Zklamání z vyřazení ve mně pořád je

Proč sezona skončila již ve druhém kole play-off?
To je na dlouhé povídání, respektive to ovlivnilo hodně faktorů. Mně to samozřejmě hrozně mrzí z toho důvodu, že náš cíl byl postoupit nebo dostat se alespoň v play-off co nejdál. Nám se ale ten cíl nepodařilo splnit, takže já v současné době prožívám takové zklamání, pořád přemýšlím o té sezoně, proč se to stalo, kde byla chyba, co jsme udělali dobře, naopak co jsme udělali špatně, že se to nepodařilo. Třídím si poznatky a analyzuji si je, pořád o tom přemýšlím. Už jsme o tom samozřejmě mluvili i s výborem na společném hodnocení sezony. Sám si tuto otázku kladu, protože druhá fáze základní části, kdy jsme měli šňůru dvanácti výher v řadě, tak ta samozřejmě nějaké pozitivní vlivy na mužstvo měla a psychika byla po ní, myslím si, velmi dobrá. Mužstvo na tom bylo dobře i při přechodu přes Klatovy a očekával jsem, že nějaká vnitřní síla a energie v mužstvu je a může se postupovat dál. Najednou nám to ale prostě nesedlo, najednou se nám nedařilo. Psychika nám nevím proč poklesla… Jestli jsme netrefili nějaký biorytmus nebo nějaké jiné faktory... O některých vím, ale jak říkám, pořád si je analyzuji, pořád je hodnotím.

Jedním z těch faktorů jistě byla i marodka na konci sezony.
Já samozřejmě nechci vše shazovat nebo dávat vinu na marodku, samozřejmě vinu mají hráči, vinu mám já, vinu má celý kolektiv, to bez debat. Ale musím říct, že nás postihly zranění v nedobrý čas, protože my jsme rozhodující utkání odehráli ve třinácti lidech. Potom se nám tam zranil ještě další hráč, takže jsme to dohrávali ve dvanácti lidech a to prostě není dobře. Náš tým měl nějakou kvalitu a sílu, když jsme byli zdraví a kompletní, potom jsme dokázali hrát dobrý hokej. Samozřejmě také můžeme namítat, že Řisuty u nás hrály také v málo hráčích, ale prostě dokázaly si s tím poradit. Tady lidi mluví pořád o tom, kde jsou Řisuty, ale když se člověk podívá na jejich soupisku, tak uvidí, že jsou na ní velmi dobří hráči protřelí extraligou, kteří tu svoji zkušenost v té hře proti nám předvedli. My jsme si s tím nedokázali poradit a doplatili jsme na to. Soupeř nás prostě přehrál a byl lepší, musím to sportovně přiznat a říct, že Řisuty postoupily právem.

Co vašemu mužstvu v té sérii hlavně chybělo?
Nám chyběl, jak se v současné době říká, takový ten play-off hokej, s nasazením, se srdcem, s ochotou se obětovat pro mužstvo a dát do toho něco navíc, to nám tam chybělo. Samozřejmě nechci, aby to vyznělo tak, že to vyřazení schvaluju na hráče, to v žádném případě, je tam také moje vina. Je otázkou, jestli jsme se mohl zachovat jinak a mohl změnit systém nebo ne, co tam bylo špatně a dobře… Takže jak říkám, prožívám takové nedobré období, mám v sobě velké zklamání a pořád přemýšlím, co jsem mohl udělat lépe, aby to mužstvo šlo dál, protože všichni si to samozřejmě moc přáli a my jsme to nesplnili. Takže potřebuju víc času, abych si to ještě trošičku víc dál zanalyzoval a dostal se z toho, protože psychiku nemám teď moc dobrou.

Jaké další problémy jste museli během série s Řisuty řešit?
Musím říct, že nás trochu tlačila bota i z hlediska obránců, protože tuto sérii jsme hráli na naše dva nebo tři obránce. Měli jsme tady Ondru Předotu z Českých Budějovic a Aleše Jelínka z Havlíčkova Brodu, ty kdybychom neměli, tak jsme skutečně museli hrát vzadu na dva obránce. Situace v obráncích nebyla dobrá, pořád jsme měli hráče zraněné, ve druhé fázi, od prosince, jsme téměř měsíc a půl hráli na pět obránců, takže ti byli potom přetížení, a to mohla být jedna z dalších příčin, proč nám při play-off chyběla síla. Dva byli neustále na ledě, třeba tam to přetížení skutečně vzniklo a chyběla tam potom síla z hlediska obranné činnosti. Netvrdím samozřejmě, že obrannou činnost musí provádět jenom obránci, to je záležitostí celého mužstva, ale třeba to byl jeden z těch faktorů, který ten brzký konec sezony zapříčinil. S panem Horažďovským jsme se o tom bavili, že jsme potřebovali tu obrannou činnost ještě zkvalitnit a přivést sem opravdu dobré beky, protože se říká, že když to nejde odzadu, nejde to vůbec. Tu obranu bychom potřebovali určitě zkvalitnit.

Jak zní vaše hodnocení celé sezóny, jistě se nedá hodnotit jako zcela nespěšná?
I když tady s tím lidi asi souhlasit nebudou, tak bych řekl, že byla v základní části úspěšná, hlavně v závěru. Tam si myslím, že jsme hráli velmi dobře a ta šňůra dvanácti vítězství byla toho výsledkem. Potom přišlo první kolo play-off. Klatovy hrály velmi dobře, ale my jsme se přes ně dostali. Řekl bych, že tam ještě z naší strany spokojenost byla. Potom ale taková ta dlouhodobá forma najednou prostě hrozně spadla a přišla velká nespokojenost a kritika. Závěr se nepovedl, musíme si přiznat, že se to vůbec nepovedlo, a znovu říkám, kde byla chyba, část ve hráčích, část v nás trenérech. Musíme si to přiznat, musíme se z toho poučit a udělat všechno pro to, aby už se to neopakovalo. Ale víme všichni velmi dobře, že to je samozřejmě sport a může se stát cokoliv. Můžete hrát v sezoně výtečně a play-off se vám prostě nepovede.

Jak jste byli v sezoně spokojeni s prácí gólmanů?
Brankáře nechci kritizovat, jsme jim vděční za řadu utkání, která odchytali výtečně a mužstvo podrželi. Takže kladem pro mužstvo určitě byli, ale v play-off s Řisuty jsme potřebovali, aby to mužstvo podrželi trošičku víc. Nechci na ně schvalovat v žádném případě vinu, ale čekal jsme od nich víc, že mužstvo víc podrží, kdy udělá v obraně chybu. Znovu říkám, nechci dávat vinu na ně, jen jsme od nich prostě čekali větší podporu. Musím říct, že když tam byla nějaká kritická situace nebo hodně kritická, tak jsme ten gól většinou dostali. Ale to je zase jeden z faktorů, které já si tam jakoby představuji, ale určitě nechci, aby to vyznělo, že za všechno mohou gólmani, to v žádném případě.

Mohl byste zhodnotit i činnost vašich útočných řad?
Z hlediska útočníků jsme měli velký problém, hlavně teď s Řisuty, dát branku. My si umíme slibnou situaci vytvořit, my umíme soupeře přehrát, ale to finále v téhle činnosti nám chybělo. My ho neumíme, nebo spíše nám chybělo při tom více štěstí. My nedáme gól ani z vyložené šance a to byl problém, my jsme góly prostě nedávali. V té dvanáctizápasové šňůře výher byla psychika dobrá, měli jsme tam i štěstí, takže tam třeba to brankové vyjádření bylo lepší. Naopak když to mužstvo bylo trošku dole a psychika nebyla dobrá, tak jsme s koncovkou měli problémy. Když bych to měl říct celkově za celou sezonu, tak to, že jsme měli problémy se zakončením a dávali jsme málo gólů, nás provázelo celou sezonu.

Jaká je nyní tedy dohoda s vedením klubu, budete pokračovat u týmu dál?
Prožíval jsme velké zklamání a samozřejmě, dával jsem si otázku, jestli mám ještě tomu mužstvu co dát a budu pro něj ještě přínosem. Nějaké vnitřní přesvědčení, že bych u toho mužstva chtěl pracovat dál, ve mně bylo, na druhé misce vah stálo, jestli jsem tomu mužstvu ještě prospěšný, jestli má cenu ještě spolupracovat dál. Čekal jsem na schůzku s vedením, kde jsme řešili příčinu toho, proč to mužstvo nepostoupilo dál. Měli jsme tedy takové sezení z hlediska celé sezony. Tam mi výbor sdělil to, že mám jeho plnou důvěru a jestli u mužstva budu chtít pokračovat, tak že u něj můžu působit dál. Což jsem samozřejmě jakoby nečekal, nicméně mi to velmi potěšilo, že tam důvěra je. Já jsem tedy tu nabídku přijal a měl bych pracovat u týmu dál.

Kdy plánujete zahájit letní přípravu na nový ročník?
Přiznám se, že jsem o tom ještě nepřemýšlel, ještě jsem se nedíval do kalendáře. Určitě zahájení bude někdy na začátku května. Teď právě řešíme, jak to mužstvo bude vypadat, kdo řekne, že bude pokračovat dál a kdo ne. Až vyřešíme tuhle záležitost, tak potom samozřejmě budeme řešit začátek přípravy. Stoprocentně to ale bude, jak říkám, klasicky někdy na začátku května.

Plánujete pozvat do přípravy A-týmu také některé juniory?
Samozřejmě, některé do přípravy zařadíme. Chtěl bych, aby s námi byli v přípravě jak junioři, tak i v dorostu je řada opravdu talentovaných hráčů. I těm nabídneme, samozřejmě po domluvě s jejich trenérem, možnost zapojit se do týmu, aby s námi tu přípravu absolvovali. Potom už bude jen na nich, jestli už budou schopni mužský hokej hrát nebo ne, jestli se s ním sžijí nebo ne. Když ne, tak je třeba necháme s mužstvem dál, ale hráli by zápasy za svoji věkovou kategorii, do níž patří. Takže určitě některé juniory a dokonce také dorostence pozveme, tak aby přípravu s námi stoprocentně absolvovali. Už jsme o tom s Milanem Mazancem mluvili, i o některých konkrétních jménech. Je to myslím si na dobré cestě.

Která jména to jsou?
Konkrétní být zatím nechci, musím to nejdřív prohovořit s těma klukama, jen řeknu, že to budou dva až tři junioři a jeden až dva dorostenci. Konkrétní být teď ani nemůžu, protože ani nevím, jestli ti kluci tady vůbec zůstanou, nepůjdou někam do školy nebo jestli k tomu budou vůbec ochotni. Až se s nimi domluvíme, tak ty jména samozřejmě zveřejním.

Kteří hráči byli v sezoně takovými tahouny týmu, jenž vaše mužstvo táhli? Chcete některému z nich zvlášť poděkovat?
Já bych chtěl poděkovat všem. Opravdu děkuji všem, že jsme tu sezonu absolvovali tak, jak jsme ji absolvovali. Řada lidí zase říká, proč ty hráče chválím, když ta sezona nedopadla dobře, ale prostě to tak je, já jim prostě děkuji. Co se týče nějakých kritických pohledů na hráče, tak samozřejmě nějaké také jsou, ale celkově za tu sezonu jim musím poděkovat, i když se nepovedla. Vyzdvihovat nikoho z nich nechci, myslím si, že by to nebylo fér vůči ostatním, protože jsem ochotný říct, že ani jeden zápas nebyl z jejich strany vypuštěným, že by nebojovali nebo nechtěli hrát. Tak to cítím já, jestli to lidé tak necítí, je to jejich názor, který jim nezazlívám. Potom je ve sportu otázka, kdy se daří a kdy se nedaří, někdy může být mužstvo vynikající a stejně se nedaří, to ať už si každý přebere sám.

Jak sledujete snahu ve Strakonicích o návrat do druhé ligy?
Samozřejmě to sleduju a držím jim palce. Bohužel je otázkou, kdyby tu baráž vyhráli, jestli tu druhou ligu budou moci utáhnout finančně, protože Strakonice a tamní region je pro sport začarovaný, tam jsou veliké problémy sehnat peníze a někteří lidé tam pro sport nakloněni nejsou, především z hlediska chodu města. Samozřejmě musím zmínit tamější diváky, kteří ve Strakonicích jsou fantastičtí, to je nádhera. Kotel tam bubnuje a povzbuzuje celý zápas, na krajský přebor přijde tisíc lidí, město tím žije, nikdo se nebaví o ničem jiném, než že by chtěli mít svůj tým ve druhé lize… Samozřejmě jim to přeju, aby se nahoru dostali, ale je to strašně těžké tam ty peníze sehnat. Když se to nepodaří, tak budou muset hrát dál krajský přebor. Takže to sleduji, držím jim palce a musím říct, že publikum, které tam mají, jim prostě a bez debat závidím.

Na závěr…
Děkuji realizačnímu týmu, který to se mnou uplynulou sezonu táhnul, jak svému asistentovi, tak lidem kolem mužstva, masérům... Děkuji také Pavlovi Horažďovskému a členům výboru. Nejvíc jsem byl ve styku ale s ním, spolupráce s ním byla velmi dobrá, nemůžu si vůbec stěžovat. Samozřejmě že všechno nebylo růžové, byly problémy, které jsme museli řešit.