Snažil jsem se hrát co nejlépe, říká skromně František Vacovský
„Chodím po procházkách a dělám domácí práce, v létě jezdím na chatu. Sport už žádný nedělám, protože už mám taky v sobě nějaké náhradní díly. Chodím se dívat na hokej a fotbal v Českých Budějovicích, kde žiju. Když byl box, tak jsem chodil i na box,“ vyjmenovává František Vacovský svůj aktivní život v důchodu.
„Jako mladý kluk jsem začal dělat atletiku. Získal jsem první místo ve Strakonicích v přespolním běhu. Pak jsem hrál fotbal za žáky. Vyhrávali jsme krajské přebory. Když nám bylo asi patnáct let, tak jsme začali hrát hokej. Vyhráli jsme kraj a postoupili jsme do Prahy na mistrovství Čech a Moravy. Bylo tam LTC Praha, Říčany, Ostrava a další. Skončili jsme třetí,“ ohlíží se František Vacovský za svými hokejovými začátky .
Po válce narukoval na vojenskou službu do Českých Budějovic, odkud ještě jezdil hrát do Písku. Pak si ho ale všimli i v krajském městě. „Naposled jsem v Písku hrál v roce 1945, to byl turnaj na rybníku na Americe, kde byl tehdy zimní stadion,“ vzpomíná František Vacovský na dnes již neexistující čtvrtý rybník. „Byl tam AC Stadion České Budějovice, DSK Tábor, Písek a Rožmitál. A my jsme ty Budějovice porazili!" hrdě dodává.
Také Františka Vacovského zasáhlo letecké neštěstí z listopadu 1948. Reprezentace letěla v přípravě z Paříže do Londýna, kvůli problémům s vízy letělo šest hráčů jiným spojem. V pondělí 8. listopadu 1948 po půl šesté odpoledne se letoun ve špatném počasí zřítil nad kanálem La Manche.
České Budějovice hrály v Praze proti slavnému LTC Praha. Po zápase Františka Vacovského vedení LTC oslovilo, aby si s nimi zatrénoval. A tak se vlastně zrodil jeho start v reprezentaci. Oslabené národní mužstvo doplnil i František Vacovský, který s oblibou vzpomíná na přípravné utkání ve Vídni proti Rakousku z ledna 1949, díky kterému si vysloužil i nominaci na šampionát ve Švédsku. „Já jako venkovský kluk, jsem to všechno mydlil. Dal jsem protihráči "prdelku" a museli ho z ledu odnést. Soudce mě vyloučil, protože tenkrát to pískali jako faul. Myslel jsem si, že je to můj konec. Po zápase mi ale řekli, abych si v Praze v jedné firmě nechal ušít reprezentační bundu. Když už měl někdo bundu, tak bylo skoro jisté, že na turnaj pojede,“ vypráví. Díky svému tvrdému bodyčeku si vysloužil přezdívku "Prdelka".
V únoru 1949 se národní výběr Československa představil na světovém šampionátu ve Stockholmu. Tým vedl trenér Antonín Vodička. František Vacovský se v jednom mužstvu sešel s takovými hvězdami, jako byli Vladimír Zábrodský, Václav Roziňák, Stanislav Konopásek, Augustin Bubník nebo legendární gólman Bohumil Modrý. Čechoslováci na úvod ve tříčlenné skupině prohráli s domácími Švédy 4:2 a pak porazili Finsko 19:2. Ve finálové skupině udolali Kanadu 3:2, Rakousko porazili 7:1 a stejně přesvědčivě přehráli Švýcarsko (8:1). Pak sice prohráli 0:2 s USA, ale na závěr vrátili domácím porážku ze skupiny a vyhráli se Švédskem 3:0. Národní tým Československa mistrovství světa vyhrál a získal zároveň i titul mistrů Evropy. „To jsme byli hrdinové. Na nádraží v Praze bylo plno lidí. Jako když Češi vyhráli v Naganu,“ říká s úsměvem František Vacovský.
Po mistrovství světa se František Vacovský vrátil do Českých Budějovic, kde hrál do konce kariéry. Vyhrál s nimi jediný českobudějovický titul v nejvyšší soutěži v roce 1951. V roce 2012 byl uveden do Síně slávy českého hokeje.
František Vacovský
Narodil se 13. května 1926 v Písku
Hráčská kariéra: ČASK Písek AC Stadion České Budějovice
Trenérská kariéra: Motor České Budějovice junioři ČSSR EV Vídeň (Rakousko) Motor České Budějovice Tatra Kopřivnice
Úspěchy: Zlato - MS a ME 1949 – Stockholm (Švédsko) Zlato - Československá hokejová liga 1950/51 - AC Stadion ČB
