Zklamání. Slzy. Konec!

Jan Rybáček už během série prohlašoval, že se setkávají dva rovnocenné celky a nic na svém názoru nezměnil ani po sobotním večeru. „Opět se to potvrdilo. Dnes jsme sledovali na druhou ligu velmi pěkné utkání, v kterém rozhodovaly jednotlivé chyby. Oni jich udělali méně, a proto vyhráli.“ Na dotaz, zda byl Klášterec lepší v tom pravém slova smyslu, neodpoví hned. Na chvíli se zamyslí… „Postupují dál, tak asi ano.“

To Kašpar, vůdce nejnebezpečnějšího píseckého útoku, viděl za triumfem protihráčů hlavně (ne)přízeň paní Štěstěny. „Stačilo nám trošku štěstí k tomu, abychom dali o gól nebo dva víc. Všechny zápasy proti nim byly hrozně vyrovnané a skončily malým rozdílem,“ všiml si. Člen elitní formace Písku Martin Veselý ještě připomněl specifické podmínky v Klášterci, kterých dovedou místní patřičně využít. „Na nich bylo vidět, že si věřej na svém hřišti. Věděli co a jak na tom úzkém kluzišti a šli za tím. Nastřelovali a všechno cpali do brány. My jsme to první dva zápasy vůbec nevyužívali,“ litoval.

Jihočeši vstoupili do rozhodujícího klání odhodlaně, brzy však inkasovali. A aby toho nebylo málo, náskok domácích zanedlouho ještě poskočil. „Samozřejmě nás to moc nepovzbudilo, ale už to tak bylo, museli jsme jet dál. I kdybychom vedli jako první my, nečekalo by nás něco jednoduchého,“ byl si vědom Václav Kašpar. „Povzbudilo nás, že jsme rychle snížili na dva jedna. Věřili jsme, že do konce třetiny ještě vyrovnáme,“ vykládal. Vyrovnat se během šedesáti minut ani jednou nepovedlo. Přesto se Písečtí rvali o úspěch skutečně až do samého konce. I Michal Pinkas ke konci předvedl několik obdivuhodných zákroků, jimiž ve svých spoluhráčích udržel víru. „Pořád jsme všichni věřili, že to urveme a postoupíme dál. Bylo to opravdu o štěstí, abychom dali na tři tři nebo dva dva,“ opakoval střelec druhé branky IHC.

„Až do poslední minuty jsme šli s tím, že dáme góla. Šance na to byly. Možná jsme měli ještě víc střílet,“ zauvažoval Martin Veselý. Ovšem kotouče na Damaška létaly s pravidelnou intenzitou. Navíc ještě krátce po druhém zásahu Klášterce nastřelil Květoň povedenou ranou tyčku. „To mrzí,“ vzpomněl si na inkriminovaný moment Kašpar. „Bylo tam ale víc šancí, které kdybychom dali, tak ten zápas mohl vypadat jinak,“ dodal. Pokud by vývoj skutečně jinak vypadal, potěšilo by to jistě fanoušky žlutomodře oděného týmu, kterých do Klášterce dorazil plný autobus. „Bylo perfektní, že nás přijeli podpořit a zatleskali nám i na konci. Pomohli vytvořit výbornou atmosféru,“ poděkoval neúnavně povzbuzujícím příznivcům bek Veselý.

Definitivně zlomový okamžik přišel na začátku šedesáté minuty. To poslal Pražák puk do Pinkasem opuštěné brány a rázem bylo o postupujícím jasno. „Obrovské zklamání. Proběhlo mi hlavou, jestli jsem neudělal něco špatně, jestli jsem na led poslal ty správné hráče. Ale to je v takových situacích normální. Prostě jsem se tak rozhodl,“ vyprávěl Rybáček. „Zklamání a smutek. Člověk by si pak nejradši dal ještě jednu třetinu,“ poznamenal Veselý. „Kdyby byl rozhodující zápas na širokém hřišti, tak si myslím, že bychom je přehráli,“ polemizovala ještě písecká šestadvacítka. Na kdyby se ovšem nehraje. Hokejisté IHC tak vyjedou k soutěžnímu střetnutí zase až na podzim. „Nikdo nečekal, že nám sezóna skončí tak brzy. A asi si to nikdo ještě teď tak docela neuvědomuje,“ uzavřel smutné povídání Martin Veselý.