Přišel jsem pozvednout píseckej hokej, směje se Radek Hovora

V Angers to bylo logicky nejlepší hokejově. V kterém z měst, kde jste působil, to ale bylo nejideálnější pro běžný život? Třeba přístavní město Caen vypadá na fotkách nádherně…
„Jo jo. Tam jsem byl ale jen měsíc, takže jsem ani neměl čas se pořádně rozkoukat. Pro mě tedy bylo určitě nejkrásnější Angers. Strávil jsem tam čtyři roky, mám tam známé a přátele, s kterými jsem pořád v kontaktu. Příští rok tam zase pojedeme na dovolenou za tím jedním Švéďákem a Francouzkou.“

Jak dobře jste se během svého působení naučil francouzsky?
„Já doufám, že dobře. (usmívá se) Aspoň všichni Francouzi, co potkávám, mi to říkají. Já sám vím, že to není úplně perfektní, že nemluvím bez chyb. Ale bez problémů se domluvím. Měl jsem štěstí, že první rok, co jsem přišel, nás bylo v týmu asi šest Čechoslováků. Manželka jednoho spoluhráče si nás vzala a dvakrát týdně dvě hodiny jsme měli kurzy francouzštiny. Ona neuměla ani slovo anglicky, takže jsme se museli bavit jen francouzsky. To, a hlavně taky každodenní kontakt s klukama v kabině a s idmi na ulici, nás donutilo mluvit a dalo nám to hodně, měli jsme základy. Druhý rok už jsme pak navštěvovali veřejnou školu.“

V týmu jste měli Francouzů jen asi polovinu. Takže tam jste si mohli popovídat třeba i anglicky, ne?
„Bylo tam asi šest Kanaďanů, ale všechno z Quebecu, takže ti mluvili taky hlavně francouzsky. Anglicky jsme si povídali hlavně se Švédama. Třeba trenér anglicky neuměl a když něco vysvětloval, tak jsme to klukům překládali.“

Jak se vám líbily Francouzky?
(nadšeně) „No, tak to jsem měl rozdělené podle měst. Limognes nic moc. Samozřejmě, taky jsou tam hezký holky, ale byl jsem trošku zklamanej. (opodál stojící Milan Kořánek vypálí: „To se ani nedivím. Podívej se na sebe…“) V Angers už to bylo lepší. To je studentské město, je tam hodně univerzit… (další poznámka letí od spoluhráčů: „To víš, ten Procházka, to byl jinej bourák!“; Hovora se rozesměje) Češky jsou prostě určitě lepší. Hezčí a přijdou mi i otevřenější.“

A co víno? Založil jste si doma vinotéku?
„To ne, ale ve Francii jsem se naučil víno pít. Předtím jsem ho vůbec nepil a teď ho prostě miluju. S přítelkyní jsme měli vybranou jednu oblast, Chinon se jmenuje, a tam to bylo luxusní. Výborné víno.“

Řekl jste, že jste do Francie odešel za penězi. Stačil jste si za těch šest sezón vydělat dost, abyste byl finančně zabezpečený?
„Tak… (přemýšlí) Ale jo, dá se říct, že jo. Postavil jsem si tady v Písku hezký byt. To byl vlastně i jeden z důvodů, proč jsem se vrátil.“

Jaké jsou další důvody? Vždyť to vypadá to, že ve Francii jste si žil nádherně.
„Ono to za chvíli taky omrzí. Šest let jsem žil osm měsíců ve Francii a čtyři měsíce v Čechách. Na jednu stranu to vypadá zajímavě, ale pak už mě to svým způsobem omrzelo a radši bych takovou tu pohodu, klid, domácí zázemí. Navíc přítelkyně teď… (zamyslí se) Vlastně právě dneska (v pondělí) úspěšně ukončila druhý ročník francouzského mezinárodního obchodu a čeká jí ještě rok. Navštěvovala mě jednou za měsíc, za dva, a nebylo to k tomu. I kvůli ní jsem se vrátil. No a taky pozvednout píseckej hokej… (rozesměje se) Ne, samozřejmě vím, že jeden hráč nic sám neudělá.“

Co jsem viděl fotky, tak z Angers asi budete zvyklý na slušnou hokejovou atmosféru…
„Je pravda, že jsme měli zimák asi pro dvanáct set lidí a na každý zápas jich asi tisícovka přišla.“

No a nebojíte se, že tady ve druhé lize to bude o něčem jiném?
„Je jasné, že v dobré atmosféře se hraje líp. Abych pravdu řekl, ani pořádně nevím, do čeho jdu. Samozřejmě, koukal jsem na stránky, takže jsem o tom něco četl. A i podle toho, jak jsem mluvil s klukama, vím, že je tady spíš taková komorní atmosféra. Ale prý snad nějaké snahy o kotel jsou. Myslím si, že tady v Písku je to dané výkonama. Když se hraje dobře, lidi chodí, když ne, tak nechodí. („Teď budou chodit kočičky, když se Hovi vrátil,“ reagují parťáci v kabině) Budem muset začít vyhrávat, aby lidi chodili.“

Říkal jste, že nejvyšší soutěž ve Francii je jako česká první liga. Nevadí vám tedy, že jdete vlastně o úroveň níž? Neuvažoval jste o lepším angažmá?
(okamžitě zareaguje) „Já jsem chtěl jít do Písku! Jsem prostě Písečák a chtěl jsem se vrátit sem. Pro mě neexistovalo jít do Čech někam jinam.“ (Petr Kica paroduje s anglickým přízvukem: „Já jsem se vrátil z té Amerika. Já tam byl s Alby, jako Robert Reichel, dlouhá doba.“)

Dokážete odhadnout, jak na tom budete hokejově?
„Vůbec ne. Nechám to až na led.“

Trenér Rybáček s vámi počítá jako s jedním z vůdců týmu. Troufnete si na to?
„Určitě. Když mě vzali do Písku, tak mi bylo naznačeno, že bych tu měl spolu s dalšími hráči být taková vedoucí osobnost. Já s tím počítám a doufám, že to tak vyjde.“

Ono se to nezdá, ale vy už jste tady jeden z vůbec nejstarších členů kádru.
(usměje se) „I když na to nevypadám, tak jo…“

Některé současné spoluhráče jste už znal a vypadá to, že i s ostatními jste rychle našel společnou řeč. V tomhle u vás asi žádný problém nebude.
„Myslím si, že ne. Ty mladý kluky ještě moc neznám, ale zatím to vypadá dobře. Uvidíme, jak to bude klapat na ledě.“

Nemrzí vás, že tady nezůstal Pavel Procházka, váš velký kamarád?
„Ne, vůbec ne. To by byli dva kohouti na jednom smetišti. (vyprskne smíchy; spoluhráči hned žádají vysvětlení: „Teď řekni, jak jsi to myslel, protože ty máš přítelkyni a on ne!“) Ne, dělám si srandu. Samozřejmě, docela mě to mrzí. Rád vzpomínám na ty dva roky, co jsme spolu hráli ve Francii.“

Po večerech pracujete jako barman v jednom místním podniku… (Radek i naslouchající okolí se opět hlasitě rozesmějí) …Říkal jste, že s penězi nemáte problém, takže to děláte vyloženě pro zábavu?
„Baví mě to. Když to není na dlouhou dobu, tak mě to opravdu baví. Vydělal jsem si sice nějaké peníze, ale proč je utrácet? Je to takové přivydělání a zábava dohromady. A není to napořád. Od prvního července bych měl nastoupit do S.N.O.P.u, tohle byla jen taková mezifáze.“

Ve S.N.O.P.u vám určitě pomůže francouzština… (podnik je původem z Francie)
„Já doufám, že jo. Francouzština a angličtina, to je moje jediná devíza. Musím to naplno využít, žádnou jinou praxi nemám. To byl také jeden z důvodů návratu do Písku. Protože když v pětatřiceti skončím s hokejem, tak je třeba na rovinu říct, že ve Francii jsem si nevydělal tolik peněz, abych byl zabezpečený do konce života. Stejně bych musel pak jít pracovat. A pak v tom věku by to už byl trošku problém, najít si práci. Teď se naskytla tahle příležitost, tak jsem se jí chopil.“

Hrál v tom nějakou roli pan Pechek, předseda IHC a vedoucí S.N.O.P.u?
„Nevím, jestli to úplně pomohlo, ale nějaký vliv na to asi měl.“

Loni slavil Radek Hovora s Les Ducs d´Angers vítězství ve francouzském poháru. Na fotce vykukuje vlevo nahoře s rozpaženýma rukama...