Pro nás to byla úspěšná sezóna

Přípravné zápasy začaly nevalně. IHC z prvních čtyř prohrálo třikrát a skepse hokejové veřejnosti o budoucnosti tohoto sportu se tradičně prohlubovala. Nic tomu nepřidal ani návrat ostříleného odchovance Milana Bláhy, který začal okamžitě uplatňovat své bohaté zkušenosti, a navíc s sebou přivedl svého kamaráda – na druhou ligu velezkušeného Ondřeje Mikesku. Píseckým se ovšem najednou začalo dařit, a v žádném z dalších předsezónních testů už neprohráli. Naopak – rozdali i dvě desítky. Mazancovu Táboru a Rambousovým Strakonicím.

Krátce před stratem ligové soutěže sice odešel za lepší nabídkou Bláha, zbytek vybraného kádru ale zůstal, a hlavně sliboval lepší časy, než na jaké bývali diváci v Písku zvyklí. Navíc, jak sděluje trenér Šperl, „důležité pro Písek je to, že osmnáct hokejistů je přímo hráčem našeho klubu, bylo tu letos jen pět cizích.“

Ligu začínalo IHC ve Žďáře nad Sázavou, odkud si odvezlo přesvědčivé tři body za jasný výsledek 8:2. navíc se hned trefili i mladíci Holec s Gajovským. Jenže hned další zápas doma s Nymburkem, stejně jako další s Vrchlabím a Chrudimí, skončily prohrou jihočeského celku, a Písek se najednou ocitl na dně tabulky. A opět se začalo remcat. Ovšem spekulace, co bude, utnuli rázem sami hokejisté. Z dalších osmi zápasů se nenašel jediný, ve kterém by nebodovali, díky čemuž začali šplhat pořadím k předpokládaným pozicím. „Tomu, že se tým skládal nově, odpovídal začátek sezóny, kdy hráčům nějakou dobu trvalo, než si uvědomili, co po nich chceme. Proto to chvílemi vypadalo tak divoce. V průběhu roku se to pak zlepšovalo,“ potvrzuje vývoj dvaapadesátiletý stratég Šperl.

Do svého mateřského klubu se v jednadvacátém kole vrátil Zbyněk Neckář, a vyztužil tak obranu, kterou krátce nato opustil vinou zranění Pindiak. Tým se v období kolem Vánoc dostával do pohodové formy, a i když se nevyhnul zaváháním, z nichž největším byla jednoznačně prohra 2:0 ve Strakonicích, držel se v nejtěsnější špičce tabulky skupiny Střed. První pasáž základní části zakončili hráči IHC na druhém místě za do té doby suverénním Vrchlabím. Následně se začalo hrát systémem sudá-lichá, který nepřinesl v podstatě nic nového. Snad jen dvě prohry v posledních dvou utkáních proti Havlíčkovu Brodu, který se v závěru ligy dostal do úžasné fazóny, a ve Vrchlabí. Začalo play-off…

V něm přišel jako první překážka v cestě do baráže Most. Písečtí k soupeři chovali respekt, což potvrdil i první zápas, který domácí vydřeli až v prodloužení brankou Míky. Ze severu Čech odjížděli s exhibiční výhrou 0:8, ovšem třetí měření sil před vlastním publikem se opět protáhlo až do prodloužení. Ani tato protažená pracovní doba tentokrát vítěze neurčila, takže přišly na řadu nájezdy. V nich už bylo mužstvo modrožlutých na pokraji porážky. Na poslední možnou chvíli se ale zaskvěli Petr Kica a David Míka a Písek postupoval dál po nejjasnějším možném průběhu - 3:0 na zápasy. Dalším protivníkem pak bylo mužstvo Řisut. Hned v prvním souboji na jeho ledě dokázala parta kapitána Kořánka zvrátit vysoce nepříznivý stav 4:1, který trval ještě v poslední minutě druhé třetiny, na konečných 4:5 ve svůj prospěch. Řisutští, ačkoliv byli posléze bráni jako nejtěžší soupeř ve vyřazovací části, už se z tohoto direktu jen těžko vzpamatovávali a odešli taktéž s výpraskem 3:0. Poslední dveře, nutné otevřít na cestě do baráže, představoval Jablonec. Úvodní zápas skončil lépe pro Vlky. Ti šťastně vyhráli 1:0 na nájezdy. V dalším průběhu série už ale jasně kraloval Písek a přesvědčivě dokráčel mezi pětici týmů, usilujících o účast v dalším ročníku první ligy. Společnost jim dělali nezastavitelný Havlíčkuv Brod, neznámá Technika Brno a staronoví účastníci baráže Jindřichův Hradec a Prostějov.

„To, že jsme se dostali až do baráže, byl z mého pohledu velký úspěch,“ hodnotil Miroslav Šperl a nacházející boje odhadoval hned po závěrečné siréně čtvrtého utkání s Jabloncem kapitán Milan Kořánek: „Tam hrají i jiné aspekty, než jenom hokej. Je to hodně nervózní, prohraje se jeden zápas a může být konec.“
A Písek bohužel hned prohrál. Nenáviděný sok z Jindřichova Hradce ukořistil první body za výhru 4:1. Následující neúspěchy s havlíčkobrodskými Rebely a překvapivě silnou Technikou odsunuly IHC mimo adepty na prvoligový cíl. Avšak hokejisté nic nezabalili a porážkou Prostějova, a hlavně Vajgaru v prodloužení, se udrželi v reálné šanci na postup. Tu bohužel okamžitě přeřadil do roviny matematických propočtů debakl 5:1 od Havlíčkova Brodu. Výhra nad Technikou, zařízená v posledním domácím utkání sezóny nezadržitelným duem Květoň – Kubeš, sice oprášila naděje, které zase hned v dalším kole utnuly výsledky soupeřů. Na samý závěr podlehl Písek Prostějovu 8:2, čímž svým posledním letošním protihráčům pomohl k udržení prvoligové příslušnosti. Tu si navíc vybojovali i Rebelové.

„Je jasné, že pro úspěšné zvládnutí baráže je potřeba udělat ještě trochu víc. Pokud se má v Písku hrát opět první liga, tak tím musí žít všichni. Město, diváci i sponzoři, a samozřejmě celý klub a trenéři s hokejisty. V Havlíčkově Brodě a v Prostějově jsou tyhle věci vidět – zimáky jsou po opravách a do hokeje se dává spousta peněz a je tam o hokej velký zájem. V Havlobrodě chodí návštěvy i čtyři a půl tisíce, v Prostějově zrovna tak. To těmto mužstvům můžeme my jen závidět, stejně tak třeba Jindřichův Hradec, kde když se nedaří, přijde dvě stě padesát diváků. To je vidět, že zázemí pro první ligu v tom městě není, podobně jako v současné době není ani v Písku,“ shrnuje Šperl. A řešení, jaké vidí? „V tomhle ohledu je třeba udělat nějaký krok dopředu a získat lidi, aby se to vrátilo na úroveň, na níž jsme zde bývalí zvyklí. Dokud to nebude, je hazard první ligu hrát. Pak to dopadne třeba jako v Jindřichově Hradci.“

Když se trenéra zeptáte na nejpozitivnější poznatek z právě skončeného ročníku, bez váhání a s důrazem vám odpoví, že „přece jen máme vybudovaný určitý základ. Pokud se podaří udržet letošní mužstvo pohromadě a vhodně jej doplnit, tak nic nebrání tomu, pokusit se o postup příští rok. A hlavně musím říct, že jsem v klubu už hodně dlouho, ale parta, jaká se zde sešla letos, to bylo něco obdivuhodného. Mnohdy proti nám hráli lepší hokejisté, ale kluci prostě chtěli vyhrávat, a díky tomu to dotáhli až takhle daleko. Nezbývá mi, než před tou partou smeknout, protože pro nás jako trenéry je super, když nemusíme řešit problémy, sotva otevřeme dveře do šatny, ale můžeme se soustředit jen a jen na trénování.“

Nezbývá, než dodat, že sezóna 2005/2006 byla pro Písek z historického pohledu možná slabým odvarem dřívějších bohatých let, přece jen se však klub vydal cestou, která může v blízké budoucnosti přinést návrat na určitou úroveň, jaká bývala samozřejmostí. Navíc koncem dubna se bude konat členská schůze, po níž se dozvíme, pod jakým velením bude IHC Písek nadále pokračovat.

Hodnocení jednotlivých hráčů

#1 Michal PINKAS

V základní části neotřesitelná jednička týmu. Michal nastoupil do třiatřiceti ze čtyřiatřiceti zápasů základní části a v podstatě neměl slabou chvilku. Mužstvo často držel svými zákroky ve hře a jelikož se mu vyhýbala zranění, nebyl vlastně ani důvod jej střídat. V play-off a baráži už mu několik zápasů nesedlo - což však neznamená, že by chytal vyloženě špatně – a musel si na nepopulárním “bidle“ pobýt více času. Snášel to ale s nadhledem sobě vlastním. Jednoznačně byl jednou z vůdčích osobností mančaftu.
M. Šperl: „Přesvědčil, že na druhou ligu je to kvalitní gólman, a proto odchytal většinu sezóny.“
Redakce: 7,7

#33 Filip KUBIŠ

Stále ještě spadá do kategorie mladých nadějných brankářů, ovšem to, že si v sezóně zachytá jen 111 minut, asi nečekal. Navíc, jak sám potvrdil v rozhovoru pro web – „Když jsem v minulých letech nechytal v první lize, tak jsem mohl jít na střídavý start někam do druhé ligy. Letos nebylo kam, takže to bylo velmi těžké.“.
Když musel ve třetím osmifinále proti Mostu na pár minut zaskočit za ošetřovaného Pinkase, ukázal, že se spoluhráči mohpu spolehnout i na něho. Postupně začal dostávat více a více příležitostí, a v baráži už odchytal větší počet utkání než jeho stájový kolega. A byl výtečný. Nebýt podivného zápasu v Prostějově, kde i tak inkasoval z jednačtyřiceti střel "jen" osmkrát, měl by i nebývale skvělé statistiky. Svou těžkou roli ale zvládl na výbornou a navíc - stejně jako Pinkas – s neuhasínajícím úsměvem.
M. Šperl: „V době, kdy bylo zapotřebí, aby naskočil, tak předvedl, že má taktéž své kvality. Celkově mělo mužstvo v obou brankářích velkou jistotu.“
Redakce: 8,0

#22 Jiří SVOBODA

#26 Martin VESELÝ

Svoboda zameškal větší část sezóny a do herní pohody se dostával pomaleji. Hlavně zpočátku ne něm byla patrná nejistota. V play-off se však rozehrál ke stabilním výkonům, což potvrdil dvěma góly ve čtvrtfinále proti celku Řisut. Dát více než jednu branku za sezónu se mu přitom naposledy povedlo ještě v dorosteneckém věku v dresu Slavie před šesti lety. Postupem času se vypracoval zpět v člena základní sestavy a zařadil se po bok Martina Veselého, s nímž nastupoval už v dřívějších dobách. V případě druhého jmenovaného se také jednalo o ročník poznamenaný zdravotními patáliemi. Sotva se ale vrátil, dokázal dávat branky a i vzadu byl vidět. Michal Pinkas jej například označil coby jednoho z beků, na které je největší spoleh.
M. Šperl: „Hodnotil bych je společně, protože oba měli smůlu, že se v úvodu sezóny zranili a delší dobu pak byli mimo hru. Proto jim poté nějaký čas trvalo, než se dostali do odpovídající formy. Konec sezóny odehrál Svoboda dobře, u Veselého se mi zdálo, že co se týče organizace hry, byl chvílemi vedle. Hlavně ve hře v oslabení. Tam dostával poměrně dost gólů.“
Redakce: SVOBODA: 5,2 ; VESELÝ: 7,3

#24 Jakub ORANSKÝ

Vedle “útočníka v obraně“ Pavla Procházky a za vysoce ofenzivní dvojicí Kubeš - Květoň to neměl jednoduché. Bez předchozích větších zkušeností z áčka musel jistit své parťáky v roli fotbalového stopera. Bylo však vidět, že důvěra trenérů se brzy začala vyplácet, a z Jakuba se vyklubal spolehlivý bek, který odváděl hlavně skvělou práci v oslabení. Play-off ho navíc zastihlo ve formě a během deseti zápasů posbíral více bodů než v trojnásobném počtu utkání základní části.
M. Šperl: „Podle mého názoru udělal Jakub největší pokrok ve své výkonnosti ze všech obránců. Je potřeba nad ním držet bič, aby se zlepšoval, protože v tréninku je takový laxnější a rád si uleví. Ale ukázal, že když se na něho dohlédne, roste jeho forma.“
Redakce: 6,0

#19 Michal PEROUTKA

Opět vinou zranění toho neodehrál tolik, jak by zřejmě potřeboval k absolutní herní pohodě. Divákům sice k srdci zrovna nepřirostl, ovšem na jeho obranu je třeba říct, že se jedná o hokejistu, který se vždycky soustředí na svůj výkon a snaží se odvést maximum. V přípravě se dokázal prosadit i bodově, takže lze spekulovat, jaké výkony by podával, kdyby byl zdravotně v pořádku.
M. Šperl: „Je to velice dobře fyzicky vybavený hráč, ale organizační věci na ledě potřebuje zlepšit. Samozřejmě - u obránců jeho věku takovéhle věci obyčejně chybí, to je případ v podstatě všech našich mladých beků.“
Redakce: 4,0

#44 Pavel PROCHÁZKA

Jedna z nejvýraznějších osobností nejen Písku, ale určitě i druhé ligy. Místní odchovanec se po letech vrátil z angažmá ve Francii, kde získal sebevědomí a vytříbil svou vrozenou herní chytrost. Téměř dokonale podporoval útočné rošády Kubeše a Květoně, a i když se mu koncem sezóny tolik nedařilo, stále byl důležitým a téměř nepostradatelným článkem sestavy. Navíc dohrával se zraněními, jejichž množství a lokalizace by možná skolily nejednoho statného valacha. V kanadském bodování obránců skončil po základní části na druhém místě v druholigové skupině Střed s pětibodovým odstupem za havlíčkobrodským matadorem Mečiarem.
Vidět ho v rohu útočného pásma při vlastním oslabení? Nic překvapivého!
M. Šperl: „Pavel byl velice platným hráčem tohoto mužstva. Dokázal vstřelit poměrně dost branek. Někdy zbytečně útočil, ale vzhledem k tomu, že v lajně měl spoluhráče – hlavně Mikesku – kteří to za něho dokázali hasit, tak sbíral celkem pravidelně body. Určitě byl ale pro diváky i pro tým hodně užitečný. Je to navíc ten typ hráče, který dovede mančaft v šatně vyhecovat, který nechce prohrávat.“
Redakce: 7,5

#42 Michal PROCHÁZKA

Benjamínek zadních řad IHC se v základní části příliš do hry nedostal. Když už se tak stalo, tak ukázal, co je jeho předností. Na puku je ještě hodně nezkušený, ovšem obrannou hru zvládá na svůj věk velmi dobře. A navíc střety s ním protihráče bolí, mnohdy létají soupeři po jeho “hitu“ i vzduchem. Pořádnou šanci dostal v baráži hlavně díky proměně týmu v lazaret. A v žádném případě nezklamal.
M. Šperl: „Díky zraněním, která nám nastala, odehrál zápasy, o kterých se mu před sezónou asi ani nezdálo. Možná se mu ani nezdálo o tom, že bude v áčku, natož pak, že nastoupí do takových utkání, jako je baráž o první ligu. Co se týče jeho obranné činnosti, je dobrý. Potřebuje zlepšit hru s pukem – rozehrávku a rychlejší reakce. Michal ale prokázal, že třeba za rok už může být platným hráčem tohoto mužstva.“
Redakce: 5,3

#30 Filip PROCHÁZKA

Na svůj věk je už relativně hodně zkušený, a pokud zůstane, jedná se o velký příslib do budoucna. Nebojí se zahrát tělem a dozadu je celkem spolehlivý. Zdobí ho také, stejně jako bratra Michala, elegantní styl bruslení.
M. Šperl: „Od něho bych čekal více vzhledem k tomu, že v mužstvu byl už delší dobu. Hlavně se mi zdá, že se na sebe bojí vzít zodpovědnost. Je na tom velmi dobře fyzicky, je to dobrý bruslař, ale nechce na sebe vzít tolik zodpovědnosti, kolik by už měl. Protože hrál i první ligu, mohl působit více jako suverén – má na to bruslení i postavu. Hraje sice tělem, ale s kotoučem by měl dokázat daleko víc.“
Redakce: 6,3

#81 Luboš PINDIAK

Na ledě se dříve neodmyslitelně do mužstva patřící obránce objevil po delší době. Na vině bylo zranění kotníku, kvůli kterému vynechal celou předchozí sezónu. Jeho přínos pro mužstvo byl znát. Pindiak sice na první pohled nepůsobil jako běžící laň, nepůsobil tak ani na pohled druhý, ovšem co do přehledu a jistoty na modré čáře byl ohromně důležitý. Zápasy prožíval, burcoval spoluhráče a ke všemu ještě přidal i nějaké ty kanadské body. Po patnácti zápasech však jeho “zmrtvýchvstání“ ukončilo další zranění. Pro vesměs mladou píseckou obranu to byla bezesporu rána.
M. Šperl: „Čekali jsme, že pokud bude v pořádku, bude to zkušený hráč se vším všudy. Dokud hrál, tak bylo vidět, že mu chybí fyzička, ale zkušenost, přehled a rozehrávka na ledě z jeho strany vidět byla. Bohužel zdravotní stav mu nedovolil odehrát celou sezónu.“
Redakce: 5,7

#2 Zbyněk NECKÁŘ

Bratr slavnějšího Stanislava to v přípravě zkoušel dokonce i v extraligové Plzni. Nakonec se během sezóny vrátil na svůj mateřský led, kde nabídl rozporuplné výkony. Jednou byl k neudržení, dával góly a zásoboval své kolegy skvělými přihrávkami, jindy zase vůbec nepůsobil jako hráč se zkušenostmi z amerických juniorských lig nebo české nejvyšší soutěže. Na baráž se navíc zranil, takže týmu pomohl jen v jediném utkání. Škoda, možná by ve vypjatých chvílích dokázal uplatnit své přednosti.
M. Šperl: „Zbyněk má odehrané sezóny v první lize, proto už by měl být zkušenější. Má velice dobré bruslení, dobrou střelu i hru tělem, ale měl by prokázat větší přehled s kotoučem.“
Redakce: 5,7

#46 Lukáš HAUER

Přišel z plzeňské juniorky, kde byl veden jako útočník, a musel se přeškolit na obránce. Zvládl to skvěle. Nevyvaroval se chybiček, které však byly omluvitelné i s přihlédnutím k faktu, že než se dostal do Písku, odehrál pouhá dvě utkání za muže. Do své nové role navíc přenesl i něco z bývalých návyků, takže byl značně přínosný i ve hře dopředu. To se promítlo do bodování, kde skončil mezi beky v rámci týmu hned za Pavlem Procházkou. Bohužel, i on vypadl během play-off ze sestavy vinou zdravotních potíží, a v plné polní se už neukázal.
M. Šperl: „Patřil k obráncům s nejlepší střelou. Vzhledem k tomu, že ještě před rokem hrál v útoku, tak si svůj post odehrál velmi dobře a byl naším druhým nejproduktivnějším obráncem. Jeho velkým problémem je váhání v rozehrávce, díky čemuž se často dopouštěl hrubých chyb v této činnosti. Jinak útočná fáze a střela od modré byla z jeho strany velmi dobrá.“
Redakce: 6,5

#43 Jan MAROUŠEK

Mr. Druhá liga, mohlo by se mu klidně říkat. Maroušek má ve třetí nejvyšší soutěži odkroucený už nějaký ten rok, takže přirozeně patřil ke zkušenému jádru mužstva. Nesbíral sice závratné množství bodů, ale nenápadnou prací ve třetím útoku se prokázal jako užitečný hokejista. Když chyběl kvůli problémům s mezižeberními svaly, bylo to znát.
M. Šperl: „Má odehráno ve druhé lize hodně sezón, je to zkušený hráč a další dobrý bruslař, ovšem vzhledem právě k té zkušenosti někdy dost plaší jako by to byl nějaký nováček. Rozhodně je to velký bojovník, což se mu nedá upřít. Vinou zranění nám skoro dva měsíce chyběl.“
Redakce: 5,7

#17 Ondřej POŠMOURNÝ

V dorosteneckém a juniorském věku platil za velký talent a pravidelně si na své konto připisoval řadu bodů. Ať už se ale jedná o dřívější koketování s prvoligovým, či v současné době druholigovým áčkem, rozhodně nenaplňuje představy statistiků. Během základní části dostal dost prostoru na to, aby se předvedl výrazněji. I proto zaujal během play-off a baráže jeho místo dravější Holec. Nezbývá než věřit, že sympaťák Pošmourný začne své kvality ve větší míře bodově vyjadřovat už v další sezóně. Schopnosti k tomu má.
M. Šperl: „Jeden z mladších hráčů, který je vybavený velice dobře fyzicky, ale trošku mu chybí hokejové myšlení. Těžko někdy spoluhráči chápou jeho záměry. Jinak má dobrou střelu a je i tvrdý – i když někdy zbytečně.“
Redakce: 4,7

#79 Miroslav HOLEC

#21 Nikola GAJOVSKÝ

Dva písecké poklady z mládežnické truhly. Jeden létá po kluzišti jako urvaný ze řetězu a má na svůj věk výborné zakončení, druhý se jen tak volně prochází a svými kličkami trápí i o mnoho straší borce. Jsou jako den a noc, jako černá a bílá, přesto dokud budou ve stejném mužstvu, budou vždycky srovnáváni. Letos si oba s lehkostí lepšili statistiky mezi juniory a střídavě nakukovali do prvního týmu. Holec dal hned v prvním zápase gól - Gajovský dokonce dva - pak jej ale v rozletu zastavily vleklé problémy se zápětím. Vrátil se až koncem základní části. I proto zřejmě nepočítal, že se během finálových bojů s Jabloncem nejen prosadí do třech hrajících útoků, ale ještě se stihne i dvakrát nádherně trefit. Gajovský se v sestavě během roku objevoval vícekrát, v závěru už ale moc šancí nedostával. Zase ale nasbíral více bodů, než první zmiňovaný.
Pro oba bylo určitě velkým povzbuzením tvrzení bývalého píseckého manažera Slivky v rozhovoru pro náš web: „Oba si pamatuji ještě jako žáky. Musím říct, že mě překvapilo, jak hrají docela slušně, že nemají v mužstvu podřadnou roli a jsou skutečně platní.“
M. Šperl: „Tihle dva mladíci jsou takové protiklady. Holec je enormně snaživý hráč, zřejmě jeden z nejrychlejších bruslařů ve druhé lize vůbec. Někdy je trošku zbrklý a nedrží si posty, ale hrozně moc chce hrát. Gajovský je opak. Hokejovým myšlením a chytrostí je dost daleko, řekl bych že i dál, než řada zkušených hráčů, ale právě díky tomu hraje i takový hokej, při kterém se nechce moc nadřít. Ten by potřeboval víc přitlačit. Celkově - pro oba byla jistě sezóna v áčku velikým přínosem.“
Redakce: HOLEC: 6,0 ; GAJOVSKÝ: 6,0

#10 Jan ŘEHOŘ

Nechyběl v jediném zápase. Během základní části si držel skvělý průměr téměř bodu na utkání a po Květoňovi byl druhým nejlepším střelcem týmu, podobně v play-off. Baráž ho ale nezastihla v oslnivé střelecké formě, a jeho brankové příspěvky se ze zápisů vytratily. Pouhé dvě asistence v osmi zápasech je na hráče jeho formátu velmi málo. Celkovým pohledem se však jednalo o útočníka, jehož přítomnost v mužstvu byla jednoznačně vysoce prospěšná.
M. Šperl: „Hráč, který hrál i extraligu a první ligu. Má velice dobrou střelu, jednu z nejlepších v mužstvu, ale dost často mi připadalo, že se hře vyhýbal a příliš se nezapojoval. S jeho schopnostmi měl být vidět daleko více než byl.“
Redakce: 8,2

#11 Ondřej MIKESKA

Nejstarší hokejista v kádru, z kterého zkušenost přímo sálá. Do Písku jej z Příbrami nalákal kamarád Milan Bláha, který sice ve svém rodném městě nezůstal, Mikeska však zakotvil. A dobře udělal. Jakožto centr mezi Květoněm a Kubešem si určitě udělal z hokeje obrovskou radost. Nic na tom nezměnil ani fakt, že měl výrazně defenzivní úkoly a často musel zaskakovat za útočně “poblázněného“ Pavla Procházku. V play-off zářil i dopředu, když zaznamenal jen o gól méně než v celé základní části a celkově měl průměr více jak bod na zápas. Během baráže se bodově neprosadil, ovšem jeho přínos pro mužstvo byl neocenitelný hlavně díky skvělé práci dozadu a na jeho věk obdivuhodnému zápalu pro hokej. Taktéž nezmeškal ani jediný chod z dvaapadesátinásobného sezónního pokrmu.
M. Šperl: „Nejzkušenější hráč, z těch, co tu letos byli. S jeho povahou a přístupem k hokeji bylo jeho zdejší působení veliké plus. Když poté navíc přešel do lajny s Kubešem a Květoněm, tak vytvořili jeden z nejlepších útoků druhé ligy. Hodně znát bylo jeho vyzrálé myšlení.“
Redakce: 7,0

#25 Milan KOŘÁNEK

Ve druhé lize získal sebevědomí a herní pohodu, k čemuž dozajista přispěla i skutečnost, že si ho sami spoluhráči zvolili kapitánem. Kořánek se delší čas vypořádával se zraněním (lepší by bylo možná uvádět, kdo se letos NEvypořádával se zraněním…), pak se ale ukázal jako správný vůdce a pomáhal jednak svou zarputilou bojovností, stejně jako kanadskými body, které sbíral s čím dál tím větší pravidelností.
M. Šperl: „Dostal od mužstva důvěru jako kapitán. Je to podle mého názoru velký bojovník, má obrovské nasazení a chuť hrát. Je velice dobrý v osobních soubojích a v situaci jeden na jednoho přes něho těžko někdo přejde. Potřeboval by zlepšit zakončení, dát do toho větší důraz. Měl světlý okamžik v play-off, kdy najednou přišly zápasy, kdy dával perfektní góly střelou ze střední vzdálenosti, což by mi k němu sedělo - ale celou sezónu! To by bylo parádní. Jinak má také skvělou hru v oslabení a je to zkušenější hráč, který mužstvu jednoznačně pomohl.“
Redakce: 6,7

#27 Robert ŠTEFAN

S hokejkou velice šikovný hráč, který ale na marodce strávil nejvíce času z celé sestavy. I v minimálním počtu zápasů se ale dokázal předvést, a pokud bude příští sezónu zdráv a zapracuje na své fyzičce, bude to jeden z tahounů.
M. Šperl: „Má poměrně dost velkou nadváhu, kterou nedokázal setřást ani v letní přípravě, ani na ledě, a ta ho dost limituje. Navíc se brzy dlouhodobě zranil, vinou čehož odehrál minimum, takže jej ani nelze hodnotit.“
Redakce: 4,5

#71 Václav KAŠPAR

Mladík z Plzně, který valnou část sezóny odehrál coby centr první formace. Díky skvělému pohybu zvládal na výbornou taktické záležitosti směrem dozadu, jeho ofenzivní příspěvek však mohl být rozhodně vyšší. Celkově ale zanechává velmi dobrý dojem, a když byl navíc ve finiši ročníku přeřazen k Holcovi a Kicovi, bylo vidět, jak se svými vrstevníky po boku pookřál.
M. Šperl: „Jeden z mladších, opět velice dobrý bruslař, schopný hrát na všech postech. Plní to, co po něm trenéři chtějí, ale myslím si, že by měl být lepší v zakončení a vzhledem k jeho schopnostem by měl dávat více gólů a více si věřit s pukem, který od sebe někdy zbytečně odhazuje.“
Redakce: 6,2

#70 Petr KICA

Vimperský odchovanec, jehož pro velký hokej připravilo působení v mládežnických kategoriích Písku. Po skvělé sezóně mezi juniory se už vloni probojoval coby osmnáctiletý do prvoligového kádru IHC. Následně jej koupila Plzeň. Do svého bývalého působiště byl i nadále zapůjčován a ukázal, že v juniorské extralize neztratil nic ze svého důrazu, přímočarosti a střeleckého umu. Nedal možná tolik gólů, na svůj věk je už ale dost kompletním hráčem, na druhou ligu určitě hodně nadprůměrným. Do srdcí píseckých fanoušků se zapsal v závěru osmifinálové série s Mostem, kdy chladnokrevně rozhodl infarktové nájezdy.
M. Šperl: „Jediný z hráčů jiného týmu, kterého jsme využili v sezóně – když nepočítám Kepla, který odehrál jen pět zápasů – a který nastoupil i v baráži. Je to velice schopný bruslař, umí dát gól, což dokázal třeba proti Mostu v trestných stříleních. Myslím si ale, že měl za sezónu dát branek víc. Nevím proč, ale vloni v první lize si věřil více než letos ve druhé. Vzhledem k tomu, že hrál juniorskou extrlaigu, kde se zřejmě tolik nelpí na dodržování postu jako mezi muži, tak měl menší problémy i s tím.“
Redakce: 6,9

#45 Richard KEPL

Mladá posila z Plzně a zajímavé obohacení vesměs neměnného kádru. Odehrál jen pět zápasů v play-off, proto nemohl nastoupit do baráže. Ukázal se jako sebevědomý útočník se solidním pokrytím kotouče. Svým zkušenějším spoluhráčům se ale nevyrovnal. Trenér Šperl jej nehodnotil, jelikož toho v Písku odehrál příliš málo.
Redakce: 5,8

#12 David MÍKA

Ačkoliv mu bude teprve jednatřicet let, je všeobecně považován za veterána. Od osmnácti let je oporou svého mateřského klubu, během této doby si pouze na jedinou sezónu odskočil do Znojma. Ze svého mladického elánu a sázení branek sice viditelně ubral, ovšem jeho nenápadná defenzivní práce je příkladná. Svoje zkušenosti prokázal hlavně v baráži, kdy patřil k tomu absolutně nejlepšímu,co mohlo písecké mužstvo nabídnout. Vysloužil si tím i posun ke Květoňovi s Kubešem.
M. Šperl: „Hraje tady už spoustu let a je to pro mužstvo pozitivní, bezproblémový hráč. I když měl dlouhodobé problémy s ramenem a nemohl pořádně vystřelit, tak si to své odehrál a do nejlepší formy se dostal v play-off a v baráži, kde měl určitě nejlepší část sezóny.“
Redakce: 6,5

#55 Vladislav KUBEŠ

Populární “Kuna“ byl po boku Tomáše Květoně k neudržení. Jeho raketové výpady, bleskurychlé kličky a skvělé zakončení se dokonale doplňovalo s nápady jeho parťáka. Kubeš nevypustil snad jediné střídání v sezóně a poprávu si vysloužil bezmeznou přízeň fanoušků. Je až s podivem, že hráč jeho kvalit se do současné doby nedokázal naplno prosadit v první lize, kterou sice v dresu Písku dlouho hrál, rozhodně ale neplnil funkci vůdčí postavy týmu, jako tomu bylo letos. Výhodou bylo, že se mu jako jednomu z mála vyhýbala vážnější zranění. Sledovat jej byla zábava a jeden z důvodů, proč lidé v Písku chodili i na druholigový na hokej.
M. Šperl: „Kubeš byl zřejmě nejvíce uznávaný diváky pro svojí bojovnost, bruslení, nasazení a takové ty jeho kolotoče v rohu. To je pro diváka špičkové, ovšem on z toho měl častěji přihrávat spoluhráčům. On na sebe dokázal natáhnout třeba tři protihráče, ale pak skrze ně prohodit puk a vytvořit tak šanci třeba pro Mikesku nebo Květoně, to mi tam někdy chybělo.“
Redakce: 8,8

#41 Tomáš KVĚTOŇ

Před sezónou pro mnohé možná relativně neznámé jméno. Teď? Každý malý kluk na píseckém zimáku chce být jako “Kytka“. Místy až neskutečný přehled, elegantní lehkost při hře s pukem, jistota bodového příspěvku. To je ve stručnosti nejproduktivnější hokejista druholigové skupiny Střed v sezóně 2005/06. Spojení Květoň + Kubeš bylo pro soupeře zničující – ve Vladislavu Kubešovi měl totiž útočník s jednačtyřicítkou ideálního zakončovatele svých odvážných záměrů. A když nešlo přihrávat, vypálil zničujícím způsobem sám. A když nechtěl střílet, koupal jednoho brankáře za druhým.
V základní části i v play-off byl nejlepším střelcem i hráčem s nejvíce kanadskými body v týmu. Když měl po čtyřech utkáních baráže na svém kontě nulu, začaly se ozývat hlasy, že nestíhá vysokému tempu kvalitních soupeřů. Jeho odpověď? Po jednozápasové pauze se vrátil, a během následujících třech klání zaznamenal sedm bodů, včetně vítězného gólu proti Vajgaru v prodloužení, či hattricku do sítě Techniky. Nebodoval až v posledním, nic neřešícím zápase s Prostějovem. V průběhu celé soutěže se vypracoval až na skvělý průměr 1,5 bodu za zápas.
M. Šperl: „To je opačný případ. Ohledně bruslení a fyzičky byl rozhodně horší než Kubeš, ale svým přehledem, zkušeností a technikou hokejky dokázal připravit tolik brankových příležitostí jako málokdo v této soutěži. Jeho hra je postavená na chytrosti, nemůže se po každém chtít, aby to boural. Když dá tři přihrávky a dva góly za zápas, tak co více po něm může kdo chtít.“
Redakce: 8,5

Další rozhovory s trenéry a také hráči hostujících týmů naleznete v archivu pod heslem rozhovory, či ohlasy po utkání.

Tabulka po základní části je zde.

Přehled všech zápasů v sezóně naleznete tady.

Konečná barážová tabulka: Tabulka baráže o 1.ligu:
1. Prostějov 16
2. Havlíčkův Brod 15
3. Technika Brno 11
4. Jindřichův Hradec 10
5. Písek 8

Bodování hráčů v základní části, play-off a baráži.