Dorostenci pokořili suverénní Oceláře!
Chládek: „Kam to chceš?“
Kovář: „To je jedno, já to stejně chytim!“
… Jakub Kovář zůstal ledově klidný a rychlou střelu slezského útočníka famózně zlikvidoval opět svojí bleskurychlou lapačkou. Pro pořádek, poměr střel vykazoval už po dvaceti minutách propastný rozdíl 6 ku 20. Přesto byli domácí rovnocenným soupeřem.
Z rovnocenného soupeře v nebezpečného se proměnili ihned po přestávce. Gába vlétl do útočného pásma a vybojoval šanci Karlu Jiříkovi. Tu zneškodnil brankář Janiczek, podobně jako Kovář z následné akce nastavil betony do cesty pokusům Bezděka a Hampla. A poté už začaly padat i góly. Bylo nebylo, najednou se stalo, že se na osamoceného beka vyřítili tři žlutomodří hráči, jmenovitě Kašpar a Fořt v čele s Ondřejem Jiříkem. Mladší z bratrů Jiříkových převzal všechnu iniciativu na sebe a nekompromisně poslal puk kolem Janiczkova boku do sítě. Za tři minuty se ke střele, ač z úhlu, dostal starší zástupce Jiříků, Karel, a propálil třineckého gólmana. Kotouč se potuloval brankovištěm, tak jej pohotově za brankovou čáru usměrnil Pešta. Poněvadž Janiczek už pouze bezmocně přihlížel u druhé tyče, nebylo hlavním rozhodčím Peštovo sporné postavení ve “svatém“ prostoru před brankou považováno za nedovolené. Ve 29. minutě si poprvé nanečisto vyzkoušeli spolupráci, kterou posléze předvedli u třetí branky, Kouba s Formánkem. Pavel Kouba od mantinelu přistrčil Formánkovi puk do jízdy, zakončení přes obránce si ale tentokrát cestu za Janiczkova záda nenašlo. Stejně tak ihned poté neuspěl nikdo z členů první písecké útočné formace, kteří se postupně všichni pokoušeli dopravit do brány povedenou střelu Šváchy.
Předzvěst několika horším chvilkám pro Jihočechy dal svým elegantním průnikem skrz střed hřiště Hampl. Kovář se roztáhl na brankové čáře a nedovolil mu zasunout. V čase 32:15 jej ale překonal Vydra, který v rohu “zvodil“ tři domácí hráče a bekhendem přehodil beton domácí jedenadvacítky. Kapitán Ocelářů Haas posléze v přesilovce vypustil vstříc Kovářovi prudkou ránu golfákem, avšak písecký zachránce se už rozhodl nekapitulovat. Dokázal to i krátce nato tváří v tvář natřikrát dorážejícímu Hoďovi. Počty střel po čtyřiceti minutách: 13:46!
Poslední dvacetiminutovka začala opatrně na obou stranách. Třinec byl zaskočen vývojem, stejně tak i Písek, každý ovšem z trochu jiného důvodu. Přece jen souboj Davida s Goliášem, soudě podle postavení v tabulce, by měl jistě vypadat poněkud odlišněji. Z domácích však sršela euforie a odhodlání výsledek minimálně udržet. Minimálně…
Ono totiž nezůstalo jen u udržování náskoku! Jak již bylo avizováno výše, třetímu úspěchu Píseckých předcházela kombinace jako podle kopíráku s tou ze druhé třetiny. Kouba na sebe k mantinelu natáhl obránce a Formánkovi, vracejícímu se z trestné lavice, naservíroval ideální přihrávku do jízdy. Centr prvního útoku tentokrát volil kličku a podle vlastních slov po utkání „tak hezkej gól bekhendem v životě nedal.“ Aby toho všeho nebylo málo, ve dvojnásobné početní výhodě za další dvě minuty napřáhl na modré čáře Švácha a Gába ladně letící střelu šikovně usměrnil z Janiczkova dosahu. Třinecký brankář přepustil své místo mezi tyčemi náhradníkovi Danečkovi, ani tento akt už ale Ocelářům nevlil krev do žil a nic podstatného do závěrečné sirény nevymysleli. Písečtí dorostenci utkání v pohodě dohráli a mohl následovat jejich tradiční oslavný rituál s kterým se, přiznejme si to, před zápasem moc nepočítalo. O to více byl pak radostný…
