Začátek sezóny nebyl zase až taková katastrofa, tvrdí Miroslav Šperl
„Myslím si, že můj odchod byl hodně rychlý. Loni jsme na tom ve stejnou dobu byli ještě hůř a dokázali jsme se z toho vyhrabat. Letos jsem stejnou šanci nedostal. Už na začátku jsem říkal, že Benátky, Vrchlabí a Chrudim je možné dát na stranu, protože na ně nikdo neměl. A hrajeme tedy o čtvrté místo. Když jsem byl střídaný, na čtvrté místo, které v té době držel Kolín, jsme měli ztrátu tři body a za námi byl třeba i Tábor. Na začátku sezóny měly všechny kluby plné kádry při silách, proto to je vždycky těžké. Podceňoval se třeba výsledek čtyři dva se Strakonicemi. Přitom byla i mužstva, která s nimi prohrála. V tu dobu to slabý soupeř nebyl. V době, kdy jsme s Karlem Slabým odcházeli úplně, nám na čtvrté místo scházelo bodů pět. Všechno ohledně obou trenérských výměn záleželo na jednom vyhraném nebo prohraném zápase. Jenže tehdy bylo všechno špatně, všechno byla katastrofa. Ale když skončila sezóna, scházelo na čtvrtého kolik bodů?“
Tuším šest…
„Pět. A byl to úspěch. Tomu trošku nerozumím. Ještě bych poznamenal, že si stojím za svým názorem z léta, kdy jsem tvrdil, že mužstvo je připravené dobře. Bylo vidět, že v průběhu sezóny jsme všechny přebruslovali. Nevidím to zkrátka tak katastrofálně, jak se psalo. Je to názor můj i pana Slabého, ať si každý udělá svůj obrázek.“
Na druhou stranu, kolem týmu se vytvořila hodně dusná atmosféra. Nebyl jste z toho pohledu rád, že můžete odejít k juniorům, kde na vás nebyl takový tlak?
„Já jsem tady žádnou špatnou atmosféru neviděl, i když se to také všude psalo…“
A třeba to, co se dělo v Milevsku v jedenadvacátém kole, bylo v pořádku?
„Jo takhle to myslíte… Samozřejmě, pokud se kotel chová ke svému mužstvu tak, jako se choval v Milevsku, je to špatně. Byl to ale jen jeden případ, několik zápasů předtím už sem kotel ani nechodil. Tady na zimáku tedy žádná vyhrocená atmosféra nebyla, šlo jen o to Milevsko. A vrátím se k tomu utkání - skončilo čtyři čtyři a dělo se, co se dělo. Potom se tam prohrálo čtyři jedna a kotel byl v naprostém klidu. Fanoušci by měli fandit svému týmu a ne si proti sobě stavět trenéry nebo dokonce i hráče, a to dost hrubým způsobem. Jinak jak už jsem řekl, v mužstvu jsem žádnou špatnou atmosféru nepostřehl.“
Zpátky k původní otázce – nebral jste to tedy tak, že jste rád, že odcházíte?
„Rád jsem rozhodně nebyl. Asi žádný trenér by to tak nebral. Já jsem byl přesvědčený, že ta výměna je unáhlená. Pokud si ale vedení myslelo, že to prospěje, nebyl jsem proti. Čas ale ukázal, že bez posil nemělo mužstvo šanci dosáhnout na vyšší mety. Za mého vedení jsem ale měl k dispozici čtvrtou lajnu ve složení Stropnický, Růžička, Müller. To značilo, že posílit to chtělo. Druhá věc je, že se to nepodařilo, až potom přišli alespoň Mošovský s Filipim. Ale vůbec, já mám na spolupráci klubů v jižních Čechách trošku jiné názory.“
Jaké?
„Je tady na ni připraveno moc mužstev a ta spolupráce je pak malá nebo vůbec žádná. Pět mančaftů se spoléhá na to, že jim pomůžou Budějovice, a pak to dopadá tak, jak to dopadá. V prvním kole play off vylítla všechna jihočeská mužstva. Můj názor je ten, že by Budějovice měly jasně říct, koho chtějí podporovat, vybrat si jeden klub a ti ostatní se podle toho musejí zařídit. Takhle je ta spolupráce rozmělněná a konečný výsledek je takový, že se nepomáhá nikomu. Jde o to, že jihočeský hokej by první ligu potřeboval a Budějovice nějaké své záložní mužstvo určitě taky. Pro příští rok by to mělo být nastavené nějak seriózně a nikdo by se neměl urážet, když si Budějovice vyberou ten který klub.“
Dobrá, zpět k uplynulému ročníku. Když jste přišel k juniorům, mužstvo bylo na vítězné vlně a až do konce sezóny se asi nevyskytl žádný problém. Nebo ano?
„Jediným problémem, který mě mrzel, byla docházka. V týmu byl také malý počet hráčů. Než se vrátil Petr Ondrejec, měli jsme k dispozici jen pět beků. K ideálnímu stavu čtyř pětek na tréninku jsme se přiblížili málokdy. To není dobré pro správný tréninkový proces. Bohužel, tady jsou hráči naučení na takové naivní omluvy a nedávají hokeji tolik, co by měli. To by chtělo zlepšit v celé mládeži. Řešením by byla větší konkurence. Já doufám, že pro další sezónu bude v dorostu a juniorech dost hráčů, aby měl každý ten správný strach o to, jestli bude hrát nebo ne. Takhle mnozí ví, že i když netrénují a přijdou na zápas, budou hrát stejně, protože trenér je nakonec rád, že vůbec přišli.“
A co se týká průběhu sezóny, zápasů?
„Z mého pohledu to bylo dobré. Jak bylo řečeno, mužstvo mělo vítěznou šňůru. Mrzela mě akorát remíza v Příbrami a prohra v Kolíně, kde už se mohlo jasně rozhodnout, že budeme nejhůře druzí. Tam jsme prohospodařili druhou třetinu, v níž jsme dostali čtyři góly a nedokázali jsme to dotáhnout. V těchto dvou případech jsem byl hodně nespokojený.“
Před kvalifikací jste říkal, že pro Písek je úspěch už to, že se tam dostal. Co jste ale říkal tomu, že kromě jednoho zápasu s Kláštercem juniorka v podstatě ve všech dalších propadla?
„Ještě než ta prolínací soutěž začala, bylo známo, co pro to udělali v Boleslavi a Klášterci. Že tam natahali hráče, kteří vzbuzovali respekt už jen svými jmény. Byli to hráči, kteří hráli extraligu v Litvínově a Plzni nebo druhou ligu. Spousta hráčů Klášterce hrála půl sezóny první ligu za Kadaň. Už to navodilo takovou atmosféru, že šance naše i Tábora jsou mizivé. Stalo se, že z play off vypadli naši chlapi a my jsme tak mohli být kompletní. Kdyby hráli všichni čtyři z áčka, tedy Holec, Kica, Růžička a Bezouška a byl by připravený nastoupit Margeta, myslel jsem si, že bychom byli schopní postavit mužstvo na úrovni, které by ty favority potrápilo. To se nám podařilo právě jen v tom zápase s Kláštercem, kdy jsme prohráli možná až moc smolně o gól. Řekl bych, že neúčastí zmíněných hráčů v jiných utkáních šla kvalita mužstva dolů a výsledky tomu byly adekvátní. Jejich přístup k té prolínací soutěži nebyl takový, jak by si písecký hokej zasloužil.“
Jinak jste přesvědčený, že zbytek týmu předvedl, co mohl?
„Dokud byl výsledek víceméně vyrovnaný, tak to šlo. V některých zápasech jsme se drželi – třeba v tom posledním v Boleslavi. Dvě třetiny jsme domácí trápili, stav byl tři jedna. Pak ale, jako už v předchozích případech, přišla série pěti minut, kdy jsme dostali tři góly a zbytek už byl v režii soupeře. A první zápas v Kadani, tam jsme během chvilky dostali čtyři góly a bylo vidět, jak mužstvo spadlo do takové beznaděje. Myslím si ale, že hráči, kteří odehráli všechno, si zaslouží poděkování, protože i za dané situace pro to udělali maximum. Například v Boleslavi byli vyloučení dva obránci a my jsme museli skoro čtyři minuty hrát oslabení s útočníky na beku.“
Co zapříčinilo vámi zmiňované úseky, kdy se soupeř ujal rozhodujícího vedení? Je to nezkušeností?
„Svojí roli to také hrálo. Řekl bych, že to bylo od všeho něco. Někdy byli i zbytečně nervózní gólmani, každý na tom měl nějaký svůj podíl. Rozdíl byl třeba i v tom, že v dlouhodobé soutěži obecně nebyla mužstva tak kvalitní, aby trestala naše ztráty kotouče v útočném pásmu. Kdežto Boleslav nebo Klášterec toho bleskurychle využívaly k přečíslení a zakončovaly.“
V týdeníku Písecké Postřehy se objevilo obvinění ohledně možného sázení na výsledek zápasu mezi Pískem a Táborem, navíc už první utkání obou týmů v kvalifikaci provázel podobný nádech. Co k tomu můžete říct vy?
„Pokud někdo má na někoho důkaz, tak není problém, aby ho předložil a ten hráč, který by si sázel na prohru nebo na domluvený výsledek, v Písku okamžitě skončí. Jiná možnost není. Já už jsem ale slyšel spoustu zaručených zpráv ze sázkových kanceláří, které se pak ukázaly jako úplně zcestné. To, co se objevilo teď, bylo jen samé údajně a prý a podle toho nemůžeme nikoho obvinit.“
Písečtí junioři se dvakrát za sebou dostali do kvalifikace, v obou případech ale obsadili bez bodu poslední místo. Co je třeba udělat pro to, aby se týmu povedlo opět postoupit jako před několika lety?
„Je třeba říct, že dříve se postupovalo za jiných podmínek. Odměna v podobě postupu následovala za práci v celé sezóně. Přímý postup je spravedlivější, nový systém je v tomhle poněkud nešťastný, protože práce trenérů, kteří nemají možnost si na konci ledna nakoupit deset hráčů, vyzní do prázdna. A tím vůbec nechci poukazovat na sebe, mám na mysli všechny. Jde totiž hlavně o práci vedení oddílu, jak se kde domluví. A může tak najednou uspět mužstvo, které v sezóně ani tak nemuselo pracovat. Souvisí to i s tou spoluprácí, o níž už jsme mluvili. Zatímco u nás byli Mazanec, Klestil a Bíza do prosince, než si je Slávie s Budějovicemi stáhly zpátky, v ostatních mužstvech nastal pravý opak, ty posilovaly až právě v tu dobu. Písek o tři kvalitní hráče oslabil a Klášterec o deset posílil. To mluví o všem, spolupráce tady funguje jinak. Jinde extraligovým klubům mnohdy ani tak nejde o to, jak jejich mládežnická mužstva dopadnou v play off, ale hned pak vezmou své hráče a pošlou je do různých jiných soutěží. A více než sezónní úspěchy se cenní to, jaké ten který klub vychová hráče. Ohledně postupu to bude za stávající situace pořád problematické. Navíc při pohledu na tabulku extraligy dorostu a juniorů jevidět, že se tam nachází vždycky jeden klub, který nemá áčko v extralize. A ten se neustále mění. Teď se extraliga dospělých rozšíří a podle mého názoru to bude mít důsledek i v mládeži, kde už v podstatě nebude volné ani to jedno místo na udržení pro kluby z nižších soutěží.“
