Tomáš Burkoň: Jsme dole!
„Zase jsme prohráli o gól, zase jsme dostali gól v závěru a zase se to nepovedlo.“ (krčí rameny)
Před nedávnem se zdálo, že už nabíráte dech, ale opět se vám nedaří. V čem to je?
„My máme šance, ale neproměňujeme je. Třikrát jedeme sami na bránu a nic nedáme. Bránit celý zápas jedna jedna je na nic, to nejde. Snažili jsme se hrát dopředu, ale dostali jsme na dva jedna….“
Měla na váš výkon proti Žďáru vliv velká marodka?
„To si nemyslím. Podle mě jsme na ně měli, byli jsme lepší, ale… Nejde to.“
Zase o tolik lepší jste tedy podle mého názoru nebyli. Dost velká část zápasu byla celkem nezáživná…
„To jo, no. Ale měli jsme tam nějaké přesilovky… Je pravda, že ty jsme nedali a ani jsme skoro nevystřelili na bránu.“
Ve třetí třetině jste horko těžko vyrovnali na dva dva, jenže hned nato vám soupeři dvakrát ujeli a podruhé z toho byla vedoucí trefa. To by se nemělo stávat, ne?
„Jasně. My jsme to chtěli hned otočit a to jsme neměli. Spíše to možná chtělo uhrát. Ne přímo bránit, ale uklidnit to a hrát klidně na remízu. Když se nedají góly, tak to ani jinak nejde.“
Jak to, že nedokážete přehrát tým ze spodku tabulky?
„Ono, spodek tabulky… Před zápasem měli o dva body méně než my. My jsme na tom spodku taky. Nemůžu si pomoct, my prostě nedáváme góly, to je ten problém. Třeba i dostaneme čtyři, ale je to vždycky na konci, kdy se to snažíme zvrátit a dopředu lítají i obránci.“
Vaše branky, když už přicházejí, tak víceméně náhodou, není v tom vidět žádný systém.
„Přesně tak, není to nic secvičeného. Nepovede se nám tam třeba ani nic dorazit, kdežto například v Benátkách jsme snad všechny góly dostali po dorážkách.“
Lukáše Hauera viditelně hodně mrzela situace, po které padla čtvrtá branka. Vy se na něho ale určitě zlobit nebudete…
„Ne ne ne… (kroutí hlavou) Co zmůže? Tak zakopl, no. To se zkrátka stane. Já na tréninku zakopnu stokrát.“
Vám osobně se v posledních zápasech začalo bodově dařit. Těší vás alespoň tohle?
„Není proč. V Benátkách to byla náhoda a dneska už to nic neřešilo, takže ani nemám důvod.“
Ptám se pokaždé a bude tomu tak i teď – kdy už se to konečně zlomí a vy začnete hrát to, co se od vás očekává?
„My hrajeme neustále, ale ono to prostě nejde, jsme dole. Teď už nejsme ani v osmičce a nevíme, jak to bude vypadat dál. Teď je nás málo a třeba se to zlepší, až se všichni uzdraví. Kdo ví…“
