Propadli jsme úplně ve všem, je jasné Milanu Kořánkovi

Zdálo se, že proti Písku hraje všechno. Pohyb hráčů byl zoufale pomalý, kombinace těžkopádné a snad z devadesáti procent špatně vyřešené nebo nedotažené. Puky přeskakovaly hráčům hokejky a odrážely se vždycky přesně tam, kde to bylo nejméně potřeba. A i Tomáš Květoň dokázal nedat absolutní tutovku. To se pak hraje těžko… „Začali jsme hrozně vlažně. Pak druhou třetinu jsme se trošku zvedli. V útoku jsme ale byli absolutně bezzubí,“ glosuje Kořánek dění na ledě.

Je pravda, že nějakých deset minut v prostřední části bylo i celkem zajímavých a zdálo se, že Písek přece jen začne předvádět to, co umí. Ale jak čas plynul, ztrácela se jeho rádoby převaha do dálav… „Vynutili jsme si tam přesilovku, kterou jsme ale nevyužili a potom už jsme zase upadli do takové beznaděje.“

Co dělat teď? IHC má zkušený kádr na to, aby s ním jedno nepodařené vystoupení zacloumalo. Varovný prst je ale třeba zdvihnout, to je jasné i důraznému forvardovi s pětadvacítkou: „Je to druhý zápas, takže to hodíme za hlavu. Čekají nás Benátky, proti nim musíme vyhrát, abychom dnešek odčinili. Samozřejmě se ale musíme poučit a vyvarovat se té spousty vyloučení. Rozhodčí jsou přísnější, stačí na hráče položit hokejku a hned jdete ven.“ Když se míchá recept na špatné, nepovedené utkání, je třeba jako jednu z ingrediencí zahrnout i sudího, to by nebyl sport. Na muže v pruhovaném se však tentokrát Písečtí nemohou vymlouvat. Na trestnou lavici putovalo stejné množství hříšníků jako na straně soupeře. To kapitán IHC ví. A nabádá své spoluhráče: „Musíme hrát tvrdě, ale čistě tělem. Dneska rozhodují přesilovky, proto je třeba nefaulovat,“ věří, že důrazná hra je cestou ven z mizérie úvodních zápasů sezony. Věřme také a doufejme, že už příště on i jeho kumpáni ukáží mnohem lepší představení.

Výhra nás nastartuje, tvrdí Táborští

Jedním z nejviditelnějších hokejistů v bílomodrém dresu Tábora byl v sobotu Michal Peroutka, pro písecké publikum starý známý. Poprvé se na místním ledě objevil nedávno v přípravě. To, že tenkrát skóroval, možná leckdo nechal bez povšimnutí. Jenže ‘Péro‘ se trefil i tentokrát, a to už se jednalo o zásah mistrovský, navíc zajišťující dvoubrankové vedení. „Nejezdím sem jen sbírat body, já jsem hlavně přijel s Táborem vyhrát. Že jsem tady dal už dva góly, to je jedině dobře. Doufám, že se mi bude dařit i nadále,“ vykládá spokojeně. Pozdraví se svým kamarádem Ondřejem Pošmourným a s úsměvem sděluje, co mohou jeho bývalí spoluhráči očekávat… „Dneska dopoledne si mě přes internet trošku dobíral Burky, takže mu to určitě oplatím.“

Hosté určitě na Píseckém ledě překvapili. Kdo čekal odevzdanou družinu, krutě se mýlil. „My jsme hráli dobře už ve Žďáře, odkud jsme si minimálně dva body mohli odvézt. Tam nám jen chybělo dát více gólů. Dneska jsme to potvrdili, hráli jsme stejně dobře,“ tvrdí Peroutka, s odkazem na úvodní utkání Kohoutů, v němž podlehli Žďáru nad Sázavou, loni se potácejícímu v druholigovém bahně. Mladý obránce ještě přidává tajemství táborského úspěchu… „Hrajeme pět zápasů venku, proto vycházíme ze zabezpečené obrany a spoléháme na rychlé protiútoky. To nám tentokrát vyšlo.“

Přitakává i Jaroslav Kocar, další výrazná postava zápasu: „ Jakékoliv vítězství je dobré. Po přípravě, kde se nám moc nedařilo, nám málokdo věřil. Už ve Žďáře jsme mohli vyhrát, měli jsme šance, jezdili jsme sami na bránu, jenže jsme nic nedali. I proto si tohohle úspěchu ceníme. Navíc to bylo vzadu s nulou.“

A zkušený harcovník, dlouhá léta působící v první lize, se ještě vrací i k zajímavé sérii mezi dvěma jihočeskými rivaly. IHC totiž Kohouty před sezonou nejprve vykleplo 9:0, hned na další pokus už to tak jednoznačné nebylo - 5:3 – a najednou je tady debakl z druhé strany… „V přípravných zápasech se střídají hráči. V tom prvním nehrál nikdo ze starších, ve druhém už to bylo vyrovnané, jen jsme třikrát inkasovali v oslabení. No a tentokrát nás Písek asi trošku podcenil, čehož jsme využili a rozhodli v náš prospěch. Hráli jsme také rozhodně lépe než v předchozích případech. Oni moc šancí neměli, snad jen v přesilovkách. Jinak jsme je pomalu k ničemu nepustili,“ pochvaluje si Kocar, který byl spolu s dalším velezkušeným kolegou, Arpádem Györim, k neudržení. Že by si ale právě oni dva na ledě dělali, co chtěli, nad tím se třiatřicetileté křídlo jen pousměje: „Dobře hráli všichni a všichni si zaslouží pochvalu. A hlavně gólman, ten chytal perfektně.“

Táborským určitě jednoznačný triumf nad Pískem zvedne sebevědomí. „Tohle by nás mělo nastartovat. My musíme jít dál a hrát pořád zodpovědně dozadu jako doteď, už ve středu nás čeká těžký zápas ve Vrchlabí,“ vzhlíží táborský asistent kapitána k příštímu ligovému kolu.

Kdekdo si určitě vzpomene, jak Jaroslav Kocar válčil v barvách Písku. Zase tak dávno to není, ještě před čtyřmi roky nosil áčko na dresu s logem IHC. Připomněl si i tentokrát chvíle strávené ve městě na břehu Otavy? „Sice jsem tady působil, ale zase tak velký význam to pro mě nemělo. To spíše až budeme hrát proti Hradci. Jsem Hradečák a navíc mi tam nepovolili hrát, proto budu pořádně vyhecovaný,“ těší se na souboj se svým mateřským klubem, z něhož musel letos za ne příliš jasných okolností odejít. Mezi táborskými Kohouty ale zatím vyčnívá…