Písek získal pohodu, Nymburk je z kola venku

Zpočátku se však Píseckým hra na pohodu příliš nedařila. I když Filip Procházka tvrdí opak: „Vycházeli jsme ze zajištěné obrany. Dostali jsme sice gól při naší přesilovce, ale jinak jsme jim nic nedovolili.“ Na druhou stranu, je zase pravda, že obraz hry byl v úvodní dvacetiminutovce obsažitelný schématem Písek = aktivita dopředu, Nymburk = sem tam rychlý protiútok. „Snažili jsme se hrát tak, abychom co nejdéle nedostali gól,“ přiznal i Oldřich Nýč, kanonýr hostujícího celku.

To se jemu i jeho spoluhráčům dařilo, navíc brzy se ujali vedení zásluhou drzého Dvořákova průniku při situaci, kdy měli sami na trestné lavici vyloučeného Cunika. „To je špatně, to jsme si hned vyříkali. Při vlastní přesilovce inkasovat prostě nejde,“ zlobil se pak Jan Rybáček na své svěřence. „Útočník nedobruslil hráče, obránce ho nechal přejít přes sebe a on se ještě v těžké pozici trefil mezi nohy gólmana. To jsou tři chyby za sebou,“ vypočítával.

„Pak tam ještě nějaké šance na dva nula byly, jenže přišel gól do šatny, což byla škoda. Od druhé třetiny už to zase byl takový ten náš v poslední době standardní špatný výkon,“ láteřil Nýč.

A i přesto, že se domácím podařilo vyrovnat pro soupeře nepopulární trefou půl minuty před sirénou, nebyli se svým výkonem v zahajovacím dějství spokojeni. „První třetina byla z naší strany úplně hrozná. Nedokázali jsme si nahrát, vůbec nám odzadu nešly puky, i když jsme si najížděli. V tom musíme hodně přidat, protože přechod do útočného pásma máme hodně upracovaný a pomalý. Bylo to tak i v těch posledních třech zápasech, chybí nám klid, jistota a pohoda,“ rozvedl vše sám autor branky Květoň. A ani trenér Rybáček si při prvním odchodu do šatny nepobrukoval veselé melodie. „Začátek se mi moc nelíbil, musel jsem o přestávce zvednout hlas,“ pověděl.

Tato metoda následně viditelně zapůsobila správně. „O přestávce jsme si v kabině vše řekli a ve druhé třetině nám tam potom něco spadlo, což nás uklidnilo. Pak jsme si začali nahrávat a hned jsme hráli úplně diametrálně jiný hokej,“ těšilo Květoně. To Oldřich Nýč se svou partou štěstím zrovna nezářili, když zjistili, čeho jsou borci z IHC schopní. „Přišlo mi, že Písek začal trošku vlažnějc pod dojmem toho, že vlastně už o nic nehrál. Čekali, co budeme hrát, a my jsme toho moc nepředvedli. Proto od druhé třetiny začali víc bruslit a ta jejich převaha se projevila,“ musel uznat. Převaha se totiž projevila výmluvným poměrem 4:0 v nejsledovanější statistické kolonce.

Od závěrečné části se tak už nedal čekat nějaký závratný festival sportovní radosti. „Nechtěli jsme je moc pouštět k nám do pásma a šlo nám o to jen udržet to vedení,“ popsal dění na ledě Filip Procházka. Na Nymburských však bylo vidět, že se alespoň chtějí pokusit o krajně nemožnou věc a něco s výsledkem udělat. Nakopla je Kosejkem využitá dvojnásobná přesilovka. „Řekli jsme si, že třetí třetinu odehrajeme dobře, ale časté vylučování ji hodně rozkouskovalo a náš výkon už zase nebyl až zas tak kvalitní. Navíc, některé fauly byly posouzené dost přísně,“ zhodnotil Jan Rybáček a jeho slova podtrhuje i zkušený matador Nýč. „Písek zápas už jen dohrával a nám nezbylo nic jiného než hrát na velké riziko, z čehož pramenily nějaké naše šance a vyloučení domácích, která nám pomohla dostat se zpátky do hry.“ Sám nymburský dělostřelec pak z dorážky korigoval na 6:3, bylo už ale pozdě, do konce chybělo něco přes minutu.

„Je dobře, že jsme si udělali před play-off pohodu a zvedli si psychiku po prohraných zápasech,“ potěšilo kouče Rybáčka po skončení duelu a hned se pustil do hodnocení: „Některé fáze utkání byly velmi dobře sehrané, měli jsme tam ale i nějaká okna v obraně, jako třeba opakovaná střelba. Pokud chceme v play-off uspět, tohle si nemůžeme dovolit,“ varuje.

Je však jasné, že i v jeho pohledu převažují pozitiva. Zřejmě tím hlavním je fakt, že se dokázaly prosadit všechny tři formace. „Za to jsem moc rád, pro mě jako trenéra je skvělé vidět, že každá lajna dokáže vymyslet pěknou akci a svou hrou přispěje k celkovému výkonu. To je prima,“ chválil. A měl skutečně co. „Některé ty branky byly krásné. Přesilovka pět na tři byla sehraná perfektně, Venca Kašpar s Petrem Kicou si to dali do prázdné brány, to byla paráda,“ neskrýval spokojenost. Písečtí dokázali sehrát pět nápaditých situací, které vždy skončily výbuchem radosti. Pouze zásah Filipa Procházky patřil mezi ty náhodné. „Kaštan mi hodil puk, který se převaloval a musel jsem ho zastavovat nohou. Navíc na mě jel hráč, takže jsem to chtěl jen nastřelit a oni si to tam nějak sami srazili. Bylo to jen štěstí,“ potvrdil střelec od modré čáry.

Malá nymburská tragédie a písecká stopa

Nymburk patří ve druhé lize k celkům, které předvádějí celkem pohledný styl hokeje a svými výsledky patřil k lepším v této soutěži. Letos se ale pohyboval nebezpečně blízko pásma oddělujícího úspěšná mužstva od těch neúspěšných. A nakonec tvrdě narazil. Nepostupuje. „Teď už s tím nic neuděláme. Zkazili jsme si to během sezóny, když jsme nejvíce bodů poztráceli se slabými soupeři,“ nachází příčinu Oldřich Nýč, ve třiatřiceti letech stále největší palebná síla týmu. Bývalý hráč Liberce neskrývá rozmrzelost z konečného umístění. „Z mojí strany, a myslím si, že i všeobecně, je zklamání velké. Cíl byl před sezónou jasný – postoupit do play-off.“ Teď musejí s podobnými záměry v Nymburku počkat zase až na další ročník.

Ve městě, jemuž po sportovní stránce vládne basketbal, také letos čas od času nastoupili bývalí písečtí junioři nyní ve službách Mladé Boleslavi. Jak viděl Oldřich Nýč trio Gajovský, Všetečka, Maršík? „S Nikolou jsem pár zápasů odehrál a myslím si, že na svůj věk je hodně šikovný a že má před sebou nějakou budoucnost. Zbylí dva kluci mockrát nenastoupili. Maršík jezdil spíš jako náhradník. On je veliký, má pro hokej předpoklady, takže až trošku zesílí, měl by také být platným hráčem.“