Archiv
Pinkas? Květoň? Či Řehoř? Toť otázka. Nejlepší byl ale tentokrát Procházka!
Pinkas udržel čisté konto, Květoň s Kubešem zase řádili, Řehoř má stále výbornou formu, králem zápasu však byl tentokrát obránce Pavel Procházka. Bek, kterému nikdy nechybí odvaha vyrazit do přečíslení. V zápase se mu to vyplatilo, dojel puk, po kterém marně brankář Matoušek házel hokejku, a poté oslabeného gólmana nachytal - mazácky právě na bez hole nekryté místo – mezi nohy. Paráda. Nebo jak rybičkou napravil chybu svého kolegy. Zkrátka nejlepší hráč zápasu..
David Všetečka zřejmě v Třinci končí, teď trénuje doma v Písku
Ne zrovna obvyklé číslo 94 vyvezl z Písku až na ostře sledovaná extraligová kluziště. V dresu Třince tři sezóny ztěžoval život útočníkům soupeřů, ale jakmile se na střídačku místo Jana Neliby postavil Jiří Juřík, hrál stále menší a menší úlohu v mužstvu. Dopadlo to tak, že se jedná o jeho odchodu. Řeč je o šestadvacetiletém Davidu Všetečkovi, bojovníkovi, který svému okolí dokázal, že když někdo jde pevně za svým cílem a obětuje mu všechno, a někdy i víc, dá se na něj dosáhnout. V současné době se ‘Všéťa‘ připravuje na ledě, který ho uvedl do profesionálního hokeje a doufá, že se brzy vrátí do soutěže, kterou si tak usilovně vybojoval.
Nejlepší byl Pína!
Nejlepším hráčem domácího týmu volíme téměř jednoznačně brankáře Michala Pinkase. Proti jednomu z nejsilnějších soupeřů předvedl výkon, na němž mohli ostatní spoluhráči v poli stavět. Protože zatímco jim svazovala ruce nervozita a docela často pouštěli protihráče do zakončení, pohodář v brance si na vše s klidem počíhal. Zastavil i dva samostatné nájezdy. Po tom druhém sice dostal gól, ale vinu na něm nenese žádnou, jelikož prvotní pokus Šestáka vystihl a dojíždějícího Jakubce už prostě bránící hráči museli pokrýt. Pínovi minimálně dvakrát pomohla branková konstrukce, ale podle staré pravdy – štěstí přeje připraveným. A to písecký brankář rozhodně byl!
Koukám, že v Písku to teď šlape!
Z hráče juniorky se stal přes jednu sezónu tahoun Áčka. Petr Kica, v loňské sezóně překonal všechny předpoklady odborníků a to, jak vlétl na zkušené prvoligové soupeře, bylo nevídané. Důrazný mladík se stal jedním z mála světlých bodů sezóny 2004/2005. O to větší bylo zklamání, když Petr odešel. Hráč z Vimperka kývl na nabídku Jindřicha Setikovského a odešel hrát extraligu juniorů do Plzně. Na Písek se ale jen tak nezapomíná: „To si pište, že jsem rád, že jsem zpátky,“ usmívá se Petr Kica.
V Benátkách parádně, doma stále nic moc...
Derby bývají ošidná. První takový zápas, který Písek ve druhé lize odehrál, však dopadl podle očekávání. Domácí hosty ze Strakonic porazili jasně 4:1. Bylo to vůbec první písecké vítězství na domácím kluzišti v této sezóně. Že by se ale po zápase na píseckém zimáku příliš slavilo, to se říci nedá. Výkon nebyl takový, jaký by si většina diváků představovala. Nejistota při rozehrávce, nedůraz před bránou, málo pohybu... Oslabené Strakonice, poslední tým tabulky, tak odehrály s jedním z favoritů II. ligy celkem vyrovnanou partii. Proč se doma týmu tolik nedaří, trenére Karle Slabý?
Nabídka z áčka se neodmítá
Takhle vysvětluje Václav Samek, proč před sezónou vyměnil písecký dres za strakonický. Je sice odchovancem týmu z města proslaveného dudáky, avšak od páté třídy hájil barvy IHC Písek. Výrazně se, mimo jiné, podílel na předloňském triumfu dorostenců v lize, vloni patřil do základní sestavy juniorů. Během letní přípravy na právě probíhající ročník, jej ale zlákal zpátky do rodného prostředí Milan Rambous, který jej už mimochodem trénoval i v píseckých žácích před několika lety. Hbitý útočník nejprve nastoupil proti bývalému klubu už v přípravě, 8. října potom vyjel na led píseckého zimního stadionu coby člen první formace hostů. A v poslední třetině se stal jediným Strakoňákem, který dokázal překonat Michala Pinkase. Zde si můžete prohlédnout Samkovy statistiky.
Juniorům kryje záda brankář z Plzně
Junioři mají od konce července novou posilu. Kolem gólmanského postu panovaly během letní přípravy menší nejistoty, protože jediným zástupcem brankářského řemesla v sestavě byl Tomáš Vojta. Nakonec si trenéři Rybáček s Malým přivedli známou tvář z Milevska, Marka Čunáta, který v Písku již chytával, a plzeňského mladíka Matěje Lukeše. Ten v úterý poprvé nastoupil v modrožlutém dresu do přípravného utkání s PZ Kladno. Mezi tyźe se postavil ve 31. minutě za nepříznivého stavu 2:1, předvedl se několika jistými zákroky a inkasoval dva góly.
Do druhé ligy brzy vlétne písecký tryskáč
Sedmnáctiletého Miroslava Holce zdobí zrychlení a dynamika formule 1, střelecká přesnost sniperské pušky, technika a předvídavost kouzelníka, zarputilost a bojovnost buldoka a oproti svým soupeřům podobná výdrž, jakou nám předvádí růžový zajíček s baterií na zádech v televizní reklamě. Můžete si být jistí, že v každém zápase udělá něco, čím vyvede protihráče z míry, a téměř v každém případě to zakonči gólovou příležitostí pro sebe nebo své kolegy na ledě. A pokud dostane prostor sám, brankáři nemívají moc šancí. Nic z toho není nadsázka, protože řečeno jednoduše, tenhle hokejista nemá viditelnou slabinu. Ovšem vyjmenované přednosti zatím platí jen mezi juniory. Od příští sezóny dostane ‘Kolec‘ spolu s Nikolou Gajovským, Teodorem Margetou, Michalem Procházkou a Danielem Jungbauerem šanci v čerstvě druholigovém kádru IHC Písek. Jak si povede, je jen na něm. Už zřejmě nebude sázet sedmdesát branek za sezónu, jak s oblibou činil v žákovských kategoriích, ovšem se svou přizpůsobivostí jakémukoliv hernímu stylu má velikou šanci výrazně se prosadit i zde…
Junioři mají nového trenéra!
Nepříliš populárnímu píseckému vedení se protentokrát podařil perfektní tah. Poté, co skončil Jiří Houdek, přivedl si Bedřich Malý na střídačku juniorů jako hlavního trenéra úspěšného kouče ze Strakonic Jana Rybáčka. Je jasné, že je nadnesené hodnotit někoho po prvním týdnu bez jakéhokoliv kontaktu mužstva s ledem, přesto se nová tvář na zdejším zimním stadionu setkává s příznivými ohlasy. Od prvního okamžiku dává bývalý aktivní hráč najevo, že ví přesně, co dělá, jím připravované tréninky jsou cíleně zaměřené a v neposlední řadě je vidět, že povolání učitele a trenérská licence A udělají své ve vystupování a projevu člověka. Sečteno, podtrženo, Jan Rybáček může s píseckými mladíky dokázat hodně. Také proto se netají názorem, že kdyby vše pokračovalo tak jako doposud, zůstal by zde i delší dobu. Podle toho, jak se uvedl, by si to všichni určitě přáli.
Některé věci beru na sebe
Mistrovství světa do 18 let si nenechal ujít. Seděl na prázdné tribuně plzeňského stadionu a pozoroval trénink Švýcarska. Měl tužku, papír na poznámky a dobrou náladu, vtipkoval s ledaři. Trenér, který zažil v uplynulé sezóně své největší hokejové zklamání. Jindřich Setikovský. Muž, který měl zachránit Písek v první lize, neuspěl. Přesto není označován za hlavního viníka, v letošní sezóně se v Písku sešlo tolik nepříznivých vlivů, že odvrátit pád bylo velmi těžké. Nepovedlo se, Setikovský přesto nesvádí vinu na jiné: „Třeba hráči, které jsem přivedl, zklamali snad nejvíce. Vybral jsem je prostě špatně,“ ohlíží se dnes již alespoň na první pohled smířený trenér.
Písecké dozvuky první ligy…
Jen největší optimisté věřili před zápasem s Vajgarem v záchranu. Zápas však dopadl jak dopadl a optimisté až tak někdy dnes odpoledne opatrně vylézají z děr, v kterých se skrývali před výsměchem ostatních. Písek propadl jako prosýpacími hodinami, a nezbývá jen doufat, že zas nadejde čas, kdy někdo přijde a přesýpací hodiny otočí. Zápas s Vajgarem poslal Písek do druhé ligy, přinášíme bezprostřední pocity několika aktérů - Miroslava Šperla, Romana Špilera a kapitána vítězů Jaroslava Kocara.
Už to nezáleží jenom na nás…
Jde ještě zachránit zpackanou sezónu? Fanoušci už moc nevěří. Na zápas s Opavou jich přišlo třikrát míň než proti Brodu a Vajgaru. Předtím mohli vidět dvě prohry, teď paradoxně Písek vyhrál. Ale moc se neradoval. Když v zápase s Vajgarem vstřelil Polák vedoucí gól, přejel radostí celé hřiště a jako s prvním se obejmul s brankářem Svobodou. Nyní jen zvednutá ruka, poplácání, spíše úšklebek než úsměv. I mnozí diváci se ironicky posmívali, teď jim to střílí, když už o nic nejde… Písek vyhrál, jestli mu teď něco nechybí, tak pokora, respekt k soupeři a hlavně vnitřní sžírající odhodlání, ještě to všechno, všecičko zachránit. „My už nemáme co ztratit,“ ví bojovník Jirka Jelen.
Co bude dál? Nevím, nikdo neví...
Opava se loučí. Po několika tučných letech na hokejovém výsluní přišla krize, která už určitě vyústí pádem do druhé ligy. A nemusí zůstat jen u toho. Na otázku, co bude s opavským hokejem dál, krčil každý Slezan na píseckém zimním stadionu rameny. Písek byl tradiční soupeř, vzájemné zápasy nepobraly obvykle moc krásy ani gólů, nicméně vždy byly velmi vypjaté a bojovné. Minimálně na jednu sezónu se oba soupeři teď rozejdou, zápas byl rozlučkou, atmosféra před hrstkou diváků byla mrazivá. Zkrátka střetnutí dvou týmů, zaskočených silou soupeřů z druhé ligy. Písek vyhrál, ani on však příliš nejásal. Jako by s Opavou soucítil, vždyť kdo ví, nečeká-li ho podobný osud.
Vyhrajem a dokážem všem, že na to máme!
Mnoho hráčů se letos vystřídalo v Písku. Nové posily většinou brzy ztratily lesk novosti a brzy okaraly a poslaly se o zimák dál. Petr Chvojka zůstal. A svými výkony dokazuje, že oprávněně. V zápase proti Hradci zaujal hlavně precizním bráněním při oslabení, nebál se ale i rozehrávky a důrazného napadání hluboko za červenou čárou. Přesto ale i on jednou zaváhal, to když spolu s Lupačem nechal na začátku zápasu ujet při vlastní přesilovce Špergera. „Doufám, že se probudí naši střelci,“ posílá do kabiny vzkaz mladý obránce.
Hokejový svět bratří Procházků
Jeden je znám jako klidný sympaťák, druhého zase provází pověst neohroženého bojovníka. Rodilí Písečáci Filip a Michal (na obr.) Procházkové totiž už nějakou tu sezónu patří k hokejovému dění města na Otavě. Oba hrají spolehlivě na pozici obránce, možná jsou to vůbec nejlepší beci zdejších juniorů. Starší Filip často úspěšně podpoří útok, Michal se zase nebojí sem tam ručně vyřešit nějaký ten konflikt na ledové ploše. Ani jeden z nich neuhne před fyzickou hrou a sledovat jejich styl bruslení je prostě nádhera. I když je od sebe dělí jen jediný rok, spolu si v jednom týmu zahráli až letos. A moc si to pochvalují…
