Trénovat, trénovat, trénovat - jiná cesta neni!
Po zápase s Brnem nikomu do řeči moc nebylo. To platilo i o Vladislavu Kubešovi. Zápas se nepovedl, k čemu Písku bylo, že měl dvakrát více střel než soupeř, že měl dvě třetiny velký tlak, že hrál dvanáct přesilovek…? „Je to všechno v...“ hledá slovo Kubeš a nakonec vhodné najde: „…špatný“ . Rychlé pravé křídlo hraje spolu se Šmátralou a Kořánkem, ale ani tento útok bojovníků se stále nemůže prosadit, i když dostává příležitost i při přesilovkách. Kubeš se díky rychlému pohybu a zarputilosti dokáže do šance prodrat, zatím ale chybí dostatek štěstí k tomu, aby to tam padlo, na svém kontě má jen jednu asistenci. Po zápase svolil zklamaný Vladislav Kubeš ke krátkému rozhovoru.
Popáté za sebou dostal Písek první gól. Vstup do zápasů se Písku nedaří, obrana je v úvodech zápasů až příliš děravá. „Snad je to možná nesoustředěností, já vážně nevím, možná špatnou rozcvičkou... Nechápu to, asi nemáme štěstí…“, říká Kubeš a kroutí hlavou. Pak otvírá téma, které je alfou a omegou asi u každého hokejisty – psychika. „Už jsme doma prohráli čtyři zápasy, je to o psychice a kluci si už nevěří, a pak navíc dostaneme prvního góla a je to ještě horší…“
K optimismu možná vybízel zlepšený výkon Písku v posledních dvou třetinách zápasu. Kubeš to ale tak nevidí: „Brno po nastřílení tří gólů určitě ubralo, když někdo vede tři nula nebo čtyři nula, tak vždycky trošku povolí. Stáhne se a věnuje se obraně, proto to vypadalo, že máme na víc…“. A v záplavě kritiky pokračuje: „Hrajeme špatně, nenahrajeme si, máme spoustu přesilovek, z toho žádná šance…“ A lék? „Musíme prostě trénovat, jinak se z toho nedostaneme. Trénink a přístup všech hráčů….“
Sám hodnotit svůj výkon nechce. Jen povzdechne: „Špatný. Já nemůžu hodnotit svůj výkon, když mužstvo prohraje. Teď máme dva body ze šesti zápasů, to se špatně hodnotí…“ Když však naléháme, nakonec odpoví: „Snažil jsem se pořád hrát, pořád na plno, ale prostě to nejde, už je to trápení, křeč. Potřebujeme šťastně vyhrát, třeba o gól, a chytnout se…“
