V Písku to bývala jedním slovem paráda
Jirko, jaké byly vaše pocity po středečním zápase?
Prohráli jsme, tak špatný.
Ale přesto, hlavně v úvodu jste měli spoustu šancí, písecký brankář Pinkas to měl několikrát jen tak tak...
To je pravda, měli jsme tam nějaké šance. Kdybychom měli trochu štěstí, tak jsme nějakou museli proměnit. Pak by se to určitě vyvíjelo celý jinak.
V Táboře zatím dáváte branky jenom vy a Györi a ostatním se zatím moc nedaří.
Zatím to tak bohužel je...
V zápase jste měli i kvůli souboji trenérů zvýšenou motivace, nebo ne?
Samozřejmě že ano.
Neslíbil váš trenér mužstvu za výhru nějakou prémii?
Ne, to ne, tu jsem slíbil já. Vždyť jsem tady hrál předloni celou sezónu a předtím na dlouho na střídavý start, takže prémii jsme slíbil já (smích).
Jirko, o co šlo?
Jednalo se o basu piva.(smích)
Tak jste si ji ušetřil třeba na příště...
Neušetřil, protože kdybychom vyhráli, tak bychom dostali prémie a basa piva by se koupila snáze.
Jak vzpomínáte na léta v Písku?
Na tu sezónu, co jsem jezdil do Písku na střídavý start, vzpomínám rád, to byla jedním slovem paráda. Pak se ta další sezóna, co jsem tady byl, nepovedla, jak z mojí strany, tak celému mužstvu, ale o jeden bod jsme unikli baráži. Tak se to zachránilo a druhý rok, už beze mě, se spadlo.
Odehrál jste toho hodně v extralize i první lize. Máte ještě ambice vrátit se z druhé ligy zpátky, ať už s Táborem, nebo přestoupit výš do jiného klubu?
To je těžké říci, bude mi sedmadvacet a člověk už musí myslet na to, jestli hrát nějakou vyšší soutěž a dostávat peníze jen z hokeje. A nebo zda pracovat a přividělávat si hokejem v nižší lize a dostávat zato dohromady řekněme stejný peníze. Člověk už musí více přemýšlet co dál, teď už nejde jen někde hrát hokej a nemyslet na nic jiného.
Písek má asi přece jen vyšší cíle než Tábor, z Tábora to není do Písku nijak daleko, nechtěl byste si tu ještě někdy zahrát?
Není to vyloučené, mně se v Písku líbí, záleží na trenérech, jací by tu byli a jak by mi tu chtěli. Já doufám, že se mi do Písku cesta zpátky ještě nezavřela a že je možné v budoucnu všechno.