Budíček! Táborská noční můra je u konce, houževnatý Písek slaví skalp kohoutů
Písečtí sice byli aktivní již od samého začátku sobotního klání, během něhož se tlačili do střel a hýřili neotřelými nápady, nutno však podotknout, že práci jim výrazně usnadňovaly hned tři slepené tresty hostů, které jejich stupňující se tlak pochopitelně náležitě podporovaly. Táborští strávili v oslabení takřka polovinu periody, což se jim nakonec krutě vymstilo. Vyloučení bylo důležitou okolností již při inkasování jejich první branky, a to i přesto, že jí hráči IHC docílili při ohlášené hře pět na pět. Kamenem úrazu se totiž stala dezorientace hostující bránící pětice, která se nestačila plně zžít s návratem provinivšího se spoluhráče, čehož skoro až škodolibě využil v osmé minutě mladičký písecký obránce Dominik Houdek, jemuž se po Matějkově svižné přihrávce na modrou čáru podařilo prosadit se čistým průstřelem zleva, jenž pak našel místo v protilehlé šibenici - pouhých pět vteřin po vypršení Havranova trestu. Když už kohouti měli svůj houf pěkně pohromadě, činilo jim pro změnu potíže založení kloudné útočné akce na úkor dobře napadajících modrožlutých. Z tohoto stavu se zmátořili až v závěru dvacetiminutovky, kdy se jim ofenzivní choutky domácího celku podařilo mírně otupit. Trpělivost pak definitivně došla táborskému Dominiku Točíkovi, který se k Hauserovi přikradl plíživým pohybem od písecké střídačky, načež ho po své pohledné kličkované překvapil přízemní střelou, jež prošla mezi jeho betony a zaplula k levé tyči - 1:1. Svěřenci trenéra Herra však dnes měli s vývojem klání zcela jiné úmysly, pročež si záhy vzali své jednogólové vedení nazpět. Početní převahu teď už opravdu zužitkoval univerzál Jan Polata, který i z nepříliš snadné pozice před pravou tyčí přizvedl puk a zacílil nad gólmanovu vyrážečku.
S nástupem do velice atraktivního a událostmi nabitého prostředního dějství se Písečtí museli popasovat s dobíhajícím zbytkem dvou trestných minut, které na konci první třetiny ještě stačili vyfasovat. To zvládli na výbornou, díky čemuž si mohli zaslouženě oddychnout, úsměv z tváře jim však bleskurychle vymazaly dvě bezprostředně nadcházející situace. Jako první strhl na svou stranu veškerou pozornost hostující Blažek, jenž ku svému prospěchu zachytil zblokovaný kotouč, s nímž se okamžitě vydal směrem "ke stanici" Hauser. Byl sice dobré dva kroky před nestíhajícími domácími zadáky, což mu dávalo velké naděje, svůj střelecký pokus ale nakonec neumístil vůbec dobře a poslal ho pouze na zadní mantinel. Na trestnou lavici pak znovu usedl písecký Parýzek, jehož provinění se se kohoutům podařilo přetavit v další vyrovnávací trefu. Kotel táborských fanoušků rozjásala cílová destinace Havranova tečovaného projektilu, do nějž se postavil Jakub Matušík, jehož teč pak Hauserovi, který neměl k dispozici zrovna dvakrát příznivý výhled, propadla poměrně snadno za záda. Slovo derby v následujících minutách nabralo svého pravého slova smyslu, hra se vyostřila a začalo docházet k prvním potyčkám a střetům, o slovních a názorových výměnách snad ani nemluvě. Velké haló pak v ochozech píseckého stadionu vyvolala momentka z šestatřicáté minuty, kdy se jednomu z táborských hráčů "povedlo" vysklít část plexiskla s domácím Matějkou, na úkor čehož byla na pořadu dne vynucená technická přestávka. Čtyři zbývající minuty, jež se po jejím skončení musely dohrát, ale už nic převratného nepřinesly, do závěrečné třetiny, která hned navazovala, tak oba celky vstupovaly se zcela čistým štítem.
Finálních dvacet minut otestovalo především psychickou odolnost a taktickou přesnost obou zúčastněných celků, jejichž trenéři si museli být po celou dobu moc dobře vědomi toho, že o výsledku takto vyrovnané hry může rozhodnout už jen jedna jediná chybka. Tu samou frázi si zcela nepochybně vtloukali podvědomě do hlavy i sami hráči, v jejichž tvářích byla kromě velké odhodlanosti patrná i maximální koncentrace. Osudového pochybení se ve spolupráci se svými týmovými kolegy, již k němu v tíživé situaci vraceli kotouč, nakonec dopustil hostující maskovaný muž, jemuž tak byl přisouzen trest za zdržování hry. Písečtí se této své příležitosti chopili na jedničku - Nováka nejprve obklíčili, načež se k němu začali s velkými očekáváními přibližovat a brnkat mu na nervy svými nepříjemnými pokusy. Puk pak do sítě dostal a obrovskou lavinu satisfakce spolu s vodopády emocí spustil Jan Polata, na jehož účet tím tak nějak automaticky putoval jeden z těch gólů, o němž všichni vědí, že padl, na úkor jeho důležitosti však pro ně nebylo ani trochu důležité jak. Táborští od této chvíle pochopitelně operovali s vědomím, že na ně čeká nesmírně těžký úkol, pokoušeli se tak Hausera udržovat i nadále v permanenci, co ale strážce písecké svatyně nepochytal (a že toho znovu pochytal opravdu hodně), to jako lvi bránící Písečtí uhlídali za něj. Ze závěrečného tlaku kohoutů pak sešlo kvůli jejich dalšímu vyloučení, které hráčům IHC takříkajíc už jen otevřelo bránu vedoucí k vymodlenému triumfu.
