu Čech nakonec odehrál téměř celou svou ligovou kariéru. Pouze v sezoně 1986 / 87 si odskočil na vojnu do Jihlavy, kde pomohl Dukle k ligovému stříbru. Po titulu pošilhával i v Českých Budějovicích v sezoně 1980 / 1981, avšak první místo obsadily o pouhé dva body lepší Vítkovice. V roce 1983 si přivezl ze Sofie titul z Universiády.
Premiérový start za národní tým si odbyl 28. března 1981 v Praze v utkání proti Švédsku, které hráči se lvíčkem na prsou vyhráli 5:2. Na výraznější průlom v reprezentačním dresu si však musel přeci jen trošku počkat. Jeho chvíle přišla až před světovým šampionátem 1983, kdy mu parádně vyšel duel s Kanadou. Caldr se dočkal nominace na světový šampionát, kde byl jedním ze sedmi nováčků v sestavě. Dal dvě branky a radoval se ze zisku stříbrné medaile.
O rok později se zúčastnil XXIV. zimních olympijských her v Sarajevu a rovněž pomohl vybojovat druhé místo. Na Švédských hokejových hrách a Canada cupu v roce 1984 nosil na své hrudi kapitánské céčko. Moc si přál, aby se mohl představit na domácím světovém šampionátu v Praze 1985, ale z nominace den před začátkem šampionátu vypadl a přišel tak o turnaj, který pro Československo vyvrcholil ziskem zlatých medailí.
Dres českobudějovického Motoru oblékal do sezony 1988 / 1989 a pak zamířil do nizozemského Amsterdamu. V ročnících 1991 - 1993 pomáhal v postupech hokejovými soutěžemi v Jindřichovu Hradci a na část sezony si odskočil do německého Ingolstadtu.
Potom se definitivně věnoval trenérské práci. V sezoně 1993 / 1994 ještě odehrál jako asistent trenéra několik zápasů v nejvyšší soutěži. Do ledna 1998 vedl českobudějovický A-tým a třikrát dotáhl Jihočechy do vyřazovacích bojů. V sezoně 1994 / 1995 vybojovali hráči pod jeho vedením v duelu s Kladnem bronzové medaile. O rok později byl asistentem u národního týmu ČR „B“. Měl řadu nabídek z extraligových klubů. Vážně se o něj zajímal především mistrovský Vsetín. Caldr však přijal až výzvu Dukly Jihlava na podzim roku 1998. V barážové sérii se Znojmem ani on neuchránil tým z Vysočiny od pádu z nejvyšší soutěže.
Na začátku ročníku 1999 / 2000 koučoval Slavii Praha, ale po špatném startu byl z lavičky odvolán. Stejný osud jej stihl i při zatím posledním angažmá v Českých Budějovicích v sezoně 2003 / 2004. V únoru 2003 vedl výběr ČR na Universiádě v Itálii. Následující sezónu pak působil u českobudějovického extraligového dorostu, to už pracoval jako ředitel základní školy se sportovním zaměřením.
