Reinhard Divis: Nejsem žádná hvězda

Nebolí vás ruka po všech těch podpisech?
„Ne… (usmívá se) To není problém, obzvláště když je to pro děti. Když jsou děti šťastné, mám radost.“

Dobrá, nejprve se vás musím zeptat na vaše jméno. Divis je přece původně české příjmení. Má vaše rodina původ v Česku?
„Co si já pamatuji, tak ne. Vím, že je to české jméno, dokonce jsme měli i ten český háček nad s, který ale moji rodiče odendali. V Rakousku to tak je jednodušší. Můj dědeček ani pradědeček neměli české snad ani prarodiče. Museli bychom se podívat pár stovek let nazpátek, abychom našli něco českého.“

Co vás přivedlo do Písku?
„Můj syn. On je tady v té hokejové škole. Lidé, kteří ji organizují, se mě zeptali, jestli bych pro ně mohl udělat něco pro děti. A jak jsem řekl, jestliže něco udělá radost dětem, jsem vždycky pro. Jinak jsem tu jen na dovolené.“

Z vašeho syna bude také brankář?
„Ano, je gólman. Začínal jako útočník, ale po nějaké době změnil pozici, z čehož jsem já nebyl příliš nadšený. Ale když se tak rozhodl, já mu bránit nebudu. Důležité je, že dělá, co ho baví.“

On chce být jako vy?
„To nevím. Tuším, že možná ano, ale musíte se zeptat jeho. Já jsem měl opravdu radost, když řekl, že chce být útočník, ovšem po pár trénincích to zaměnil za pozici brankáře. Snažil jsem se mu to vymluvit, ale bez úspěchu.“

Říkal jste, že jste tady na dovolené. Takže na ledě jste vůbec nebyl?
„Ne, nebyl. Vyrazil jsem na prázdniny se svou ženou a malou dcerkou abychom sledovali syna, jak trénuje.“

Víte například něco o píseckém hokeji?
„O klubu ne. Vím jen, že tady byly malé děti z Feldkirchu, kde hraje můj syn. A Reinhard Pierrer, který tady trénuje, je můj kamarád. Syn sem chtěl, proto jsme tady.“

A znáte jména jako Stanislav Neckář nebo Roman Turek? Ti pocházejí z Písku.
„Ano, znám Romana Turka, který byl v St. Louis přede mnou.“

Váš nejlepší kamarád v St. Louis byl prý Petr Čajánek. Navštívil jste ho?
„Ano, zrovna včera večer (ve čtvrtek) jsem se vrátil, byl jsem u něho od úterý.“

Od letošní sezóny budete chytat za Salzburg. Neberete to jako krok zpět ve vaší kariéře?
„Víte, byl jsem mnoho let pryč z domova a teď jde moje malá dcera do školy. Poslední rok byl pro mě velice těžký kvůli neustálému střídání týmů. Když hrajete třináct nebo čtrnáct let profesionálně, máte toho dost. Podívejme se třeba na toho Romana Turka. Také se z vlastní vůle vrátil z NHL. Nebo třeba Roman Čechmánek.“

V Salzburgu teď určitě budete hvězda…
„To nevím. Nevím, jestli jsem hvězda.“

Vy se tak necítíte?
„Ne, já jsem jen obyčejný hokejista. Baví mě hrát hokej a v Salzburgu nejsem proto, abych byl za hvězdu, ale protože jsem tam téměř doma.“

Podle soupisky bude váš tým na rakouské poměry velmi silný.
„Já myslím, že celá liga v Rakousku se postupně lepší. Klagenfurt, Villach, Vídeň, Linec, Graz… Každý tým má dobré hráče, takže si myslím, že nikdo nebude vyčnívat.“

Věříte, že rakouský hokej bude brzy na úrovni podobné například tomu švýcarskému?
„Já bych řekl, že se můžeme dostat na podobnou pozici. Jediný rozdíl mezi Rakouskem a Švýcarskem je v současné době ten, že Švýcaři mají u národního týmu nejlepšího trenéra z Evropy. Proto jsou tam, kde jsou. Jakmile by Ralph Krueger odešel, nebyli by už tak silní. Týmy zhruba mezi devátým a šestnáctým místem na světě jsou na tom velmi podobně. Hodně při jejich zápasech záleží na trenérovi, na tom, jak zachytá brankář, ale i na štěstí. Když jsme například hráli se Švýcary před dvěma lety na šampionátu v Praze, remizovali jsme s nimi 4:4. A měli jsme vyhrát, protože jsme po druhé třetině vedli 4:1 a oni vyrovnali třicet vteřin před koncem. Rozhodl právě koučink. Teď má ale Rakousko velmi dobrého trenéra Jima Boniho a já si jsem jistý, že na dalším světovém šampionátu se nám bude dařit.“

V Rakousku je hokej velká šou pro lidi, že? Možná větší než v České republice.
„Hokej je určitě lepší v Čechách než v Rakousku, ale co se týká fanoušků, jdeme správným směrem. Nemáme sice tak velké stadiony, ale návštěvy jsou i tak velmi pěkné. Lidé se baví, zpívají a to je pak zábava, hrát pro takové diváky.“

V Salzburgu se formuje s příchodem trenérů Trapattoniho a Matthäuse i zajímavý fotbalový tým. Zajdete se ve svém novém působišti podívat i na fotbal?
„Když budu mít čas tak ano. Sledoval jsem fotbal dříve, ale od té doby, co jsem odešel do Švédska a následně do USA, nebylo kam na něj zajít. Posledních několik let jsem neviděl žádný fotbalový zápas, takže jsem trochu ztratil zájem. Možná zase začnu chodit a vezmu i své děti.“