Procházka získává v áčku cenné zkušenosti

K jednomu z největších příjemných překvapení letošní sezóny se jistě řadí výkony nadějného juniora Filipa Procházky. Zakrátko dvacetiletý písecký odchovanec naskočil do prvoligové sestavy 6. prosince loňského roku ve vítězném domácím zápase s Havířovskými Pantery a od té doby je v ní neotřesitelně usazen. Trenérské duo Mazanec – Baďouček, které si talenta píseckého hokeje vytáhlo z juniorského týmu, mu dalo důvěru i v posledním domácím zápase s Berounem, po němž jsme mladého obránce požádali o krátký rozhovor.

V tabulce první Berounští přijeli do Písku s náskokem tří bodů na svého nejbližšího pronásledovatele a možná i s vědomím, že o svoje celkové vedení pravděpodobně nepřijdou. A tak bylo na výkonu lídra první ligy znát, že není úplně na sto procent. Naopak domácím v jejich nelehké situaci u dna tabulky může být ještě každý bod hodně drahý, takže jim nezbývalo nic jiného než ujmout se iniciativy a pokusit se Medvědy hokejovými zbraněmi přemoct.

I když na zadní vrátka se zapomenout také nemůže, věděli před zápasem písečtí trenéři a svoje svěřence na to do zápasu připravili. „Pokyny trenérů pro dnešní zápas byly, že máme hrát ze zajištěné obrany. Věděli jsem, že jsou ve hře dopředu dobří, tak jsem tu zataženou obranu hráli,“ potvrzuje svými slovy Procházka. Tomu se zápas líbil, i když jeho spoluhráči tentokrát nepředvedli svoje obvyklé útočné rejdy a soupeř je dokonce podle počtu střel přehrál. „Z obou stran to byla hezká hra, i to bylo celkem napínavé,“ připomíná nerozhodný konečný stav 1:0, který trval vinou Škodovy přesilovkové trefy už od 16. minuty. „Já si myslím, že to byl dobrý hokej,“ dodává ještě Procházka. Diváci odcházeli určitě spokojeni, možná je ale více než dobrý hokej hřálo vědomí tří získaných bodů.

Filip Procházka je jediným píseckým juniorem, který pravidelně dostává prostor jak v juniorské lize, tak i mezi muži v druhé nejvyšší hokejové soutěži. „Je to občas docela namáhavé, ale už jsem si na to zvyknul,“ odpovídá na dotaz, jak se vyrovnává se zátěží třeba čtyř zápasů v jednom týdnu. „Já jsem rád, že taky za chlapy dostávám šanci, že i tady v A-týmu mohu sbírat zkušenosti.“ Jak si vysvětlit, že se stal jedním ze stavebních kamenů písecké obrany, a to nejen té juniorské? „Já nevím, já jsem na sobě docela dřel…“

Procházka na led nastupuje pravidelně s kolegou z obrany Martinem Veselým, posilou ze Sparty. Tato dvojice spolu hraje již od vzpomínaného zápasu s Havířovem, nasbírala už 17 startů. „Myslím, že si s “Veselkou“ docela dobře rozumíme, hrajeme spolu už dlouho.“

Trenéři musí být s výkony mladého beka, který má vedle záchranářských starostí mužů i postupové starosti juniorů, spokojeni, co se mu vůbec z jejich úst dostává? „Hlavně abych nebyl nervózní a abych byl v klidu. Prostě abych hrál to svoje, co normálně hraju,“ říká hráč, který by chtěl v příští sezoně na svoje vystoupení v první lize navázat a pokud to půjde, tak by „…bylo hezký dostat se výš!“