Zpátky domů jsem se už těšil!
„Měl jsem ve smlouvě podmínku, že když budu chtít, můžu se za měsíc vrátit zpátky. A nakonec jsem se rozhodl ji využít Už asi po čtrnácti dnech jsem si uvědomil, že nevím, co tam vlastně dělám, kam jsem to zase vyrazil. Původně jsem chtěl jít maximálně 200 kilometrů za hranice a přitom jsem se vydal do Finska. Tak nějak celé mi to došlo. Všude dobře, doma nejlíp.“
Co ale bylo hlavním důvodem, že jste se rozhodl vzdát to?
„Těch důvodů bylo víc. Sice se mi tam docela líbilo, ale nakonec převážily proti. Nejzákladnější bylo, že tam je strašně draho. A pak jazyková bariéra. Je tam nádherná příroda, měli jsme nádherný bydlení, zázemí, všechno… Bydleli jsme v malém městečku, asi dvacetitisícovém. Kousek od zimáku, ale na samotně v lese. Všechno by to bylo krásný tak na dovolenou. Na měsíc, na tři měsíce. Ale ne zůstat tam osm měsíců.“
Byl jste v týmu jediný cizinec, to také asi nebylo ideální, že?
„Právě proto mi to tam začlo být dlouhé. Když jste v cizí zemi, cizinci většinou drží pohromadě. Chodí spolu na pivo, schází se, přítelkyně se schází a tak dále. Ten život je takový veselejší. Tady jsem ale byl celý den s přítelkyní a se psem, večer jsem šel na trénink a pak zase domu. Každý den stejně, s nikým jiným jsme se nestýkali. Navíc ti Fini jsou takoví studenější, všechno jim tak trvá…“
To asi obzvlášť vás trápilo, viďte? Jak vás znám, potřebujete stále něco komentovat, povídat si…
„Přesně tak. I když tam většina kluků mluvila anglicky, a já anglicky taky docela umím, s nikým jsem si v šatně nemohl normálně pokecat. To mi trochu unikalo. Byly tréninky, kdy jsem třeba neřekl ani slovo. Kluci se o něčem bavili a mě bylo blbý se pořád někoho ptát, aby mi to překládal. Tak jsem byl zticha. (usmívá se) Chvíli se to dalo vydržet, ale po týdnu, čtrnácti dnech jsem se sám sebe ptal, co tam vůbec dělám. Kam jsem se to pustil.“
Ani možnost zahrát si nejvyšší SM-liigu za Ilves Tampere, s nímž Leki spolupracuje, vás nezlákala?
„To by stejně nevyšlo. Všechno končilo na tom, že měli tři cizince. Kluby si tam jednou džentlmenskou dohodu tři cizince na tým. A já nemohl konkurovat nějakým Rusákům, to jsou hráči někde úplně jinde, než jsem já.“
Nelitujete tedy nakonec měsíce ve Finsku?
„Ne. Maximálně jsem přišel o jiné nabídky. Ale to stejně byla nějaká Francie, všechno dál, než bych chtěl. Měl jsem tam hezky placenou dovolenou. Hezky jsem si zatrénoval, zahrál kvalitní přípravný utkání, takže to nakonec bylo dobrý.“ (usmívá se)
Přiznejte, vy stejně máte nejradši, když se můžete hrabat v motorkách na dvoře doma v Písku, pomáhat tátovi s obchodem a na stavbě a večer si zatrénovat…
„Tááák. A zajít si na pivko.“ (usmívá se)
Co první liga, ta už vás neláká?
„Tam už se mi ani moc nechtělo. A i kdyby chtělo, ty zajímavější nabídky nebyly. Snad jen od Havířova, ale to mi uteklo kvůli penězům za přestup. Byly nějaké tahanice, tak to padlo. A ty v uvozovkách chudší kluby, to už bylo takové nezajímavé. Jak ze stránky hokejové, tak finanční. Prostě jsem se rozhodl, že můžu být doma. Že to bude nejlepší zůstat v Písku. Bál jsem se akorát toho, jestli se Písek dohodne s Brodem. Ale i to nakonec dopadlo dobře.“
V Brodě už vás to poslední rok nebavilo, že?
„Nooo… neměl jsem moc důvěru od trenéra. Hrál jsem maximálně oslabení, přesilovky téměř vůbec. Kvůli tomu jsem tam nezůstal. Vždyť já hokej hraju hlavně pro zábavu. Samozřejmě, taky, abych si něco vydělal, ale hlavně mě to musí bavit. A to se mi v Brodě poslední rok až tak nedařilo. Tak jsem se rozhodl jít někam, kde skloubím ty dvě věci. Trochu si přivydělám a pobavím se tím.“
Ještě mě napadá, co se vrátit do první ligy v dresu Písku?
„Víte co, já myslím, že máme na to, abychom druhou ligu vyhráli! Fakt. Podle mě máme na to přejít přes play off a vyhrát. Doufám v to.“
Ve Finsku jste si stihl zahrát zápas za tým nejvyšší soutěže Ilves Tampere, loni v létě jste odehrál pohárové utkání za Slavii. A najednou budete hrát jen druhou ligu. Nemrzí vás to?
„Ale já jsem se na to těšil. Už minulý i předminulý rok jsem se chtěl na play off do Písku dostat. Brod to ale zamítl. Nevím, z jakého důvodu. Pavel Horažďovský se mě sem vždycky snažil získat, ale nevyšlo to. Furt jsem o tom tak nějak přemýšlel. Samozřejmě jsem si říkal, že mám dost času na návrat, ale převážilo, že si zase můžu zahrát s chutí. A to je hlavní. Proto já hokej hraju. Navíc mi tu vedení vytvořilo docela slušné podmínky, takže jsem se definitivně rozhodl.“
Dovezl jste z Finska domů alespoň pořádné zásoby vodky?
„Jasně. (usmívá se) A tátovi jsem přivezl lékořicovou koskenkorvu.“
Do kabiny nic?
„Ne ne, tady přece nemůžu kazit morálku alkoholem. Jsou tu samí slušní kluci. (usmívá se) Pili to Kořánek, Mikeska a Květoň, ale ti už odešli.“ (rozesměje se)
Ještě povězte, co na návrat říkal váš velký kamarád Radek Hovora?
„Hovi? Nóóó, já už si ani nějak nevzpomínám…. (uculuje se) Asi abych… Néééé, to nemůžu říct.“ (začne se chechtat)
Fakt ne?
(dál se směje) „Nééé. To fakt nejde. A já si opravdu ani nevzpomínám. My jsme o tom bavili před nějakou dobou u piva a už přesně nevím, co mi na to řekl. Je pravda, že už jsme tenkrát měli trochu upito.“ (stále se směje)
Radkovi bylo v minulé sezoně líto, že když se vrátil do Písku, vy jste tu nebyl. Věděl jste to?
„Jo jo jo. Teď říkali s Karlem Mošovským, že mají beka na přesilovku. (usmívá se) Tak nevím, uvidíme. Nějak se to skloubí.“
Překopal jste kabinu, abyste vedle Radka seděl?
„Ne ne, sedíme naproti sobě. Myslím že nás bude stejně dost slyšet…“ (usmívá se)
