Za stavu dva nula jsme polevili, říká Ondřej Mikeska
Skutečně. Zbytečné nedovolené zákroky hostujících hráčů v sedmačtyřicáté minutě darovaly Píseckým dvojnásobnou přesilovku, kterou využil právě vůdce druhého útoku. „Byl to domluvený signál, kdy puk šel dolů na Říhu (Řehoře), který hned hledal na druhé straně Kytku (Květoně) přihrávkou do prázdné brány. Vystihl to gólman, od něhož se puk odrazil ke mně a já to bekhendem dával do prázdné brány,“ popsal sám střelec trefu, která se v konečném součtu ukázala jako rozhodující. Jenže nic nemuselo být tak hektické, kdyby domácí proměnili více nadějných příležitostí, které si dovedli vytvořit. „Je úvod sezóny, který bývá vždycky hodně nervózní. Z toho vyplývají nevyužité šance,“ omlouvá pětatřicetiletý harcovník pálení možností v podání sebe i svých spoluhráčů. A nastiňuje, že proti Táboru už to bude zase o něco lepší: „Do příštího zápasu půjdeme, zaplať pánbůh, s třemi body a s trošku klidnější hlavou. Budeme doufat, že výpadek, jaký jsme měli dneska ve druhé třetině, se už nebude opakovat.“
Růžička byl připravený
 |
Strakoničtí si věřili alespoň na bod
Za hostující tým se hodnocení ujal mladý útočník Václav Samek, který svým dravým pohybem nadělal obraně IHC dost vrásek. „První třetinu jsme hráli zaraženě. Byl to přece jen první zápas, navíc proti Písku, což je favorit celé soutěže. Zatlačili nás hned zezačátku do našeho pásma, z čehož jsme se nemohli vymanit,“ shrnuje vývoj úvodu zápasu. Jenže po pauze se Strakonice osmělily… „V šatně jsme si něco řekli, povzbudili jsme se a trenér nám sdělil, jak si představuje, abychom hráli. Druhá třetina pak ukázala, co v nás je a co chceme celou sezonu předvádět.“ |
Svým nadšeným výkonem pak bíločerní nutili písecké mužstvo ke školáckým chybám a vyrovnali. Avšak stav 2:2, trvající ještě na začátku poslední části, neudrželi. „Skolilo nás oslabení pět na tři po dvou zbytečných vyloučeních. Dostali jsme gól na tři dva a pak už jsme museli vysunout hru, protože jsme chtěli opět srovnat. Bohužel nám pak Písečtí ujeli a dali na čtyři dva,“ říká smutně strakonická čtyřiadvacítka. Sám Václav Samek mohl být prvním z hostujících hráčů, zapsaných v kolonce střelců. Během první třetiny se po jeho chytrém nahození nebezpečně motal kotouč pod Kubišovými betony a poskakoval si na brankové čáře. „Dojížděl jsem nahozený puk, nikdo se mi nenabízel a já jsem viděl gólmana, že tam má hokejku. Tak jsem to zkusil zpoza brány. Ještě pak dorážel Roman Šulčík, ale bohužel se to nepovedlo. Dali bychom na dva jedna a možná by zápas pro nás vypadal lépe, kdybychom šli za takového stavu do druhé třetiny,“ litoval Samek, jehož tým nakonec prohospodařil sebemenší možný bodový zisk… „Vždycky chceme výhru a tady jsme chtěli uhrát alespoň bod. Na ten jsme si věřili.“ A na co si věří Strakoničtí v letošním druholigovém ročníku? „Naše priorita je dostat se do play-off. Myslím, že letos na to i máme tým a věřím, že se nám to povede,“ říká odhodlaně hráč, který zná písecké prostředí více než dobře. Působil zde od žáčků až po juniorský tým. Dnešní utkání pro něho ale zase tak převratné nebylo, vzhledem k tomu, že si hostující střídačku vyzkoušel už v předchozí sezoně: „Už jsem nebyl tak nervózní jako loni,“ hlásá a je pravda, že jeho výkon neměl s nervozitou nic společného. Spíše už je z něho nadprůměrný druholigový hokejista… „Cítím, že už nejsem úplný nováček, že už jsem se loni trochu vyhrál,“ je si devatenáctiletý Samek vědom nabytých zkušeností.
