Působení v Písku mne může posunout zase někam dál, věří Pavel Kantor

V seniorských soutěžích zatím sbíral dvacetiletý mladík jen letmé, přesto velmi užitečné ostruhy – stihl si vyzkoušet sezonní zahraniční angažmá ve druhé norské lize a v uplynulém ročníku kryl v Českých Budějovicích záda reprezentační opoře Jakubovi Kovářovi. Působení ve žluto-modrých barvách Písku by rád proměnil v další mílový krok na cestě k úspěšné hokejové budoucnosti.

Máte za sebou sezonu v roli extraligové dvojky za reprezentantem Jakubem Kovářem. Byla pro vás přínosná?
„Jednoznačně ano, i když jsem se samozřejmě do branky moc nedostal. Už odmala jsem si ale přál, abych si mohl zahrát v extralize. Navíc i když je Kuba Kovář ještě mladý brankář, už toho má hodně za sebou a já jsem se od něj mohl dost přiučit. Určitě to pro mne bylo užitečné.“

Jak jste přijal možnost hrát v Písku?
„Jak už jsem říkal, v minulé sezoně jsem toho v mužské soutěži moc neodehrál. Už v jejím průběhu jsme proto řešili možnost působení v nějakém prvoligovém týmu, kde bych si zachytal víc. Je fajn, že se mi teď naskytla, a uvítal jsem ji, protože mne může posunout zase někam dál.“

U Otavy už jste poměrně nedávno působil a bylo to pro vás jistě příjemné…
„Je to tak, na Písek mám dobré vzpomínky. Podařilo se nám postoupit do extraligy staršího dorostu. S některými kluky z té doby se teď znovu potkám, další znám z Českých Budějovic, takže se začleněním do týmu by neměl být problém.“

V mužstvu budete působit s plzeňským Dominikem Halmošim, což je také mladý a ambiciózní gólman. Může to být v určitém ohledu problém?
„O tom je teď předčasné mluvit. Dominika osobně neznám, ale věřím, že si sedneme a budeme si vzájemně přát. Do branky může vždycky jenom jeden a oba víme, že kdyby to mezi námi nemělo fungovat, trpělo by tím celé mužstvo.“

Jaký jste typ brankáře?
„Na to by asi měli odpovídat jiní... Rozhodně se snažím v brance působit klidně. Pro spoluhráče je vždycky lepší, když mají za sebou někoho, kdo se jen tak nenechá rozhodit. Žádný člověk není tak úplně flegmatik, ale kdyby ostatní viděli, že jsem každou chvíli vzteklej a mlátím kolem sebe hokejkou, bylo by to k ničemu.“