Archiv
Útočníci propadli, potěšil jen Jelínek
Těžko nějak popisovat výkon píseckého týmu v zápase proti Olomouci. Byl prostě špatný. Olomouc se stala letos pro Písek noční můrou, vyprávět by mohli všichni tři trenéři, kteří letos Písek vedli – Mazanec, poté Baďouček a nakonec i Setikovský. Dohromady čtyřikrát prohráli. Současný kouč byl hrou svého týmu už po několikáté velmi zklamán. Většinou kritizoval obránce, tentokrát však nepotěšili útočníci. „Nepředvedli vůbec nic, byl to výkon bez krve, chuti, nasazení..,“ šeptal po zápase trenér Setikovský.
Takovou nabídku jsem už nikdy nemusel dostat...
Jedna z ikon současného píseckého hokeje odchází. Tomáš Nouza vyslyšel nabídku Mladé Boleslavi a za Mainera, jednoho útočníka (jeho jméno stále není definitivní) a odstupné, odchází ze svého hokejového rodiště. Tomáš Nouza byl vždycky výjimečný hokejový talent, těžko ale mohl někdo přehlédnout jeho raketové zlepšení v současné sezóně. Patřil k nejlepším hráčům celé první ligy, upozornil na sebe i v zápase extraligy za Jihlavu, za kterou spolu se Zikou v rámci spolupráce obou klubů jednou nastoupil. Není proto divu, že vábil mocné a bohaté. Ti ho nakonec získali, přesto Tomáš Nouza ví: „Písek je pro mě vždycky číslo jedna!“
Písek do prvníl ligy patří
Muž dvou tváří. Tak se představil na píseckém zimním stadionu trenér Kadaně Alois Chlustina. Tvář cholerického trenéra při zápase, tvář gentlemana po něm. Jeho tým prohrál, play-off se vzdálila, Kadaň hrála v křeči. A tak Chlustina v píseckých VIP prostorách popíjel červené víno a přemýšlel, zda je play-off už jen pouhou nedostupnou vidinou, nebo stále ještě reálnou možností. A tak tedy? Je ještě šance na play-off? „Dneska se rozplynula tak na devadesát procent. Ale deset procent tam ještě je..,“ řekne trenér Chlustina a polkne tentokrát nahořklé červené víno.
V Písku se zbrojí na baráž
Přinášíme pár ohlasů z píseckého zákulisí, v němž to v současné době bzučí jako z úlu. Dělá se totiž všechno proto, aby se na píseckou střídačku posadilo co nejvíce kvalitních hráčů, aby se reálně hrozící baráž zvládla v klidu a s přehledem. A tak jako včeličky oblétávají písečtí činitelé kluby, které by byly ochotny pustit některého ze svých svěřenců do Písku. Jak to tedy zatím s posilami vypadá? A roste před blížící se očekávanou baráží nervozita? A co případní soupeři? Odpovídají Bedřich Malý, Jindřich Setikovský a trenér Kadaně Alois Chlustina.
Baráži se už asi nevyhnem...
Výhra Českých Budějovic nad posledním Pískem se očekávala. Že by ovšem měl zápas až tak jednoznačný scénář, jaký nakonec měl, to předpokládal málokdo. Šance na dobrý výsledek se píseckým hokejistům rozplynuly hned během úvodní třetiny. „V Budějovicích poslední dobou prohrál každý hodně výrazným rozdílem - navíc my, poslední tým tabulky,“ krčil rameny útočník Jiří Lála.
Derby má znovu stejného vítěze
Také poslední jihočeské derby v letošním ročníku první ligy dopadlo lépe pro mužstvo z krajského města. Od začátku zápasu se utkání pro hostující Písek nevyvíjelo vůbec dobře, hned během první třetiny ztratili hosté jakékoli vyhlídky na přijatelný výsledek. Po čtvrtém gólu ve Svobodově síti nastoupil do branky Písku mladý Filip Kubiš, který ve zbývajícím průběhu kapituloval ještě pětkrát. Budějovickou smršť táhl především Prospalův útok, sám centr docílil čtyř branek. Přestože i Písečtí mohli několikrát skórovat, vyšli naprázdno, a naopak ukázali, že problémy s defenzívou ještě nejsou uspokojivě vyřešeny.
Takové nasazení jsem v první lize nečekal!
Tak tahle posila má zvuk! Jaroslav Kracík není žádný vysloužilec, žádný dávný zapadlý talent, žádný vylekaný junior. Jaroslav Kracík je hráč extraligové úrovně, hráč, kterého připravilo o stálé místo v nabité plzeňské sestavě pouze zranění. Jaroslav Kracík reprezentoval Českou Republiku v reprezentaci do 20 let. Trenér Setikovský věděl co dělá, když sem útočníka bral, nešel do rizika. Kracíka zná jak z Plzně, tak především právě z Ústí, kde Kracík též loni krátce působil.
Před zápasem jsem věřil i v bod
Tradičně se s námi po zápase s Ústím podělil o své dojmy trenér Jindřich Setikovský. Ještě nedávno trenér našeho sobotního soupeře nebyl úplně spokojen, vždyť se prohrálo, přesto již napohled zlepšený výkon jeho týmu dával tušit, že výtky na své svěřence tentokrát nebudou nikterak radikální. „Bod nám utekl kvůli tomu, že jsme neproměnili vyložené šance,“ říkal a myslel tím hlavně na Lálu, který nedal v poslední třetině do prázdné branky. Řeč už ale přišla i na baráž.
Písecká cesta pouští pokračuje
Ani zápas s předposlední Třebíčí nevylepšil Píseckým náladu. Výsledek 5:2 již sice není tak drastický, přesto je to již sedmý zápas za sebou v němž Písek plně nebodoval. A protože ostatním mužstvům z konce tabulky se víceméně v tomto kole dařilo, je baráž zase o krok blíž. V Třebíči se hrál dlouho vyrovnaný zápas, na gól aktivního Vrbaty odpověděl ještě v první třetině Šimek. Hrubě nepovedená druhá polovina druhé třetiny však srazila Písek do kolen, z kterých ho nezvedl ani gól Ziky. Na posledním místě tak ztrácíme již sedm bodů na Třebíč a jedenáct bodů na nebarážovou Opavu.
Na boj o záchranu jsem připraven
Podivně se musí cítit Jaroslav Polák. Přišel do týmu, proti kterému vždy hrál nerad, protože zápasy s ním bolely, byly plné napětí a mnohdy se prohrály. Přišel do Písku. Ovšem tým, který zde našel, ho asi překvapil. Ve dvou zápasech, v kterých nastoupil, se zhroutil hned v první třetině a odešel pokaždé s osmibrankovým přídělem. „Tak to sem nečekal…,“ ulevil si Jaroslav Polák po domácím nevydařeném zápase s Kometou.
Hráči při zápase hrají jako po obrně
Písek je v krizi. Skóre za poslední dva zápasy je hrozivé – 1:16. Mladý tým jen těžko snáší zvyšující se nervozitu kolem bojů o baráž. Domácí zápas s Brnem nechal klidným jen málokoho, Písek hrál příšerně. „Klesli jsme na dno. To, co ti hráči předvádí, je ostuda. Chci se fanouškům omluvit,“ říkal po zápase trenér Setikovský, který asi až nyní plně pochopil, jaký je před ním obtížný úkol. „Teď už můžeme být jenom lepší a my budeme..,“ říkal však odhodlán a slovům zkušeného trenéra nelze nevěřit.
Juniorka si zajistila umístění v osmičce
Rokycany, které se v době zápasu pohybovaly v tabulce kolem dvanáctého místa, vůbec nevypadaly jako bezbranný soupeř. Ba naopak. Navíc zavítaly na písecký led v dresech po plzeňském Áčku , takže se po hrací ploše proháněli i Duda s Krátoškou nebo Andrašovským (samozřejmě pouze podle jmenovek). Ani těchto válečných barev se ale domácí nezalekli a celkem jednoznačně si dokráčeli pro vítězství. Gólový účet neotevřel nikdo jiný než Petr Kica, na jehož zásah ještě stačil soupeř odpovědět. Pak se poprvé v utkání trefil mladý útočník Samek, ovšem opět byl zanedlouho stav nerozhodný. Až následná branka Jungbauera byla vítězná. Uklidňující čtvrtý gól zaznamenal ve třetí části již zmiňovaný Václav Samek. Brankoviště znovu perfektním výkonem opanoval Roman Kousal a také díky jeho zásahům budou nakonec junioři hrát zbytek soutěže mezi soupeři z horní poloviny tabulky, protože skončili mezi pátým a sedmým místem (záleží na zbývajících utkáních ostatních družstev).
Je to jednoduché: dokud budou chyby, nebudou body
První starostí trenéra Setikovského po příchodu do Písku bylo najít nějakou vhodnou posilu do obrany. Chtěl beka, který umí rozehrát, je dostatečně důrazný a zároveň nedělá chyby. Přišel Petr Chvojka. To, zda dokáže naplnit vysněné trenérovy vize ještě jisté není, jisté však je, že Chvojka do sestavy Písku zapadl a nejčastěji spolu s Malinským často kazí souhru soupeřovým útočníkům. Jen ty výsledky zatím ne a ne se dostavit. "...jistého není ještě nic....," ví to hlavní Chvojka, který však po nešťastném zápase s Havířovem hledal slova jen těžko.
Hrozná koncovka!Na tutovky to bylo 50:50!
Domácí premiéra nevyšla. Tým, který jako by před Vánoci již zvedal hlavu k tradičnímu a očekávanému novoročnímu honu za zdánlivě již ztraceným play-off, narazil. Hradečtí i v oslabené sestavě dokázali semknutým výkonem porazit domácí, a proto jejich společná večeře v jedné z píseckých restaurací byla veselá. To Jindřichu Setikovskému do smíchu nebylo. Silnými slovy nešetřil, výkonem hráčů byl zklamán. „Koncovku trénujeme celé Vánoce a teď tohle – jeden gól doma. S tím se vyhrát prostě nedá!“ láteřil na tiskovce po zápase.
Stále ještě máme čas se ze spodku vylízat!
Ve stopách svého staršího bratra Oldřicha jde Petr Svoboda. Nejenže je taktéž hokejovým brankářem, ale teď už také oblékl barvy Písku. A podle jeho vůbec prvního zápasu soudě, Petru Svobodovi to v píseckém dresu nejenom sluší, ale hlavně se mu v něm dobře chytá. Proti Hradci musely jít jeho bílé betony kolikrát do rozkleku, aby zabránily častým střeleckým pokusům soupeře. Petr Svoboda byl však za každou střelu rád, chytání ho moc baví. „Přestup do Písku jsem uvítal,“ říká bezprostředně po své premiéře za Jihočechy.
